Pro nadšence do značky Jawa se dá parkující čtyřka přirovnat k hračkářství. Jawa 500 OHV Rumpál má v historii Jawy nejčestnější místo - byla úplně první, František Janeček zakoupil licenci od firmy Wanderer, díky níž získal dokumentaci i stroje na výrobu modelu Wanderer 500 (odtud ostatně pochází vznik názvu značky Jawa).
Konkrétní kousek se nicméně řadí do druhé výrobní série z roku 1932, jde tedy o tak zvaný "plecháč", kterých vzniklo asi 500 kusů (první série měla přední vidlici trubkovou a slabší), přitom celkem vzniklo údajně 1016 rumpálů.
Prakticky všechna jména dala Jawám až veřejnost, z továrny měly obvykle jen číselné označení. Přezdívka se vžila až na konci výroby 500 OHV a údajně proto, že vedle tehdy už modernějších a lehčích motorek jako například Jawy 350 SV vypadala masivně… jako rumpál.
Pohání ji půllitrový čtyřdobý vzduchem chlazený jednoválec o výkonu zhruba 18 až 20 koní. Renovace konkrétního kousku proběhla před asi třiceti lety, nemá sice původní technický průkaz, ale dají se pro něj zařídit veteránské doklady. Rumpály se v inzerci objevují za cenu okolo 1,2 až 1,5 milionu podle stavu.
Vínová Jawa 500 OHC vedle Rumpálu působí elegantně. Jde o první typ 15/00, takzvaný šnek. Šnek kvůli soukolí, které pohání vačkový hřídel, má specifický tvar připomínající ulitu. Ve své době šlo o zajímavé, leč složité řešení, které bylo především drahé na výrobu a údržbu, takže od něj pak Jawa ustoupila.
Pětistovku Jawa stavěla mezi lety 1951 až 1958 a na svou dobu byla moderní a tehdy považovaná za vrchol československé motocyklové výroby a značka věřila, že s ní prorazí také na západě. Poháněl ji dvouválcový čtyřtakt s výkonem zhruba 26 koní.
Byla krásná, elegantní, v porovnání s tím, co se vyrábělo před válkou. Ale také složitá a samozřejmě drahá, lidé si ji nemohli dovolit. Dnes je mezi sběrateli motocyklů Jawa vyhledávaná a drží si díky tomu vysokou cenu.
Konkrétní kousek je po špičkové renovaci a má dokonce platné přepsatelné doklady a původní československý ručně psaný technický průkaz.
Ačkoli mnoho lidí tvrdí, že na "pětistovce" se špatně jezdí a v provozu ji vidíte opravdu málo - majitelé ji častěji uklidí do sbírky a pouze vystavují - minimálně krátká projížďka nenaznačovala, že by bylo cestování na 500 OHC utrpení, ať už kvůli posezu, nebo ovládání, až na jedinou věc.
Renovovaný kousek má najeto jen asi 40 kilometrů a bude potřeba ho pořádně zajet, a tak má opravdu velmi tuhý chod spojkové páčky. Zkrátka, musíte mít v ruce sílu chlapa a pro dámy to není žádný med. Nejpřitažlivější je na ní její výjimečný bručivý zvuk. Opravdu nádhera.
Projeli jsme také dvě závodní Jawy. Proč se závodnímu modelu 250/553 říkalo Libeňák, už čtenář odhadne snadno, vyráběla se totiž v továrně Jawy v Libni.
Jawa s ním přišla, protože chtěla nabídnout motorku pro jízdu v terénu a účastnit se s ní v mezinárodních motocyklových soutěžích, zejména v tzv. šestidenních závodech, které byly extrémně náročné a testovaly odolnost motocyklů i jezdců. I proto se závodům přezdívalo motocyklová olympiáda.
Základem vývoje Libeňáku byla kývačka, kvůli specifickým požadavkům pro jízdu v terénu dostala odlišný rám, odpružení, samozřejmě terénní gumy a taky jiné ráfky a blatníky. Vznikaly i 350, oproti nim ale "dvěstěpadesátka" byla ještě odolnější a lehčí.
Konkrétní kousek je z roku 1963 a vypadá nádherně. Na tachometru má údaj jen 4068 kilometrů a je v původním stavu. Evidentně se na něm moc nezávodilo. Díky zachovalosti jde ale o ceněný sběratelský kousek.
Jezdí se na něm příjemně, motor skvěle startuje, nicméně pokud by ho majitel chtěl provozovat, bude potřebovat ještě péči.
Závodní je také model 500/682 Bitrak z roku 1987, kterých nevzniklo ani padesát kusů, někdy se mluví jen o asi 32 exemplářích. Terénní stroj Jawa stavěla především pro motokrosové soutěže. Bitrak označuje dva tlumiče, jednotlumičovým typům se říkalo unitrak.
Nenechte se zmást označením, nemá půllitrový motor, jde o 362ccm typ, ale jen necelých 43 koní a váží jen 118 kg, takže jezdí i 150 km/h. Není to motorka pro menší jezdce, anebo se musí naučit rychle seskočit, když nedosáhnou nohama na zem. Na plyn reaguje jako na píchnutí vosou a dělá u toho také neskutečný rámus.
Bohužel, chtěli jsme projet i Jawu 500 OHV Rumpál, ale motorka stávkovala, nakonec se ukázalo, že praskl držák dynama. I jen několikametrová jízda z kopce "samospádem" ale naznačila, že s Rumpálem se nebude jezdit snadno a troufne si na něj jen zkušený jezdec. I proto, že se řadí pomocí ruční páky.
Kolik celá tato sbírka asi stojí? Možná čtyři miliony, možná pět… kdo ví. To se ukáže v aukci, do které se všechny stroje míří. Dražit se budou v rámci auto-moto burzy Retro Garáž v Lysé nad Labem, která se koná 23. listopadu. V aukci se nabízí 23 motorek a 10 aut. Vyvolávací cena u všech kousků je lákavě nízká a bude určitě zajímavé aukci sledovat.
