Historie ukrajinské automobilky ZAZ sahá až do druhé poloviny 19. století, kdy vznikla jako továrna, samozřejmě ne pod označením ZAZ, na komponenty pro zemědělskou výrobu. I po bolševické revoluci a znárodnění se ta stejná továrna, nově pojmenovaná Kommunar, zaměřovala na zemědělství - jen vedle dílů vyráběla už i celé stroje, především kombajny. Výroba automobilů byla do plánů přidána až ve druhé polovině 50. let.
Mohl za to všeobecný poválečný boom automobilismu napříč prakticky všemi evropskými státy. Automobilky začaly vyrábět malé a dostupné vozy a ani Sovětský svaz tomuto trendu neunikl. Na podzim 1956 proto začal pod taktovkou výzkumného institutu NAMI, podle politického zadání, vývoj malého auta pro masy. Jak bylo nejen v Sovětském svazu dobrým zvykem, pro porovnávání bylo dovezeno několik západoevropských malých automobilů té doby.
Mezi nimi byl i Fiat 600, který byl následně označen za vzor stavby nového vozu. Nešlo však o jakoukoliv licenci, přestože jiná socialistická automobilka, jugoslávská Zastava, licenční verzi "šestistovky" nabízela. První výsledky vývoje se objevily zhruba o rok později. Tehdy už byl projekt v rukou automobilky MZMA (Moskevský závod malých automobilů), produkující modely Moskvič, takže první prototyp nesl označení Moskvič 444.
Vizuálně byl vzor Fiatu 600 jasně patrný, třebaže sovětský výrobek měl stupňovitou zadní část. Zajímavým prvkem bylo čelní a zadní sklo - oba díly byly stejné, tudíž navzájem zaměnitelné. Světlá výška vozu byla kvůli ne úplně kvalitním sovětským cestám 200 mm, což je hodnota, za kterou by se nemuselo stydět ani leckteré soudobé SUV. Technicky šlo, podobně jako v případě vzhledu, o vůz podobný Fiatu. 444 dostala motor vzadu a nezávislé zavěšení všech kol.
Pod kapotou byl však vzduchem chlazený dvouválec původem z motocyklů Ural s objemem 0,65 litru. Právě ten se stal nejvíce nevyhovující částí nového prototypu. Nízký výkon v kombinaci s hlučností, přehříváním a nízkou spolehlivostí se ukázal být slepou uličkou vývoje. Technici proto začali vyvíjet nový a lepší motor.
Možnosti byly brzy v zásadě dvě - objem 752 cm3 dostal plochý čtyřválec inspirovaný jednotkou ve Volkswagenu Brouk, objem 746 cm3 měl v té době poměrně inovativní čtyřválec s uspořádáním válců do V. Vítězem interní soutěže se nakonec stala jednotka s válci do V, jejíž výrobu zajišťovala motorárna MeMZ (Melitopolský motorový závod) a která se mimo jiné lépe hodila také pro ve stejnou dobu vyvíjený terénní obojživelný LuAZ 967. Navíc byl motor V4 kompaktnější, ačkoliv i kvůli němu musela být zadní část původního Moskviče přepracována.
V listopadu 1958 došlo ke schválení nového malého vozu a především přesunu jeho výroby na Ukrajinu. Z továrny Kommunar se tak stal ZAZ, což je zkratka pro Záporožský automobilový závod. Město Záporoží později dalo jméno i samotnému vozu, tedy Záporožec (doslova člověk ze Záporoží). Prototyp už prakticky hotového vozu se na začátku roku 1959 ukázal ještě jako MZMA, první předsériové kusy ale ze Záporoží vyjely v červnu 1959 už pod označením ZAZ 965. Číslovka 965 přitom odkazuje na označení motoru MeMZ.
V průběhu roku 1959 prodělalo auto ještě řadu menší i větších úprav. Nezávislé zavěšení všech kol zůstalo, vpředu však nově po vzoru Volkswagenu Brouk, zatímco vzadu se auto drželo původní inspirace Fiatem 600.
Sériová produkce prvního Záporožce, tedy automobilu ZAZ 965, začala v říjnu 1960 a do konce roku vzniklo v Záporoží, dle dat v knize Cars of the Soviet Union: The definitive history autora Andy Thompsona, na 1500 automobilů. Karoserie se od prvotních prototypů tolik nezměnila, zůstaly například proti směru se otevírající dveře, v přední části ale přibyl ozdobný nápis "Záporožec". Na délku měl nový model jen 3330 mm, z čehož 2023 mm bylo mezi nápravami. Zavazadelník pod přední kapotou měl značně limitované využití. Vedle samotného prostoru tam byly i náhradní kolo nebo palivová nádrž.
Vzduchem chlazený vidlicový čtyřválec měl necelých 17 kW a přes manuální převodovku poháněl zadní kola. Právě kvůli chlazení mělo auto výrazné nasávací otvory v zadních blatnících. Při příchodu na trh stál Záporožec po měnové reformě 1800 rublů, což bylo asi 20 tehdejších sovětských průměrných platů. Popularitu si auto ale nezískalo jen dostupností, ale také tím, že jej automobilka nabídla ve variantě pro především (ačkoliv ne výlučně) válečné invalidy. Existovala i poštovní verze s volantem napravo pro lepší přístupnost ke schránkám.
V říjnu 1962 se objevilo modernizované provedení Záporožce s označením 965A. Drobné změny byly na karoserii a v interiéru, ta hlavní se ale odehrála pod kapotou. Motorárna MeMz totiž přišla s upraveným čtyřválcem, který měl objem 887 cm3 a výkon necelých 20 kW. Motor dostal označení 966 a spolu s úpravami se mírně zvedla i cena vozu.
V roce 1966 potom přišla další modernizace, která opět vedle změn vzhledu (zmizel například ozdobný nápis v přední části) přinesla i motorizaci MeMZ 966A s výkonem zvýšeným na 22 kW. Oba motory se vyráběly souběžně, pokračovala i výroba verzí pro tělesně postižené.
Od poloviny 60. let se také objevila exportní verze s označením Jalta, která nabídla například bohatší výbavu či lepší zvukovou izolaci. V západoevropských zemích auto příliš prodejních úspěchů nezaznamenalo, ve východním bloku to však bylo výrazně lepší. Přesto se například Záporožec první generace nikdy oficiálně nedovážel do Československa.
Produkce modelu ZAZ 965A skončila v květnu 1969, více než dva roky tak v Záporoží vyráběli tento model i s jeho nástupcem. Tím byl ZAZ 966V, opět známější jako Záporožec. Vývoj nástupce 965 začal už v říjnu 1961, jeho výroba ale odstartovala až koncem roku 1966 a prodej v roce následujícím. Zjevná byla inspirace především NSU Prinz 4, jehož výroba začala v roce 1961. Výsledkem byla oproti 965 zcela jiná a výrazně hranatější karoserie, ovšem stále se stupňovitou zadní částí.
Konstrukce se vzduchem chlazeným vidlicovým čtyřválcem vzadu totiž zůstala zachována. Mřížky nasávání vzduchu nahradily vystouplé nasávací otvory v zadních blatnících, vpředu se pak objevila chromovaná mřížka. Na délku mělo auto nově 3730 mm a na 2160 mm se protáhl i rozvor náprav. Auto se tak posunulo do vyšší třídy a dostalo i luxusnější interiér s bohatším vybavením.
Technicky nicméně 966V nepředstavovala oproti 965A výrazný posun. Například motor byl stejný čtyřválec MeMZ 966A s výkonem 22 kW, který roztáčel zadní kola. Nezměnily se ani převodovka či brzdy, naopak palivová nádrž se přemístila pod zadní sedadla. V Záporoží také pokračovali v produkci variant určených pro tělesně postižené, podobně jako v pozdějším období výroby 965A se objevilo několik verzí pro různé typy postižení.
V roce 1968 vstoupil do prodeje Záporožec ZAZ 966, varianta modelu 966V s novou verzí vidlicového čtyřválce MeMZ 968. Ta měla objem 1196 cm3 a výkon 29 kW, pod označením Jalta se pak tato verze dostala i do západoevropských zemí, byť v relativně omezeném počtu kusů. Obě verze, 966V i 966, se vyráběly spolu. Prvně jmenovaná skončila dříve a bez nástupce, 966 skončila v roce 1972.
To už byla v nabídce také její zmodernizovaná verze s označením 968, která přinesla dílčí decentní změny designu karoserie i interiéru. V roce 1973 začala výroba luxusnější varianty 968A, která tak doplnila 968. Novinka dostala jiný interiér s více plastovými díly, bezpečnostní sloupek řízení, lepší brzdy, sedačky z tehdy stále nového rodinného modelu VAZ 2101 alias Žiguli nebo upravený vnější design kupříkladu s novou jednodušší a elegantnější maskou vpředu, kterou postupně přejala i levnější verze 968.
968 i 968A vznikaly opět v několika navzájem odlišných verzích pro invalidy. Kupříkladu auto pro lidi se zdravýma rukama, ale zraněnýma či amputovanýma nohama, zdravýma rukama a zraněnou jen jednou nohou nebo zdravou jednou rukou i nohou.
ZAZ 968A v nejlevnější verzi pro tělesně postižené dostal také slabší motor s výkonem 22 kW. Zároveň ale existovaly i varianty exportní, které naopak dostaly motor MeMZ 968A s výkonem 33 kW. Luxusnější Záporožec se vyvážel i v ještě silnější verzi s 37 kW.
V roce 1976 stihli v Záporoží vyrobit miliontý kus malého automobilu, o tři roky později se ukázala poslední vývojová verze Záporožce. Šlo o typ 968M, který byl poměrně rozsáhlou modernizací původní série 968 a 968A. Změny jsou patrné na první pohled.
Vpředu jde o novou dekorační lištu s nápisem "968M", gumové obložení světel nebo plastové zakončení nárazníků s gumovou lištou, vzadu byla kruhová světla nahrazena obdélníkovými, nárazníky pak také dostaly plastová zakončení a gumovou lištu. Auto se kvůli novým nárazníkům mírně protáhlo. Zmizely výrazné nasávací otvory, jejich místo zaujaly decentnější mřížky. V interiéru se objevila přístrojová deska z exportních verzí a náhradní kolo se přestěhovalo k motoru, čímž se zvětšil zavazadlový prostor (od roku 1991 ale bylo kolo zpět v kufru kvůli baterii).
Největší změny však nastaly pod kapotou, kde se objevil výběr hned ze tří variant čtyřválce MeMZ 968E s objemem 1,2 litru. Základní verze s 30 kW, varianta s dvoukomorovým karburátorem o výkonu 33 kW a konečně varianta se zvýšeným kompresním poměrem a možností čerpat benzin s oktanovým číslem 93 o výkonu 37 kW. Údajně byly i plány na osazení vozu silnějšími a většími motory, do výroby se ale takové verze nedostaly.
Ve výrobě se ale naopak opět objevil i Záporožec se slabším motorem, který byl určený pro tělesně postižené. Pro ty dále existovala celá řada modifikací.
Záporožec ve své poslední variantě jako ZAZ 968M vydržel ve výrobě až do června 1994. Stal se také posledním produkčním osobním autem s vidlicovým čtyřválcem pod kapotou. Celkem mezi lety 1960 a 1994 vzniklo 3 422 444 automobilů s označením Záporožec. Většina ve druhé generaci, tedy od modelu 966V dále. Mnoho z nich potom ve variantě pro tělesně postižené. Do Československa se přitom oficiálně nedovážela ani druhá generace Záporožce.
Zmínku si zaslouží snahy ukrajinské automobilky o výrobu užitkové varianty technicky příbuzné se Záporožcem. Hned na začátku 60. let tak vznikla řada 970, kam vedle klasické dodávky spadaly i minibus nebo valník s odlišným označením. V útrobách byla technika z modelu ZAZ 965, některé zdroje uvádějí výkon 20 kW, odpovídající původní sérii, jiné 22 kW, odpovídající zmodernizované verzi 965A. Údajně vznikly i verze s pohonem všech kol. Ačkoliv prokazatelně v Záporoží vyrobili několik funkčních prototypů užitkové verze, do sériové výroby se nikdy nedostala.
Nejdále to tak nakonec z užitkových verzí dotáhl asi ZAZ 968MP z roku 1990, což byl dvoumístný pick-up na základech řady 968M. Vzniklo, podle některých zdrojů, asi 2,5 tisíce kusů tohoto vozu, většina z nich zůstala na Ukrajině pro potřeby automobilky ZAZ. Mimochodem kvůli interním potřebám vznikl v 60. letech i pick-up 965P, odvozený od modelu 965A.
