Vloni bylo v Česku při stejné akci zaznamenáno na 3193 dopravních přestupků, z toho byla při více než 2300 případech porušena maximální povolená rychlost. Kromě toho policisté odhalili 104 nepřipoutaných řidičů, 162 technicky nevyhovující aut a 27 šoférů, kteří řídili pod vlivem alkoholu nebo drog. Na pokutách policie vybrala přes 1,8 milionu.
Portál Bezpečnécesty.cz také uvádí, že během 3. dubna, kdy se akce celoevropská akce Speed Marathon konala, nedošlo při nehodách k jedinému úmrtí.
Podobné akce, při nichž řidiči dopředu vědí o místech měření, jsou doprovázeny masivní mediální kampaní, která má zdůraznit nebezpečí jízdy příliš vysokou rychlostí. Lepší znalost rizik by řidiče měla přinutit k tomu, aby začali (setrvale) jezdit pomaleji a opatrněji. Dvě německé studie se bohužel také shodují na tom, že tyto akce nefungují tak, jak bylo původně zamýšleno, jejich přínos ke zvýšení bezpečnosti na silnicích je jen krátkodobý.
Univerzita v Pasově analyzovala data o nehodách v Německu z let 2011 a 2014 a porovnala hodnoty z běžných dnů s těmi, kdy probíhala některá z dopravněbezpečnostních akcí, které byly zaměřeny na dodržování nejvyšší povolené rychlosti a o nichž se intenzivně psalo v médiích. Zkoumány byly rovněž informace z radarů a také pokrytí akcí v novinách, na internetu a sociálních sítích.
A výsledek? Mediální kampaň okolo podobných akcí má jen velice krátkodobý efekt. Začíná den až tři dny před samotnou měřicí akcí, o níž řidiči vědí. Šoféři pak na pár dní skutečně sundají nohu z plynu, jezdí opatrněji a počet nehod na silnicích klesá. V den samotné akce konkrétně o 4,7 procenta.
Počet menších nehod klesl podle zjištění statistiků dokonce o 7,5 procenta a počet karambolů se snížil i v případě, že výzkumníci vzali v potaz statistickou nejistotu danou třeba počasím nebo hustotou dopravy. O 8,5 procenta se snížilo i množství zraněných při nehodách, což podle autorů studie znamená, že německá společnost ušetřila devět až jedenáct milionů eur za náklady jejich léčení nebo zhoršené pracovní uplatnění. Studie však také vypočítává, že náklady na výplaty policistů zapojených do akce mohly vyjít na 9,6 milionu eur.
Pozitivní účinek navíc mizí s ukončením měření. Den po něm se nehodovost vrací do původních kolejí, a to navzdory tomu, že mediální masáž (tentokrát s výsledky měření) stále probíhá. "Akce typu Speed Marathonu nemají trvalý účinek na snížení nehodovosti," píše spoluautorka Ramona Rekersová. Nepomůže ani prodloužení měření na týden, o nějž se pokoušeli v Bavorsku. I zde se po sedmi dnech vše vrací do normálu. Studie navíc upozorňuje na to, že řidiči postupně jen lépe vědí o tom, kde měřicí místa skutečně jsou, a tam také zpomalí.
Závěry týmu z Pasova se tak do velké míry shodují se studií univerzity v Cáchách. Ta hodnotila rychlost získanou pomocí radarů v okolí Kolína. Krátce po Speed Marathonu řidiči zvolnili, průměrná rychlost klesla o dva až tři kilometry. Pozitivní efekt ale trval jen dva týdny. "Podobné bezpečnostní akce nemění chování řidičů v dlouhodobém horizontu," cituje Spiegel dopravního psychologa Jense Schade z univerzity v Drážďanech.
Řidiči podle Schadeho změní své chování jen v případě, že se cítí neustále pod dohledem. Nepřeceňuje ale ani dopad statických radarů na rizikových místech, které podle něj vytváří jakýsi klokaní efekt. "Řidiči rychle zpomalí, aby kolem radaru projeli předpisově, a následně zase zrychlí," tvrdí.
Podle Romana Budského z platformy Vize 0 je ale v případě Speed Marathonu důležité i to, že se s pomocí veřejnosti policie snaží vytipovat riziková a problematická místa, na nichž dochází k porušování rychlosti. Řešením ale nemá být jen měření, místa je nutné patřičně upravit tak, aby v nich řidiči jezdili pomaleji.
Přesto má přítomnost policie podle něj svůj význam. "Samotná mediální kampaň nemusí nutně vést ke snížení nehodovosti. Naopak studie ukazují, že se může dokonce o procento zvednout. Jen spojení s policií nese kýžený výsledek v podobě snížení nehodovosti," říká dopravní odborník.
Takový je podle něj příklad systémového přístupu k bezpečnosti na silnicích. "Samotná represe je překonaná, řidič musí být pozitivně motivovaný, aby pravidla dodržoval," tvrdí Budský. Důležité je podle něj budování hodnotového systému, aby člověk nebyl společností oceňován za to, jak "mazácky" dokáže obcházet pravidla.
"Do budoucna by se naše společnost měla smířit s tím, že ne každému je dáno řídit motorová vozidla. Např. v případě jízdy pod vlivem alkoholu či drog by mělo být postupováno nekompromisně. V extrémních případech asi bude nutné vyslovit doživotní zákaz řízení motorových vozidel," myslí si Budský.
Příkladem by pro nás podle něj mělo být také Švédsko, kde je každá smrtelná dopravní nehoda detailně analyzována a provádí se buď místní, nebo celková opatření, aby se již neopakovala. "Švédské silnice jsou považovány za nejbezpečnější na světě, jsem přesvědčen, že k tomu přispělo i toto opatření," říká.
