Osm zásadních krizí, jež v roce 2008 otřásly Afrikou

Pavel Vondra
30. 12. 2008 18:15
Od násilí v Keni po řádění pirátů v Somálsku

Praha - Většina lidí už si zvykla na to, že z Afriky mnoho dobrých zpráv nepřichází.

Někteří (především afričtí) kritici tvrdí, že je to dáno neschopností mezinárodních (tedy hlavně západních) médií zprostředkovávat informace i o jiných než jen veskrze negativních událostech.

Pravda bude nejspíš někde uprostřed. Ani letošní rok ale nepřinesl změnu v dosavadním trendu a zpravodajství z Afriky - včetně toho na stránkách Aktuálně.cz - tak až na čestné výjimky dominovaly konflikty a krize.

Pro následující přehled redakce symbolicky vybrala osm událostí, které za uplynulých dvanáct měsíců považuje za nejzásadnější:

Povolební násilí v Keni

Celý svět v prvních dnech nového roku s hrůzou přihlížel výbuchu násilí v Keni, považované dosud za jednu z nejstabilnějších zemí celého východoafrického regionu.

Rozbuškou k vzájemnému vyřizování si účtů se stal průběh a především výsledek prezidentských voleb konaných v samotném závěru loňského roku.

Než staronový prezident Mwai Kibaki a jeho vyzyvatel Raila Odinga našli společnou řeč a uzavřeli předposlední únorový den dohodu o dělbě moci, téměř půl druhého tisíce lidí přišlo v etnicky motivovaném násilí mezi příslušníky kmenů obou rivalů o život a čtvrt milionu lidí opustilo své domovy.

Na základě zmiňované dohody vznikla v polovině dubna vláda národní jednoty, v jejímž čele stanul Raila Odinga, zatímco  Kibaki setrvává ve funkci prezidenta.

Prezident Mwai Kibaki (vlevo) a opoziční předák Rail Odinga podepisují přelomovou dohodu
Prezident Mwai Kibaki (vlevo) a opoziční předák Rail Odinga podepisují přelomovou dohodu | Foto: Reuters

V rámci jednání o ukončení krize bylo také rozhodnuto o jmenování speciální komise pověřené vypracováním zprávy, jež by pojmenovala hlavní viníky povolebního násilí.

Tzv. Wakiho komise předložila závěry svého vyšetřování v polovině října. Nyní se čeká na soudní potrestání hlavních organizátorů násilností a vytvoření mechanismů, jež by vyloučily opakování podobné situace v budoucnu.

Povolební pat v Zimbabwe

"Keňské řešení", tedy vznik vlády národní jednoty, se mělo letos použít ještě pro jednu krizi - tu v Zimbabwe.

Tam v březnových parlamentních volbách vůbec poprvé prohrál vládnoucí Africký národní svaz Zimbabwe-Vlastenecký svaz (ZANU-PF) v čele s dlouholetým prezidentem Robertem Mugabem s opozičním Hnutím za demokratickou změnu (MDC), jehož lídr Morgan Tsvangirai porazil Mugabeho i v souběžně konaném prvním kole prezidentských voleb.

Morgan Tsvangirai (vlevo) a Robert Mugabe
Morgan Tsvangirai (vlevo) a Robert Mugabe | Foto: Reuters

Před druhým kolem na konci června však Tsvangirai ze souboje odstoupil kvůli násilnostem systematicky páchaným na jeho přívržencích. Mugabe, který v hlasování neměl protikandidáta, se následně prohlásil za vítěze.

Výsledek voleb však neuznala OSN ani Africká unie, a Mugabe tak byl nucen usednout s Tsvangiraiem za jednací stůl. Po téměř dvou měsících rozhovorů byla v září uzavřena a podepsána dohoda o vytvoření vlády národní jednoty, jejíž realizace však stále vázne.

V souvislosti s prohlubující se ekonomickou a krizí a nezadržitelným šířením cholery, vůči níž je zdecimované zimbabwské zdravotnictví zcela bezmocné, začaly v prosinci zaznívat z úst nejen západních, ale i afrických představitelů, sílící výzvy k mezinárodní intervenci v Zimbabwe.

První volby v Angole po 16 letech

Z hlasovacího pelotonu, který se letos prohnal Afrikou, vybíráme úmyslně ještě jedno klání - zářijové parlamentní volby v Angole. Ta se díky svému ropnému bohatství poměrně úspěšně zotavuje z ničivé, přes čtvrt století trvající občanské války, jež skončila v roce 2002.

Zmatky při hlasování v Luandě donutily vládu prodloužit hlasování o jeden den
Zmatky při hlasování v Luandě donutily vládu prodloužit hlasování o jeden den | Foto: Reuters

A přestože do válčení už se dnes nikomu nechce, nešlo si před volbami nevzpomenout na poslední celostátní hlasování z roku 1992, kdy opoziční Národní svaz pro úplnou nezávislost Angoly (UNITA) odmítl uznat vítězství Lidového hnutí za osvobození Angoly (MPLA), a země se tak pouhý rok po podpisu mírové dohody znovu propadla do občanské války.

Především díky odzbrojení povstalců, které proběhlo po definitivním uzavření smíru v roce 2002, byla letošní situace výrazně klidnější, byť UNITA i tentokrát výsledek voleb zpočátku částečně zpochybňovala a dožadovala se opakování hlasování alespoň v hlavním městě Luandě.

Jisté výhrady k průběhu voleb měli i někteří volební pozorovatelé, důkazy o zfalšování výsledků však chyběly, a tak UNITA, jež s MPLA prohrála v přepočtu na získané mandáty poměrem téměř 12:1, svou porážku uznala.

Foto: Aktuálně.cz

Předseda Evropské komise José Manuel Barroso angolské parlamentní volby označil za "krok k upevnění demokracie a důležitý prvek pro mír, stabilitu a socio-ekonomický rozvoj".

Ještě větším testem ale pro Angolu budou nadcházející prezidentské volby, které by se po několikerém odložení měly konat v příštím roce a jichž se zřejmě bez ohledu na své předchozí sliby bude chtít znovu účastnit prezident José Eduardo dos Santos, který tuto funkci zastává už 29 let.

Vojenský převrat v Mauritánii

Na prezidentské přesluhování byli dlouho zvyklí i v saharské islámské republice Mauritánii. V roce 2006 proto země v referendu přijala novou ústavu, která funkční období hlavy státu jasně omezuje.

Prezident Mauritánie Sidi Mohamed Ould Šajch Abdalláhi
Prezident Mauritánie Sidi Mohamed Ould Šajch Abdalláhi | Foto: Reuters

O rok později si také Mauritánci vůbec poprvé svobodně vybrali nového prezidenta, Sidi Mohameda Oulda Šajcha Abdalláhiho. Toho však letos v srpnu svrhli pučisté v čele s šéfem prezidentské gardy a náčelníkem generálního štábu ozbrojených sil, které se prezident krátce předtím pokusil odvolat z jejich funkcí.

I když narychlo ustavená junta slíbila v dohledné době vypsat svobodné volby a vrátit moc do rukou z nich vzešlé civilní vlády, OSN, Spojené státy a Evropská i Africká unie puč odsoudily a zavedly vůči nové vojenské vládě některá restriktivní opatření včetně pozastaveného členství v AU.

Osudové osmičky

  • V souvislosti s Afrikou nelze vynechat další "osudové osmičky".
  • Jednu z nich zmiňuje poslední zpráva Světové zdravotnické organizace a UNICEF, kterou vypracovali lékaři zabývající se bojem s malárií.
  • Právě na subsaharskou Afriku připadá až 90 procent z celkového počtu úmrtí na malárii. Zpráva přitom říká, že za posledních pět let zemřelo každých 40 sekund na malárii jedno dítě. Z deseti lidí, kteří na malárii zemřou, je osm dětí.
  • V již zmiňované subsaharské Africe tvoří 80 procent dětských obětí děti mladší pěti let.

Žaloba na súdánského diktátora Bašíra

Konflikt v západosúdánském Dárfúru, který za pět let svého trvání připravil o život nejméně čtvrt miliónu lidí a přes dva milióny dalších vyhnal z jejich domovů, stále není u konce.

Věci se ale přeci jen letos daly do pohybu, a to především zásluhou hlavního žalobce u Mezinárodního trestního soudu (ICC) v Haagu, Luise Morena-Ocampa, jenž v polovině července obvinil súdánského prezidenta Umara Hasana Ahmada Bašíra z genocidy, válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, k nimž v Dárfúru došlo a nadále dochází.

Vůbec poprvé tak byla u tohoto tribunálu obviněna úřadující hlava státu. Veškerá předešlá obvinění argentinského žalobce u mezinárodního soudu skončila uvalením zatykače, a přestože soud dosud o jeho poslední žádosti nerozhodl, Moreno-Ocampo v prosinci Radu bezpečnosti OSN jasně vyzval, ať je v případě vydání zatykače připravena na Bašírovo zatčení.

Súdánský prezident Umar Hasan Ahmad Bašír
Súdánský prezident Umar Hasan Ahmad Bašír | Foto: Reuters

„Mezinárodní společenství nesmí být součástí žádných pokusů o krytí genocidy či zločinů proti lidskosti," prohlásil argentinský žalobce. Mnozí mu však předhazují, že honem na Bašíra jen komplikuje snahy o zlepšení situace v Dárfúru.

JAR: Zuma versus Mbeki a rozkol v ANC

Přesně před rokem došlo na volebním sjezdu Afrického národního kongresu (ANC), který od roku 1994 dominuje jihoafrické politické scéně, k obměně vedení, jež měla mít o řadu měsíců později pro celou tuto „státostranu" fatální důsledky.

V souboji o předsednický post zvítězilnad dosavadním šéfem ANC a tehdejším prezidentem JAR Thabo Mbekim jeho bývalý viceprezident Jacob Zuma.

Věční rivalové: Thabo Mbeki (v popředí) a Jacob Zuma
Věční rivalové: Thabo Mbeki (v popředí) a Jacob Zuma | Foto: Reuters

Krátce nato státní prokuratura, v níž měl Mbeki údajně své spojence, předložila vůči Zumovi novou obžalobu pro podezření z korupce, nezákonného vymáhání peněz a finančních podvodů vztahující se k případům, které už soud v minulosti bez výsledku projednával.

Státní žalobce chtěl hnát Zumu k zodpovědnosti za to, že se měl v roce 1999 nezákonně obohatit na velkém zbrojním kontraktu. Zumův pobočník a finanční poradce Schabir Shaik si za tutéž kauzu odpykává 15letý trest. Podle některých zpráv, jež proběhly jihoafrickým tiskem, ale čisté svědomí v tomto ohledu nemá ani sám Mbeki.

Když ale v září soudce v jihoafrickém Pietermaritzbrugu rozhodl, že stíhání Zumy je nezákonné a poukázal na jeho zřejmé politické pozadí, Zumův tábor uvnitř ANC přešel do protiofenzívy a přiměl Mbekiho, aby rezignoval na post hlavy státu.

Jacob Zuma zdraví své příznivce před budovou soudu v Pietermaritzburgu poté, co soudce vyhověl jeho žádosti, aby bylo zastaveno jeho trestní stíhání
Jacob Zuma zdraví své příznivce před budovou soudu v Pietermaritzburgu poté, co soudce vyhověl jeho žádosti, aby bylo zastaveno jeho trestní stíhání | Foto: Reuters

Soudní pře mezi oběma rivaly bude ovšem v příštím roce pokračovat, což dost možná ovlivní i prezidentské volby, do nichž má jít jako hlavní favorit coby šéf ANC právě Jacob Zuma. Mbekiho stoupenci mezitím vystoupili z ANC a ustavili vlastní politickou stranu Kongres lidu (COPE), s níž se chtějí příštích voleb také zúčastnit.

Přestože řada lidí z ANC včetně Mbekiho předchůdce a ikony boje za emancipaci černochů v postkoloniální Africe Nelsona Mandely vyslovili nad rozštěpením ANC lítost, mnoho pozorovatelů tento vývoj považuje za pozitivní impuls pro demokratický proces v zemi.

Kongo mezi válkou a mírem

Z Demokratické republiky Kongo, kde během posledních deseti let zahynulo přes pět miliónů lidí, což z tamního konfliktu činí největší lidská jatka od konce druhé světové války, přišla počátkem roku netypicky dobrá zpráva: zástupci vlády a dvaceti povstaleckých skupin podepsali „historickou dohodu", jež měla učinit definitivní tečku za ozbrojenými střety ve třetí největší africké zemi.

Vyslanec OSN Olusegun Obasanjo (vlevo) a vůdce povstalců Laurent Nkunda
Vyslanec OSN Olusegun Obasanjo (vlevo) a vůdce povstalců Laurent Nkunda | Foto: Reuters

Tyto naděje však byly plané, jak se ukázalo už v říjnu, kdy vůdce tutsijských povstalců na východě země, generál Laurent Nkunda oznámil, že od dohody odstupuje a hodlá celou zemi „osvobodit".

Následné střety mezi jeho bojovníky, armádou a provládními milicemi, vyhnaly z domovů v provincii Severní Kivu přes čtvrt milionu lidí. Netrvalo dlouho a z oblasti začaly opět přicházet zprávy o masivním terorizování civilistů včetně znásilňování žen, a to všemi účastníky konfliktu bez výjimky.

Veškeré mezinárodní snahy o urovnání situace neměly dosud valný efekt. „Srdce temnoty", jak dřívější belgické Kongo ve svém slavném románu překřtil Joseph Conrad, opět sužuje válečný šelest.

Somálsko - piráti, islamisté a anarchie

Ani letos Somálsko nikdo nepřipravil o nezáviděníhodné vavříny nejméně funkčního státu světa. Podle názoru mnoha odborníků existuje prakticky už jen na mapě.

Somálské islamistické milice Aš-Šabáb
Somálské islamistické milice Aš-Šabáb | Foto: Reuters

V poslední době se o něm hovoří zejména v souvislosti se sílícími aktivitami tamních námořních pirátů, kterým rozklad státní správy plně vyhovuje a letos je podnítil k rekordnímu počtu útoků na projíždějící komerční plavidla.

Pro bezpečnost samotných Somálců je mnohem důležitějším tématem posilování islamistických milic aš-Šabáb a dalších islamistických skupin , jež má ambici vyplnit mocenské vakuum v zemi a napodobit Svaz islámských soudů, který v zemi dočasně vládl až do svého svržení vojenskou intervencí na přelomu let 2006 a 2007.

Vzhledem k tomu, že Etiopie, jejíž armáda tvořila kostru intervenčních jednotek, už avizovala, že se ze Somálska do konce roku stáhne, je pozice exilové somálské vlády, jež se utápí ve vlastních sporech a nemá na chod v Somálsku téměř žádný vliv, opět mimořádně slabá. 

 

Právě se děje

před 1 hodinou

Slovenská opozice se nedohodla na velké koalici

Slovenské opoziční strany se ve čtvrtek nedokázaly dohodnout na vytvoření velké koalice, takzvaného "bloku změny", ve kterém by společně šly do parlamentních voleb v únoru příštího roku. Zkomplikovaly si tak podle agentury Reuters svůj cíl, že vystřídají vládní koalici tří stran vedenou levicovou stranou Směr, která dominuje slovenské politice v poslední dekádě.

Podpora Směru u voličů klesla po loňské vraždě investigativního novináře a jeho snoubenky, která vyvolala masové protesty proti korupci. Dlouholetý premiér Robert Fico se musel vzdát funkce v čele vlády, ale jeho koalice přežila. Vládu vede Peter Pellegrini, kterého si Fico vybral, a Směr je opět pokládán za favorita voleb.

Reuters poznamenal, že opozice v boji proti zkorumpovanému systému dosáhla obrovského úspěchu vítězstvím liberální právničky Zuzany Čaputové v loňských prezidentských volbách. Ale není jisté, zda tento úspěch dokáže zopakovat i v parlamentních volbách.

Zdroj: ČTK
Další zprávy