Praha - O zpomalení tuzemské ekonomiky se postaraly domácnosti, které loni snížily svou spotřebu. „To je úplně nový jev v české ekonomice," upozorňuje Eva Zamrazilová, která zasedá v sedmičlenné bankovní radě České národní banky. Spotřeba se totiž po listopadu 1989 průběžně pomalu zvyšovala a v letech 2005-2007 dokonce rostla nebývalou rychlostí.

„V roce 2012 zaznamenala podle předběžných údajů spotřeba domácností pokles o více než dvě procenta," říká vrchní ředitelka České národní banky Eva Zamrazilová v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Aktuálně.cz: Znamená to, že lidé dostali strach z nejisté ekonomické budoucnosti?

Zamrazilová: U spotřeby domácností se přepisovala historie, protože byla revidována data za rok 2011. Podle původních odhadů měla spotřeba domácností klesat o 0,6 procenta a podle aktuálních údajů naopak o 0,7 procenta stoupla. To je podstatná revize.

Původní hypotéza zněla tak, že poklesly reálné disponibilní příjmy domácností, což jsou hrubé příjmy očištěné o inflaci. S poklesem reálných příjmů pak následoval i pokles spotřeby. Zřejmě tedy reálné příjmy klesaly a naopak spotřeba rostla, čili analytický oříšek tady je ještě zapeklitější.

A.cz: Už jsou nějaké výklady, proč lidé v roce 2012 přece jen spotřebu omezili?

Už jste to v první otázce řekl. Většina ekonomů a analytiků uvažuje o tom, jaká je tady role fundamentálních faktorů, to znamená, jestli mají lidé z čeho utrácet. A jestli mají, tak o které příjmové skupiny obyvatelstva se jedná. A potom se uvažuje o tom, jaká je role sentimentu, to znamená jaký je vliv psychologických faktorů, strachu z budoucnosti. Krize trvá již dlouhou dobu, následuje po ní nestabilní situace nejen v evropské, ale v celé světové ekonomice, a tato krize se zahnízdila v hlavách českých spotřebitelů. To je další faktor a my teď neznáme váhy fundamentálních a sentimentálních faktorů.

Současná situace je úplně nová, protože za těch dvacet let moderní historie tady nebylo takové dlouhé období ekonomické nejistoty. Psychologicky je známo, že lidé mají největší strach z neznámého, takže bych přikládala psychologickým faktorům poměrně velký význam.

Kocovina se zpožděním

A.cz: Určitou roli jistě hrají reálné ekonomické potíže. Ve statistikách se člověk dozví, že lidé stále větší část svých příjmů vracejí při splátkách hypoték či jiných úvěrů. Nedá se spotřebitelský pesimismus vysvětlit tím, že si lidé uvědomují, jaké důsledky mohou mít nákupy na dluh, a prostě se chovají zodpovědněji než v dobách před krizí?

To je určitě pravda, protože výdaje českých domácností na úroky v posledních letech výrazně vzrostly. Loni domácnosti zaplatily na úrocích ze svých úvěrů pětašedesát miliard korun, zatímco na úrocích ze svých vkladů dostávají jenom dvacet miliard korun.

To je určitě faktor, který může komplikovat situaci řadě domácností, ale zcela jistě je plošným faktorem skutečnost, že za poslední tři roky stouply asi o třináct procent ceny potravin a o víc než deset procent ceny bydlení. Tyto dvě položky dohromady dělají celou polovinu spotřebitelského koše. Tady nastává něco, čemu říkáme důchodově vytěsňující efekt. Lidově řečeno, spotřebitelům už nezbývá tolik za ostatní zboží a služby.

A.cz: Nabízí se tedy výklad, že Česko dlouhodobě trpí zvyšováním cen na světových trzích, které se týká právě potravin a energií. Jde skutečně o klíčový důvod špatné nálady spotřebitelů?

Určitě také. Ještě bych připomněla, že české domácnosti jsou tradičně silně konzervativní. A právě ten obrat v jejich chování v letech 2005, 2006 a 2007 byl něčím, co sociology a ekonomy výrazně překvapilo, byl to úplně nový faktor v chování českých spotřebitelů. Je možné, řekla bych to s trochou nadsázky, že teď působí kocovina z těch let, kdy se domácnosti chovaly jinak, než je dlouhodobým modelem jejich chování.

A.cz: Změnou chování po roce 2005 myslíte, že domácnosti významně zvýšily svou spotřebu nebo že si začaly více půjčovat?

Přesně tak. Ekonomika rostla, vypadalo to, že se růst už nikdy nezastaví, že růst okolo pěti, šesti, sedmi procent bude dlouhodobou normou. Nezaměstnanost byla nízká, mnoho firem nemohlo sehnat kvalifikované zaměstnance. Spotřeba domácností tehdy rostla kolem čtyř a půl procenta, dvouciferně se zvyšovaly výdaje na pořizování bytových doplňků a různých elektrospotřebičů, rostl prodej automobilů, byl evidován největší růst hypoték i spotřebitelských úvěrů. To dává kompaktní obrázek, protože byt se musí samozřejmě nějak vybavit, s rozvojem satelitního bydlení se musí člověk dopravit do práce i jinam.

Skutečně nastal nějaký zlom, něco, co tady nikdy nebylo. A stejně jako tehdy lidé zřejmě čekali, že situace bude dobrá napořád, stejně teď může fungovat opačný mechanismus. To znamená, že se lidé obávají, že krize hned tak neskončí. Domnívám se, že po nějaké době dojde zase k určité normalizaci.

Patnáct procent předlužených

A.cz: Pokles spotřeby se týká všech příjmových skupin, anebo existuje nějaká část populace, která se všeobecnému trendu nepodřizuje a nadále se nemusí nebo nechce omezovat? 

Tohle ze statistických dat přesně nepoznáme, i když je to podle mě hodně důležitá otázka pro analytiky a výzkumníky, aby šli skutečně detailněji do struktury příjmů a výdajů a aby zjistili, které příjmové skupiny jsou jakým způsobem zatíženy výdaji na nezbytné potřeby, výdaji na splátky svých dluhů a jaký prostor jakým příjmovým skupinám ještě zbývá na ostatní výdaje a jakým způsobem ten prostor využívají - jestli spoří, anebo jestli více utrácejí a investují. Z předběžných makroekonomických čísel se to poznat nedá.
 
A.cz: Dá se poznat něco na opačném pólu příjmové tabulky domácností, tedy jestli se významnější část rodin dostává do větších ekonomických potíží, třeba z toho důvodu, že její živitel nemůže sehnat dobře placenou práci a na druhé straně musí splácet dluhy? Nezaměstnanost, jak známo, po roce 2009 vyrostla a od té doby se nezmenšuje. 
 

Autor fotografie: Thinkstock

Vaše peníze

Co jste nejvíc četli v naší finanční rubrice Nákupy

• Nejhorší výrobky roku: Máte doma časovanou bombu?
• Myší trus na prodejním pultě. Inspekce zavřela obchod
• Levnější telefonování? Úřad schválil druhý srovnávač
• Znáte rozdíl mezi kreditkou a debetkou? Půlka lidí ne
• Daně definitivně porostou, prezident podepsal balíček
• Chcete vrátit nevhodný dárek? Víme, na co máte nárok
• Jak reklamovat vadné zboží? Čtěte krok za krokem

Naši analytici sledují takzvanou předluženost domácností. Předluženost nastává, když náklady na splácení dluhu překročí polovinu čistého příjmu domácností po odečtení nezbytných výdajů. Předluženost se během krize přenáší i do středně příjmových skupin, do třetího kvintilu, což je průměrná nebo mediánová domácnost. To je docela nepříjemná věc. U průměru je předluženo asi patnáct procent domácností, u domácností s nejnižšími příjmy se už podíl blíží pětadvaceti procentům. To už začíná být problém.

A.cz: S těmito potížemi se před rokem 2004 nebo 2005 významnější část společnosti nemohla setkat? 

Růst úvěrů českých domácností skutečně začal přesně v těch letech a předluženost se začala objevovat v letech 2005, 2006, 2007. Ale tehdy nepřesáhl podíl problémových domácností pět procent. Nárůst za těch pět let je viditelný, bohužel.

Jak najít práci

A.cz: Po optimistické a pesimistické době může přijít nová euforická doba, nebo lidé aspoň začnou mít, pokud jde o spotřebu, lepší náladu. Otázka zní, jak k tomu může dojít. Stačí, že se změní některé makroekonomické okolnosti v Evropské unii a trend se obrátí i u nás?

Stabilizace sentimentu domácností by se mohla obrátit, až nastane stabilizace na trhu práce. Domácnosti se pochopitelně nejvíce obávají ztráty zaměstnání, ztráty pravidelného příjmu. Stabilizace trhu práce nenastane dříve, než se stabilizuje situace v Evropě, v zemích hlavních obchodních partnerů. Tady jsme dost závislí na okolním prostředí.

Co může přesto udělat naše hospodářská politika doma, je to, že trh práce potřebuje větší flexibilitu. Už patnáct let mluvíme o tom, že v Čechách pracuje na částečný úvazek nejmenší procento lidí z celé Evropy. Pořád to je nějakých deset procent, zatímco ve Skandinávii nebo v Nizozemsku jsou to dvě třetiny nebo tři čtvrtiny především žen. Cesta tady určitě je.

A.cz: Může něco pomoci už v tomto roce?

Může to být stabilizace cen potravin, protože čeští spotřebitelé jsou extrémně citliví na jejich ceny, už tradičně. Analýzy Českého statistického úřadu ukazují, že na rozdíl od západoevropských domácností začaly ty české právě na potravinách šetřit v loňském roce nejvíc.

S trochou zjednodušení byl rok 2012 v této oblasti opravdu mizerný, protože na začátku roku bylo zvýšení DPH, a potom se začaly objevovat čím dál tím horší zprávy o stavu světové úrody. Pochopitelně když k tomu v České republice přidáme klesající soběstačnost v oblasti potravin, tak situace byla velmi problematická. Pokud by se ceny potravin a energií v letošním roce stabilizovaly, tak by mohl nějaký pozitivní efekt nastat.

Ještě bych přidala, že končí regulace nájemného. Proces deregulace přitom nebyl vůbec ničím jiným než plánovaným zvyšováním nájmů, a to také byla situace, která přispívala ke zvýšené opatrnosti. Když se do hry vrátí trh, tak možná uvidíme zlepšení.

A.cz: Pokud jde o potraviny a ceny bydlení, tak bychom už mohli být v lepších časech. Doporučila jste i vyšší flexibilitu práce. Proti tomu existuje námitka, že by se měla naopak lépe chránit práce na plný úvazek. Když třeba lidé přijdou o zaměstnání a například přejdou do režimu OSVČ, kde pracují podle značně nejisté dohody pro svůj bývalý podnik v rámci švarcsystému, tak může vyrůst jejich nejistota jako spotřebitelů. Lidé si pak nepůjčují ani neutrácejí, protože nevědí, co bude. Není tedy ochrana stávajících pracovních míst lepší cestou, jak zvýšit spotřebu?

Je mi líto, ale tady opravdu hodně nesouhlasím. Všechna taková regulační opatření, jako je ochrana pracovních míst a regulace nájemného, považuji za funkční v krátkodobém horizontu. V dlouhodobém horizontu si bohužel myslím, že jsou kontraproduktivní. Právě proto, že zaměstnavatel nemá možnost zbavit se člověka, kterého prostě nepotřebuje nebo který dokonce pracuje mizerně. K čemu to vede: často ani nebude zkoušet zaměstnávat nové lidi.

A.cz: Není jiná možnost státních zásahů do ekonomiky, které by mohly spotřebě domácností, byť krátkodobě, prospět?  Třeba přísnější regulace nákladů na bydlení, nejde přitom tolik o nájemné, ale o ceny energií. Stát může také tlačit na snížení bankovních poplatků. Člověk si raději půjčí, když platí pět, než když platí patnáct procent za úvěr.

Obávám se, že poslední dobrý zásah státu do ekonomiky provedl Karel IV., když dal postavit hladovou zeď.

A.cz: Pokud tedy čekáme obrat k lepšímu, tak Česká republika musí spoléhat, že se zlepší vnější ekonomické podmínky?
 
Vnější podmínky jsou velice důležité, ale Česká republika má samozřejmě řadu domácích úkolů. Myslím, že je nemusím složitě vypočítávat, je to stabilizace podnikatelského prostředí a spousta dalších věcí, o kterých dennodenně slyšíme.