reklama
 
 

Silnice smrti v Česku. Otestovali jsme dva nejhorší úseky

9. 12. 2014 6:23
Redaktor online deníku Aktuálně.cz, řidič s třicetiletou každodenní praxí, projel nejhorší z hlavních silnic v České republice.

Králíky, Lanškroun – Najdete tam všechno, co řidiče může překvapit. Rozbitý povrch. Nepřehledný vjezd do křižovatky. Značka Stop, kvůli níž dáváte na silnici první třídy přednost řidičům jedoucím po silnici druhé třídy. Stromy téměř u vozovky, chodci v úzkém jízdním pruhu. Časté náledí, sníh nebo ledovka.

Redaktor online deníku Aktuálně.cz, řidič s třicetiletou každodenní praxí, projel nejhorší z hlavních silnic v České republice. Má číslo 43 a jako nejrizikovější vyšla z posledních statistik EuroRAP (European Road Assessment Programme), které hodnotí dálnice a silnice první třídy za roky 2011 až 2013 podle takzvané relativní nehodovosti, tedy počtu vážných nehod na počet ujetých „vozokilometrů“.

Nejrizikovější úsek měří devět a půl kilometru. Začíná na hraničním přechodu Dolní Lipka - Boboszov a je v podhůří Kralického Sněžníku jednou z mála možností, jak překročit hranice mezi Českem a Polskem. Úsek pak vede i obcí Dolní Lipka, centrem města Králíky a končí v obci Červená Voda na křižovatce se silnicí první třídy číslo 11.

Silnici jsme projeli osobním autem ve směru z Polska do českého vnitrozemí. Začínáme na hraničním přechodu Dolní Lipka – Boboszov.

Nelogická křižovatka

Na první pohled je znát, že do vylepšení silnice se tu dlouhé roky téměř neinvestovalo. Rozbitý povrch silnice neumožňuje stálý a dostatečný kontakt kol s vozovkou. Hned první můstek, na který jsme natrefili, neměl začátek zábradlí ochráněn svodidly. Doslova tak trčelo vstříc přijíždějícím vozům. A jen pár desítek centimetrů od kraje poměrně úzké silnice rostou mohutné stromy.

V prvním prosincovém týdnu byl i hodinu před polednem rozbředlý sníh na krajnici. Vzhledem k poměrně vysoké nadmořské výšce si lze snadno představit, že ledovka, náledí či sníh tady pro řidiče vytvářejí ještě složitější pasti než za příznivých klimatických podmínek.

Po ujetí pouhých 900 metrů nám do očí padne první nelogičnost. Přestože jsme na mezinárodní silnici první třídy, musíme dávat přednost na křižovatce se silnicí druhé třídy. Je tu dokonce značka Stop.

Těsně předtím jsme navíc museli projet skrz mohutný viadukt s betonovými nárožími, tudíž do blížící se křižovatky není vůbec vidět.

Po ujetí 1,7 kilometru od hraniční čáry, v obci Dolní Lipka, se setkáváme s chodci na vozovce. V místech, kde stromy na krajnici téměř vrůstají do vozovky, musí lidé vkročit poměrně hluboko do jízdního pruhu, jehož šířka opravdu není moc velká.

Pozor při předjíždění

Po třech a půl kilometrech od hranic vjíždíme do města Králíky. Na jeho začátku oceňujeme radarový ukazatel rychlosti a také některé přechody dostatečně označené značkami a chráněné ostrůvky. Jenže nejsou zdaleka všude. Přechodů je tu docela dost. Velmi nebezpečný tu je například kamenný most.

Vzhledem k teplotě, která se drží pouze lehce nad nulou, potkáváme ve městě překvapivě hodně cyklistů. S helmami, natož osvětlením kol nebo reflexními prvky na oblečení si přitom hlavu nelámou.

Za Králíky jsou naštěstí cyklisté odvedeni na moderní cyklostezku, která silnici kopíruje. Přesto se nebezpečnost úseku tolik nesnižuje. Před řidičem se sice otevře poměrně dlouhá rovinka, ale úzké jízdní pruhy sevřené stromořadím nedávají prostor, aby se tu při chybném předjíždění vedle sebe vešla tři vozidla. Rovinka navíc končí horizontem, za nímž při klesání následuje série zatáček.

Úsek končí v obci Červená Voda. Krátce předtím vidíme na vlastní oči typickou situaci vedoucí k nehodám. V obci, kde je povolená pouze padesátikilometrová rychlost, se těsně před námi odhodlal řidič kamionu k předjetí menšího nákladního auta. Následovala ho pak ještě osobní felicie. Přitom menší náklaďák jel rychlostí zhruba 45 kilometrů za hodinu – oba předjíždějící vozy tedy musely alespoň krátce překročit maximální hranici pro jízdu v obci.

Právě na to upozorňuje i Lenka Vilímková z Krajského ředitelství Policie Pardubického kraje. "Nejčastěji zde řidiči bourají kvůli příliš vysoké rychlosti,“ odpovídá na otázku, z jakých příčin se zde nejčastěji stávají vážné dopravní nehody. Nejčastěji se nehody stávají na přímých úsecích. Mimochodem, během testu jsme neviděli jedinou policejní hlídku.

Nebezpečné horizonty

To potvrzuje i naše testování dalšího úseku. Druhou nejrizikovější v Česku je podle statistiky EuroRAP také silnice číslo 43 – konkrétně úsek, který začíná zhruba deset kilometrů za Červenou Vodou. Třicetikilometrový úsek vede z hranic Pardubického a Olomouckého kraje přes Horní Heřmanice, Albrechtice, Lanškroun a Třebovice do Opatova. Končí kousek před Svitavami, kde se silnice číslo 43 kříží se silnicí první třídy číslo 35 z Moravské Třebové do Litomyšle.

Už na první pohled jsou vidět některá vylepšení, která se zde kvůli častým nehodám udělala v posledních letech. Stromy už nejsou tak často extrémně blízko silnice, leckde přibyla nová svodidla, na několika kilometrech dokonce leží nový, kvalitní asfalt. U Lanškrouna vznikla cyklostezka, v samotném městě jsou nové chráněné přechody.

"Na úseku Rudoltice-Lanškroun byl kompletně obměněn povrch silnice, včetně obnovy svislého a vodorovného značení. Podél silnice je navíc vybudovaná cyklostezka," potvrzuje policejní mluvčí Vilimková.

Jenže jde pouze o tři kilometry, tedy deset procent z celkové délky úseku. Jinde jsme se opět setkali s chodci, kteří nemají k dispozici chodník, a musí tedy jít po vozovce. V mnoha nepřehledných zatáčkách chyběla svodidla, viděli jsme nechráněné můstky a viadukty. Rizikovým faktorem je nepochybně velké množství kamionů a třeba i lesní zvěře, na niž upozorňuje dopravní značení.

Místa na předjíždění tu sice jsou, ale nacházejí se poměrně daleko od sebe a navíc jde o poměrně krátké rovinky, končící nepřehledným horizontem či prudkou zatáčkou. Typické to bylo například na místě, kde nám počítadlo ujeté vzdálenosti ukazovalo 18 kilometrů.

S výjimkou jediného úseku, kde jsme mohli jet maximálně sedmdesátkou, jsme přitom mimo obce nezaznamenali značku přikazující snížit rychlost.

Dokážeme si tedy představit typický průběh vážné nehody. Spěchající řidič je dlouhé kilometry zdržován těžkým náklaďákem nebo jiným pomalým vozidlem. Rozhodne se proto předjet, i když na zdánlivě vzdáleném horizontu už vidí přijíždět jiný vůz. Pokud se nestihne zařadit do svého pruhu, je katastrofa neodvratná.

I devadesátka je hodně

Tato rizika potvrzuje také Jiří Landa ze společnosti AF Cityplan, který se bezpečnosti silničního provozu věnuje dlouhodobě. „Mnohé z tuzemských silnic první třídy stále nejsou ve stavu, kdy by po nich bylo bezpečné jezdit rychlostí devadesát kilometrů v hodině. Jenže motoristé předpokládají, že pokud jsou na silnici první třídy, tak by tato rychlost měla být pro ně bezpečná," vysvětluje.

Navrhuje proto řadu opatření, která rizika zmenší. Například ochránit pevné překážky, vybudovat před křižovatkami pruhy pro odbočení doleva a tam, kde to jde, oddělit od sebe více a méně chráněné účastníky silničního provozu - tedy například cyklisty a chodce od automobilů. V ideálním případě by pak ještě měly být od sebe odděleny oba dopravní směry.

Kdy se lidé těchto opatření dočkají, ale samozřejmě záleží hlavně na penězích.

Podívejte se také na fotogalerii: Čtrnáct důvodů, proč je silnice číslo 43 nebezpečná

autor: Radek Pecák | 9. 12. 2014 6:23

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama