Před třiceti lety přijel čtyřtaktní Trabant. Poslední pokus o záchranu však nevyšel

Poslední Trabanty měly novou masku chladiče nebo plastové nárazníky.
O modernizaci Trabantu se ale uvažovalo už dříve, východoněmecký automobilový průmysl dokonce začal v 70. letech spolupracovat se Škodou a vzniklo tak několik prototypů společného vozu. V Československu šlo o Škoda 760 a její deriváty.
Toto je jeden z možných nástupců Trabantu, který vzešel v 70. letech z kooperace se Škodou. Prototyp 610 má motor o objemu 1,1 litru z Mladé Boleslavi, ale vlastní karoserii. Do výroby neprošel.
Takto mohl vypadat pro změnu moderní Wartburg se čtyřválcem od škodovky. Ani ten ale do výroby nezamířil.
Hlavní novinkou Trabantu 1.1, jehož sériová výroba začala 21. května 1990, byl čtyřválcový čtyřtakt v licenci Volkswagenu o výkonu 40 koní.
Foto: Výrobci
Jan Matoušek Jan Matoušek
24. 5. 2020 6:32
Modrý kouř, charakteristický zvuk dvoutaktu a duroplastová karoserie. To jsou možná nejikoničtější prvky Trabantu 601. Jeho výroba začala v roce 1964 a koncem 80. let už šlo o zastaralý vůz i v kontextu zemí východního bloku. Východoněmecká vláda tak přistoupila k modernizaci vozu, což dalo vzniknout Trabantu 1.1 s čtyřtaktním motorem, jehož výroba začala před 30 lety.

Myšlenky na modernizaci Trabantu, a konec konců i Wartburgu, nebyly v 80. letech ničím úplně převratným. Vždyť východoněmecký autoprůmysl spolupracoval s mladoboleslavskou škodovkou už v 70. letech na projektu společného automobilu, který by zároveň znamenal omlazení zastarávajících typů s dvoutaktním motorem. Hlavní novinkou mělo být použití čtyřtaktního, a tedy ekologičtějšího a kultivovanějšího motoru z produkce Škody.

Vznikla celá řada prototypů různých aut, a to jako Škoda, Wartburg i Trabant. Snahy o nástup sériové výroby ale zhatily špičky komunistické strany ve Východním Německu kvůli nedostatku financí na komplexní modernizaci tamního vozového parku. Ze společného vývoje československých a východoněmeckých automobilů tak nezůstalo více než několik více či méně zapomenutých prototypů. V Československu šlo o typ Škoda 760.

Dvoutaktní Trabanty, vyráběné společností VEB Sachsenring, ale začátkem 80. let definitivně přestaly stačit a vedení komunistické strany tak muselo přistoupit k modernizaci. V roce 1983 došlo k rozhodnutí, že se čtyřtaktní motory nakoupí v licenci a za tímto účelem začalo vyjednávání s Volkswagenem. Definitivní dohodu podepsaly všechny strany 12. listopadu 1984.

Jednalo se o čtyřtaktní čtyřválce řady EA111, které bylo možné najít třeba v útrobách Volkswagenu Polo. IFA, která sdružovala všechny východoněmecké výrobce automobilů, začala motory sériově vyrábět v továrně Barkas v tehdejším Karl-Marx-Stadtu, dnes Chemnitz neboli Saská Kamenice v roce 1988.

Čtyřválce měly objem 1,1 a 1,3 litru. Větší se dostaly pod kapotu Wartburgů a užitkových Barkasů, menší byl určen pro Trabant (ačkoliv existovaly plány, ze kterých nakonec sešlo, také na produkci Trabantu s větším a silnějším motorem). Výkon Trabantu s jedenáctistovkou rázem poskočil na 40 koní, což byl téměř dvojnásobek původního dvoutaktu. Točivý moment vzrostl na 74 Nm.

Spolu s motorem měl Trabant přistoupit i ke komplexní modernizaci vozu. Konec konců v roce 1988 dokonce vznikl poměrně radikálně tvarovaný prototyp 1.1 E, sice se skeletem stále původní 601, ale zcela novou přední i zadní částí, které byly více zakulacené a celkově působily moderněji. Protože však licence motorů od VW nebyla úplně nejlevnější a především východoněmecká státní kasa nebyla bezedná, na radikálnější modernizaci Trabantu nezbyly peníze.

Místo toho tak přijelo auto, které bylo v zásadě stejné jako model 601. Že je něco jinak na první pohled prozradila především nová maska s šestnácti otvory, které byly potřeba pro chlazení pohonné jednotky. Trabant také dostal velké plastové nárazníky, jejichž instalace ale započala až po startu sériové výroby, lze se tedy setkat i s auty, která mají ještě původní nárazníky z 601. Upravená byla rovněž zadní světla. Vizuálně to byla ale téměř všechno.

Bystré oko si ještě povšimne víčka palivové nádrže. Ta se totiž přesunula dozadu tak, aby se nový motor pod kapotu vozu vešel. Mimochodem objem palivové nádrže byl 28 litrů, udávaná spotřeba Trabantu 1.1 se pohybovala kolem osmi litrů na 100 km. Okem nepostřehnutelnou změnou byla plechová kapota namísto původní duroplastové. Tento materiál ale zůstal na jiných dílech karoserie.

Další změny prodělal vůz v interiéru. Úplně nová byla palubní deska, stejně tak byla nová i přístrojová deska. Volant byl čtyřramenný z vrcholného provedení 601 de Luxe a řazení se přesunulo na podlahu. I převodové ústrojí se čtyřmi stupni bylo nové, protože to původní by zkrátka nezvládlo přenos mnohem vyšších točivého momentu.

Zdaleka nejvíce změn ale proběhlo pod karosérií. Trabant 1.1 byl celkově vyztužen, aby jízdně zvládl motor s výrazně vyšším výkonem. Pohonná jednotka byla umístěna na pomocný rám. Rozšířen byl rozchod předních kol, vzadu však hodnota zůstala stejná, totéž platí i rozvoru náprav s délkou 2020 mm. Obecně vnější rozměry ani modernizace příliš nezměnila.

Nová byla přední náprava typu McPherson a poprvé se u Trabantu objevily vpředu kotoučové brzdy. Vzadu zůstaly bubny a vinuté pružiny, které už před typem 1.1 dostala i původní 601 (ta vznikala do roku 1990, obě verze se tak nějakou dobu nabízely společně). Trabant 1.1 byl také těžší než původní model, ze kterého vycházel, zároveň ale výrazně rychlejší, když dosahoval až 125 km/h.

Pohled na čtyřválec z Volkswagenu Polo v útrobách Trabantu.
Pohled na čtyřválec z Volkswagenu Polo v útrobách Trabantu. | Foto: Jan Matoušek

Paralelně s vývojem Trabantu 1.1 končila stavba nové továrny v Moselu nedaleko Cvikova (německy Zwickau), která měla zajistit zvýšenou produkci Trabantů. Zmíněná je záměrně, protože v srpnu 1989 tam začala výroba nulté série 722, některé prameny udávají o něco více, kusů Trabantu 1.1 (ještě s původními nárazníky a dalšími nezmodernizovanými prvky). Už předtím, v září 1988, vzniklo prvních 150 pilotních kusů zmodernizovaného modelu.

Továrna v Moselu však ani po nulté sérii 722 kusů nebyla připravená na sériovou výrobu v plném rozsahu. K ní nakonec vedení automobilky přistoupilo až 21. května 1990. Vedle dvoudveřové limuzíny opět vznikalo i praktičtější kombi Universal a od podzimu téhož roku i volnočasový Tramp s plátěnou stahovací střechou a bez dveří.

Kdo trochu zná politické dějiny Východního Německa, tak asi tuší, že pro Trabant bylo najednou pozdě. 9. listopadu 1989 totiž padla Berlínská zeď a postupně se začalo připravovat znovusjednocení Německa, završené 3. října 1990. I východní Němci najednou raději kupovali západoněmecké vozy, které i kvůli pobídkám automobilek nebyly o tolik dražší než právě Trabant 1.1.

Ještě v roce 1989 oznámila IFA, podle dat v knize Andy Thompsona Cars of Eastern Europe: The definitive history, že Trabant 1.1 bude o téměř sedm tisíc východoněmeckých marek dražší než Trabant 601. To byl významný rozdíl. Po ekonomické reformě a výměně východoněmeckých za západoněmecké marky se Trabant 1.1 jako limuzína prodával za 9110 marek (s blížícím se koncem výroby se však cena snižovala).

Volkswagen Polo se dle dobových katalogů dal koupit za 15 490 marek (jak už bylo řečeno, někteří západoněmečtí výrobci ale dávali výraznější cenové pobídky) a třeba Škoda Favorit 135L stála 11 690 marek.

Trabanty a Volkswageny Polo chvíli vznikaly na stejné lince.
Trabanty a Volkswageny Polo chvíli vznikaly na stejné lince. | Foto: Volkswagen

O Trabant 1.1 najednou nebyl v Německu zájem (o něco lepší to bylo na vývozních trzích v Polsku a Maďarsku). Do hry navíc vstoupil Volkswagen, který už 22. prosince 1989 začal spolupracovat s konglomerátem IFA, a vznikl tak společný podnik obou firem. To vedlo k tomu, že 21. května 1990 začala v Moselu nejen výroba Trabantů 1.1, ale také Volkswagenů Polo, tedy vozu, který Trabantu poskytl svůj motor. Oba modely se několik měsíců vyráběly bok po boku, než Volkswagen ve druhé polovině roku 1990 definitivně založil svou saskou pobočku a závod v Moselu, dnes součásti Cvikova, a začal produkovat jen jeho vozy.

Na úplném sklonku života se tak Trabant 1.1 ve všech podobách přesunul zpátky do starého závodu ve Cvikově. Kvalita výroby údajně už nebyla příliš dobrá, auta pod karoserií ráda rezivěla a měla i další problémy a nedokonalosti. Poslední Trabant opustil továrnu 30. dubna 1991. Šlo o růžové kombi, i Trabant se dal pořídit ve veselejších barvách než nejběžnější béžové, bílé nebo šedé.

Celkem vzniklo, bez předsériových kusů, přes 38 tisíc Trabantů 1.1. Volnočasová otevřená verze Tramp vznikla v necelých pěti stovkách exemplářů. Z něj odvozený vojenský "Kübelwagen" se do výroby nikdy nedostal a existují jeden nebo dva prototypy. Vedle tří nakonec sériově vyráběných karosářských verzí uvažoval Trabant i o produkci dvoumístného malého pick-upu s nosností asi 400 kg. Několik kusů skutečně vzniklo, natištěny byly i brožury, sériová produkce ale nikdy nezačala.

30. dubna 1991 se tak definitivně zavřela kapitola německého autoprůmyslu se jménem Trabant. Během následujících let se objevilo několik pokusů o oživení kultovního označení, žádný to ale nedotáhl dál než do stádia prototypu. Přesto se Trabant nakonec v roce 1994 ještě jednou vrátil.

Nešlo ale o znovuzrození, nýbrž 444 kusů v provedení Universal z poledních měsíců výroby, které se do Německa dostaly z Turecka. Tam několik let stály v přístavu po tom, co jejich dovozce zkrachoval. Po návratu do Německa, kam je dovezl nový majitel původního výrobce Trabantů, firmy Sachsenring, byla auta opravena a upravena. Dostala tak například kazetové rádio nebo specifická loga.

Cena verze Last Edition byla původně stanovena na 19 444 marek. Tak vysokou cenu ale zákazníci ani za nový a tehdy již delší dobu nevyráběný, přesto kultovní, Trabant nebyli ochotni akceptovat. Prodalo se minimum aut, naprostá většina našla svého majitele za cenu 9999 marek, za kterou ji v roce 1996 prodával již zaniklý řetězec supermarketů Allkauf.

 

Právě se děje

před 39 minutami

Schodek rozpočtu letos může stoupnout nad 400 miliard korun

Schodek státního rozpočtu letos vzroste podle předsedkyně Národní rozpočtové rady Evy Zamrazilové minimálně na 400 miliard korun ze schválených 320 miliard Kč. Uvedla to v pořadu České televize Otázky Václava Moravce. Ekonomka a členka iniciativy KoroNERV-20 Helena Horská s tím souhlasila, ministryně financí Alena Schillerová (za ANO) to nevyloučila. Nová výše rozpočtového schodku s ohledem na dopady daňového balíčku bude podle ní stanoven koncem února nebo počátkem března.

"Nevím, řeknu to na přelomu února a března. Nemohu to vyloučit," uvedla v pořadu ČT Schillerová k možnosti, že se schodek vyšplhá nad 400 miliard korun. Podle ministryně financí ale nelze do rozpočtu pouze prostě započítat dopady daňového balíčku. Podle prosincového odhadu ministerstva financí by měl balíček snížit příjmy veřejných rozpočtů o 98,7 miliardy korun, z toho příjmy státního rozpočtu o 87,5 miliardy korun. Ministryně dnes však mluvila o dopadu 65 miliard korun na státní rozpočet

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

U břehů Turecka se potopila ruská nákladní loď, záchranáři se snaží pomoci asi 15 členům posádky

U tureckého pobřeží Černého moře se potopila ruská nákladní loď. Uvedla to agentura Reuters s odvoláním na turecká státní média. Záchranáři se nyní snaží pomoci asi 15 členům posádky, kteří uvízli na moři v trojici záchranných člunů.

Loď určená pro přepravu sypkého nákladu se potopila u pobřeží regionu Inkumu. Oběti na životech zatím nejsou hlášené a příčina neštěstí není jasná.

Guvernér turecké provincie Bartin Sinan Güner uvedl, že na záchraně námořníků se pracuje, počasí je však velmi špatné. V oblasti silně prší a sněží a fouká silný vítr.

Zdroj: ČTK
Další zprávy