Podnikatelka Valerie, 59 let
Pro mámu jsme se stali nepřáteli

Pracuji v zahraničí, stejně tak bratři. Rodiče žijí v Česku. Když vypukla pandemie covidu, situace v USA byla poměrně dramatická. Navíc se nemohlo cestovat, a my tak přišli o možnost se osobně stýkat. Rodičům jsme proto pořídili notebook a kvalitní připojení, abychom spolu mohli komunikovat alespoň na dálku. Mámě, která je již delší dobu v důchodu, se tím otevřel úplně nový svět.

Zprvu jsme byli rádi, že se s technologiemi rychle naučila, že ji to baví a že si tím rozšiřuje obzory, když už musí kvůli protipandemickým opatřením v podstatě sedět doma. Později jsme zjistili, že internetu zcela propadla. A s tím postupně propadla i konspirační teorii QAnon a podobným nesmyslům. Napojila se na dezinformační kanály a každé ráno s dychtivostí čekala na další řetězový mail plný odkazů na dezinformační články.

Docela rychle se úplně změnila. Prvotní strach z covidu a o naše zdraví se u ní proměnil v šílenou obavu, že jsme všichni ohroženi, že je to plán, jak snížit populaci planety na zlomek dnešního počtu. Vůbec jsme si nerozuměli, byla přesvědčena o své pravdě, táta se s ní ustavičně hádal. Došlo to tak daleko, že se odstěhoval do jiné místnosti a vlastně žijí odděleně. A i my jsme se pro ni postupně stali nepřáteli.

Zdravotnice Monika, 42 let
Pandemie všechno úplně „zabila“, strýc začal být agresivní

Strýc, bratr mé mámy, v devadesátých letech podnikal. Byl úspěšný. Vydělal desítky milionů, investoval do nemovitostí. Měli jsme ho všichni rádi. Při oslavách byl středem pozornosti, byl velkorysý k neteřím. Pak ale někdy kolem roku 2010 přišel o veřejné zakázky, firma se mu postupně rozpadla, a tak začal pracovat de facto sám.

Nějak zvlášť nezchudl, ale čím dál tím víc nadával na politickou reprezentaci. Nejprve ctil hodnoty Václava Havla, to samé platilo v případě premiéra Václava Klause. Postupem času se to ale úplně obrátilo, vše, co Havel reprezentoval, byl pro něj doslova odpad a politici obecně šmejdi. Zapškl. Večery trávil u počítače.

Už v prezidentských volbách v roce 2013 nám všem v rodině přeposílal manipulativní a nenávistné maily namířené proti Karlu Schwarzenbergovi. Fakta slyšet nechtěl. To se ještě ve větší míře opakovalo při sněmovních volbách, v nichž zvítězil Andrej Babiš. Strýc vždy nenáviděl estébáky, ale najednou to nebyl problém. Nevadily ani Babišovy dotační kontroverze. „Co je dneska padesát milionů, to ODS krade víc,“ odbýval argumenty. Ještě horší to pak bylo před dalšími prezidentskými volbami. To už s ním byly strašné hádky. Nešlo s ním vůbec komunikovat. Byl nenávistný.

A pandemie covidu všechno úplně „zabila“. Byl agresivní, slovně napadal svou sestru čili mou matku, která byla lékařka. Byl přesvědčen, že existuje nějaká skrytá pravda, spiknutí elit, politiků a médií. A že my jsme úplně zaslepení, hloupí. Covid pro něj byl jen nástrojem mocných, očkování ve skutečnosti pak příležitost k očipování lidí. Šířil úplné bludy, snadno vyvratitelné. V té době už s rodinou v podstatě komunikoval jen po e-mailu. A s válkou na Ukrajině se úplně odstřihl. Což upřímně byla vlastně docela úleva. Neviděli jsme se více než rok. A počítám, že se to jen tak nezmění.

Studentka Amálie, 23 let
Všichni jsme měli strach. Teď si říkám, že jsem byla hloupá

Koncem února 2020, když se k nám dostala pandemie covidu, jsem uvěřila jedné hlasové zprávě. Všichni jsme měli strach, že bude karanténa, bylo to na spadnutí. Poslala mi ji kamarádka, té to poslala další kamarádka, která má kamarádku a její mamka pracuje někde na ministerstvu. V hlasové zprávě bylo, že od dalšího dne budou všude policisté a zavřeme se doma, nebudeme moct vycházet. Zpětně si říkám, že jsem hloupá, že jsem se bála, že to může být pravda a co v takové situaci budu dělat.

Začala jsem myslet na komunismus, na rok 1968, že nebudeme moct nic dělat. Měla jsem strach, co se stane. Pak jsem zjistila, že to byla lež. Zpětně si říkám, že ani nebyla přesvědčivá. Byla to doba, kdy člověk jednoduše nevěděl, co se bude dít. Čekalo se, kdy nás zavřou. Komunikace ze strany vlády byla zmatená.

Horší to bylo před volbami, kdy jsem málem přišla o své prarodiče. S babičkou a dědou jsme se tak pohádali, že jsem nevěděla, jestli se vůbec někdy spolu ještě budeme bavit. Řekli jsme si opravdu ošklivé věci. Raději jsem se pak přišla omluvit, nechtěla jsem, aby se rodina rozpadla.

Učitelka Marie, 25 let
Ztratila jsem strýce, prý se nemohl dívat, jak jsme mimo

Začínalo to pozvolna. Se strýcem máme zcela odlišné názory na politiku, na postavení žen ve společnosti a také na média a pravdivost toho, co popisují. Teď už spolu mluvíme, ale nebavíme se o politice. V době minulých prezidentských voleb jsem k němu ale ztratila veškerý respekt. Skoro dva roky jsme spolu nemluvili. Neustále mi psal, posílal mi odkazy na články z dezinformačních webů, přeposílal mi řetězové maily. Bylo to nezvladatelné.

Když vypukla válka na Ukrajině, zablokoval si mě a mou mámu na Facebooku, protože jsme měly na profilu ukrajinskou vlajku a on je věčný příznivec Ruska. Prý se nemohl dívat na to, jak moc jsme mimo. Své názory vnucuje svému šestnáctiletému synovi, který teď už sdílí úplně stejné příspěvky jako jeho táta. Naposledy žili kampaní proti prezidentu Petru Pavlovi a tvrdili o něm, že je chce všechny poslat válčit na Ukrajinu.

Na Facebooku má strýc několik tisíc přátel, takže má dosah. Tolik mě netrápí ztráta vztahu s ním, jako s mým bratrancem. Vždycky jsem si říkala, že to je jen záležitost mezigeneračního sporu, že si mladší lidé lépe ověřují informace, ale pak začal covid a i spousta mých bývalých spolužáků z gymnázia, kteří mají také vysokou školu, mi přeposílala zprávy o tom, jak budou vojáci všude a budou zavřené obchody. Později vyšla zpráva, že to je dezinformace. Cítila bych se bezpečněji na poli sociálních sítí a internetu, kdybych věděla, že pokud někdo cíleně někoho poškozuje, tak přijde trest.

Podnikatel Jaroslav
Rodičům dnes už nemůžu věřit, necítím se bezpečně

Začalo to pandemií nemoci covid-19 a popíráním základních biologických principů. Rodiče nevěřili ani tomu, že když jsem nemocný, můžu někoho nakazit. Byli proti očkování, když pak začala válka, souhlasili s Putinem, že na Ukrajině je to třeba „vyčistit“. S rodiči už se není možné bavit o politice ani volbách. Ale tím to bohužel nekončí.

Nejde s nimi řešit ani zdraví našich třech dětí, Ukrajinu a současnou společenskou krizi. Ohánějí se citem pro svobodu a kritickým myšlením, kterému já podle nich nemohu rozumět, protože to oni vyrůstali v nesvobodném prostředí komunismu.

V době, kdy jejich odklon od zdravého uvažování nastal, začali navštěvovat nějakou pražskou církev. S tím to určitě do nějaké míry souvisí. Nemůžu jim dnes už věřit. Myslím na té základní lidské úrovni, kdy mohu vědět, že mi ten druhý neublíží a můžu se s ním cítit bezpečně. Byla narušena ta nejzákladnější lidská důvěra nutná v každém zdravém vztahu. Nevím už vlastně, kdo jsou, a vlastně se to bojím zjišťovat. A určitě do toho nechci zatahovat své děti a vychovávat je ve špatném prostředí, protože je onen nesoulad základních lidských hodnot mezi námi tak dramatický.

Uvědomuji si, že dost lidí by se naučilo nad tím zavírat oči, o těchto věcech s rodiči prostě nemluvit a třeba by to i jejich vzájemný vztah tolik nepoznamenalo. Já to ale neumím a vlastně ani umět nechci.

Studentka Anna, 23 let
Babička podléhá dezinformacím devět let, začala být vulgární

Dezinformace ovlivnily převážně moji babičku, která jim už zhruba devět let soustavně podléhá. Ze začátku to nebylo tolik poznat, spíš jsme si klepali na čelo, co jí to do mailu chodí. Postupem času se to ale začalo zhoršovat do takové míry, že nám své názory při každé návštěvě začala podsouvat dost agresivním způsobem.

Říkala, koho máme jít volit a komu máme říkat, aby volil toho, kdo se objevil v dezinformačních e-mailech jako ten pozitivní. Pokračovalo a stále to pokračuje tak, že politická témata z našich návštěv musíme naprosto vytěsňovat, jelikož je schopná se hádat do krve za názory, jejichž pravdivost a konstruktivnost není schopna sama vyargumentovat.

V debatě začíná být agresivní a neodpustí si vulgárnosti, které sama bez větších podnětů dál rozvíjí. Když někdo z rodiny projeví názor jiný, než je ten její, pokračuje to odpovědí: “To jsem si tedy myslela, že je moje vnučka chytřejší.” V podstatě s ní není řeč a jakákoliv debata prakticky není možná.

Studentka Jana, 18 let
Rozhádala se rodina. Ve škole mě o dezinformacích nenaučili

Řekla bych, že ještě tak do roku 2022 jsem nevěděla, co jsou to dezinformace. Přišla jsem na to poněkud zvláštním způsobem, nenaučili mě to ve škole.

Začala jsem v naší rodině pozorovat čím dál častější konflikty. Když jsme o sobotách jezdívali k babičce, rodiče se s ní často vůbec nebavili a my jsme se s bráchou divili, co se děje. Když jsem se pak mámy zeptala, řekla, že babička se změnila, protože začala trávit příliš času na internetu. Nejsem člověk, který se příliš zajímá o politiku, ale zachytila jsem, že častým předmětem hádek u nás doma byl expremiér Andrej Babiš nebo válka na Ukrajině.

Babička mi občas přeposílá, co jí přijde do e-mailové schránky, nikdy jsem to nestudovala, ale tenkrát, když mi máma v kuchyni řekla, že se babička změnila, zaměřila jsem se na to. Před volbami to byly samé lži o Petru Pavlovi a štvaní proti vládě. Táta mi řekl, že je za tím Rusko.

Byť se mi kvůli dezinformacím nestalo nic hrozného osobně, trápí mě, že nám agresivní řetězové e-maily rozeštvaly rodinu. Když teď jezdíme za babičkou, jsem z toho už dopředu nervózní.