Jestli jste ještě nikdy neměli možnost projít si Národní technické muzeum s průvodcem, udělejte to. A zkuste si na to vyprosit Arnošta Nezmeškala, kurátora dopravní sbírky v NTM.
Málokdo umí tak zasvěceně a poutavě vyprávět o autech, která patří do "rodinného stříbra" československé výroby. A navíc spolehlivě nadchne i ty, kterým by snad benzin úplně nevoněl. Umí totiž výrobu automobilů zasadit do kontextu české historie.
V Národním technickém muzeu aktuálně parkuje asi 40 aut, z nichž některá jsou zařazena do výběru "Made in Czechoslovakia", výstavy, která odstartovala vloni na podzim při příležitosti 100. výročí od založení republiky. Každé z těch, která v prostorách krásné budovy na pražské Letné stojí, má za sebou unikátní příběh.
"V počátcích se náš motorismus rozvíjel v rámci našeho někdejšího velkého státu monarchie Rakouska-Uherska. Navíc u nás žilo na tři miliony Němců, i proto je naše sbírka zaměřena nikoliv úzce národně, ale řekl bych spíše teritoriálně - zajímají nás nejen vozy vyrobené na našem území, ale též zahraniční výrobky, které u nás jezdily. I proto tu vystavujeme Benz Victoria z roku 1893, první auto, které v na našem území jezdilo, i když ho vyrobili v Německu," dodává Arnošt Nezmeškal.
NW Präsident je jeden z nejstarších vozů, které v NTM stojí. Pochází z první továrny na českém území, Nesseldorfer Wagenbau-Fabrics-Gesselschaft, později známé jako kopřivnická Tatra. Právě NW Präsident je první auto vyrobené v českých zemích.
"V muzeu nám nejde o kvantitu, ale kvalitu, i proto sbíráme jen ty artefakty, které jsou spojené s naší historií a mají za sebou zajímavý příběh. Naše motoristická historie byla zajímavá, historik a automobilový spisovatel Jan Králík říká, že jsme sice nehráli první housle, ale seděli jsme v první řadě a byli slyšet, což je slušné na to, jak jsme malý stát. Československo patřilo na počátku 20. století mezi desítku zemí, které označujeme jako kolébky motorismu." pokračuje Arnošt Nezmeškal.
Za pozornost stojí značka Laurin & Klement, pozdější Škoda Auto. Voiturette A pochází z roku 1906 a v NTM ho dostali přímo od Václava Klementa darem v roce 1935. "Věnoval nám dvě auta a první tři motorky a právě díky němu se od té chvíle datuje začátek motocyklové sbírky. Měl naše muzeum velmi rád a podporoval ho," dodává Nezmeškal.
Samotná výstava "Made in" začíná nádhernou Laurinkou RK/M z roku 1913, kterou vlastnil Saša Kolowrat. Po první světové válce byl ve voze na přání hraběte vyměněn motor za závodní pětilitr. I proto pak vůz sklízel vavříny na závodech na počátku 20. let. Vůz nedávno získal i prestižní ocenění na Concours d´Elegance v Loučni.
Arnošt Nezmeškal připomíná těžké poválečné časy pro domácí automobilový trh. "Původně se v průmyslu počítalo s odbytem ve velké říši nebo v Rusku, najednou se ale monarchie rozpadla a všude byla bída. Na auta tehdy měl finance jen málokdo, navíc byla zatížená vysokými daněmi a považovala se za zbytečný luxus pro buržoazii.
Odkup Škodovkou v roce 1925 byl vlastně pro značku Laurin & Klement vykoupení, navíc poté, co jim továrna vyhořela. Tehdy také vznikl poslední automobil Laurin & Klement, model 105.
V té době svět prahl po lidovém automobilu. V Kopřivnici chtěli fabriku taky zavřít, ale Hans Ledwinka přišel s nápadem na lidový vůz se vzduchem chlazeným dvouválcem, rámem s nosnou rourou a zadními výkyvnými polonápravami. Stálo 40 tisíc a původní koncepce vydržela až do dneška, v Tatře ji používají u nákladních aut. Tatra 11 je dokonce národní kulturní památka.
Kdo tehdy vlastnil auto, dívalo se na něj spatra. "Automobilisté to tehdy neměli jednoduché, už tehdy se do benzinu míchal líh, aby z toho agrárníci něco měli, na auta se vztahovaly různé poplatky, dokonce se zavedla daň z luxusu a automobilismus byl státem uměle dušený," připomíná Arnošt Nezmeškal.
V té době také přišlo na svět lidové auto značky Aero. Firma vyráběla aeroplány, ve 20. letech se rozhodla rozšířit výrobu o lidovku s jednoválcovým motorem téměř jako z motorky. Lákala na nízkou cenu 18 tisíc korun.
Přesto ale existovaly značky pro ty nejvyvolenější, například Walter. V NTM stojí Walter Standard 6. "Drahé luxusní auto se zakázkovou karoserií Petera z Vrchlabí muselo stát 100 tisíc a pro někoho, kdo se chtěl ukázat, z toho je skutečně buržoazie cítit," vypráví v kontextu dějin Arnošt Nezmeškal.
Své místo si tu zaslouží i Zbrojovka Brno. "podnik ve 20. letech vyráběl flinty, licenci na kulomety pak prodal do Anglie, kde se pak vyráběly pod značkou Bren, BRno ENfield. Když sem do NTM přijede japonská delegace, kulomety znají. Prý se u nich říká, že když je ženská hubatá, štěká jako český kulomet," směje se Arnošt Nezmeškal.
Další národní kulturní památkou je dvanáctiválcová Tatra 80. V roce 1935 ji dostal Tomáš Garrigue Masaryk. Během války byl vůz ukrytý pře nacisty kdesi v garáži pod hromadou pneumatik, po válce se pak musel schovávat před komunisty, než se dostal do muzejní sbírky. V 90. letech prošlo auto drobnou renovací, opravovalo se čalounění, střecha a lakování blatníků, vůz je ale jinak mimořádně původní.
"Je to jediná dochovaná kompletní původní Tatra 80, existují ještě dva vozy, kdysi přestavěné na hasičské. Brali bychom jakoukoli Tatru 80, ale tahle je s ohledem na svou historii nelepší," dodává Arnošt Nezmeškal.
Jedním z cenných aut se sbírky je Aero 50. Když prezident Beneš abdikoval po Mnichovu a odešel do Anglie jako soukromá osoba, neměl zpočátku ani čím jezdit, v Anglii pro něj sestavili z dílů právě tento automobil Aero 50. Sluší se zmínit, že Beneš neřídil a šoféra mu zpočátku dělala jeho obětavá manželka.
Teprve později dostal od Angličanů k užívání Daimler se šoférem, ale tohle auto na britských ostrovech zůstalo. "Před devíti lety jsme ho získali a je to rozhodně jeden z cenných vozů v naší sbírce. Máme i auto po Husákovi a Superb po Klausovi, také Tatru 700, se kterou ještě jezdil i Miloš Zeman," vypočítává další vozy po politicích Arnošt Nezmeškal.
Jedním z nejdražších aut je pak Tatra 77a."V Kopřivnici byli avantgardní. Ve 30. letech tu auta byla hranatá jako třeba zmíněný Walter, v Tatře ale přišli s tím, že zásadní je také aerodynamika. Koncepce se vzduchem chlazeným motorem vzadu byla neobvyklá. Vyrobili asi 160 aut a dnes je to jedno z nejdražších aut domácí výroby. Jen komponenty často stojí i miliony," připomíná Arnošt Nezmeškal.
Ještě jednu zajímavost toto vozidlo má. Konkrétní kus kdysi patřil Radimu Matolínovi, vlastníkovi stavební firmy, která stavěla budovu Národního technického muzea. "Tehdy jistě netušil, že si staví garáž pro své auto," vtipkuje Arnošt Nezmeškal.
Ostatně pohnuté příběhy jsou prakticky za každým ze čtyřicítky aut, které v hale NTM stojí. Třeba i za vozem Z-5 Express. Ten si koupil generál a v pomnichovské vládě ministr dopravy Alois Eliáš.
"Za protektorátu se stal předsedou vlády, v očích mnohých lidí tedy možná přední kolaborant. Ve skutečnosti to byl ale vlastenec a hlava odboje, hrdina, o kterém se moc neví. Říká se, že tehdy nechal usmrtit aktivistické novináře z řad kolaborantů otrávenými chlebíčky a jeden z nich skutečně umřel. Nicméně Němci mu to nedokázali.
Po nástupu Heidricha během protektorátu Eliáše zatkli a odsoudili k trestu smrti, k čemuž došlo po Heidrichově zabití. Paní Eliášová věřila, že jednou se z manžela stane národní hrdina, tak celou jejich pozůstalost uchovávala zcela netknutou. Zemřela někdy kolem roku 1980 a vše odkázala státu, vila připadla ministerstvu vnitra, žádný památník národního hrdiny tam tehdy pochopitelně nevznikl. Jen to auto přišlo k nám v původním stavu, takové, jak ho roku 1941 Eliáš odstavil," vypráví Arnošt Nezmeškal.
Opodál stojí černý Mercedes s černou historií, pancéřované auto po K. H. Frankovi se skly tlustými jako zeď. Mercedesu-Benz 540 K se vyrobilo jen 25 kusů. Dokládá, že Heydricha zabili hlavně díky tomu, že na rozdíl od jiných nacistických pohlavárů jezdil jako frajírek v kabrioletu.
Frank v něm utíkal před Američany, dokonce se našel barevný film, jak s tím jede v koloně Němců prchajících před spojenci a za autem se veze vozík s proviantem. Ve druhém autě ho pak doprovázela jeho žena. Jenže v Rokycanech ho poznali, poslali zpátky do Prahy a pak ho asi po roce a soudním procesu popravili.
Auto pak daroval americký generál městu Praha. Ministerstvo vnitra ho darovalo NTM, naposledy jezdilo při natáčení filmu Spalovač mrtvol v 60. letech. "Zhruba před třemi lety jsme dostali k tomuto vozu původní doklady z doby války - původní techničák a knihu jízd! Nechybí v ní záznamy K. H. Franka, nevíme ale, kam jel, u všech jízd se píše "tajná říšská záležitost"," vypráví Arnošt Nezmeškal.
Ne náhodou naproti stojí další Mercedes-Benz, avšak typ 770, největší a nejmohutnější Mercedes, co se před válkou vyráběl. Laik by to ale vůbec nepoznal. Na českém území zůstal po válce a komunistům se nelíbil německý, nacistický původ, a tak ho nechali upravit. Nová maska překrývá původní chladič a na přístrojovce jsou předělané třícípé hvězdy na pěticípé.
Do síně slávy českého automobilismu nepochybně patří také Tatra 87, se kterou jezdili pánové Hanzelka se Zikmundem. Ve zlínském muzeu si udělali vlastní kopii.
A protože NTM se specializuje na prezidentské vozy, nesmí tu chybět ani první prezidentské auto Václava Havla, Renault 21 TSE. Ten Havlovi věnoval tehdejší portugalský prezident Mario Soares a auto dorazilo do Československa jen několik hodin poté, co byl Václav Havel 29. prosince 1989 zvolen prezidentem.
Vládní Tatrou 613 ani osmiválcovými ZILy totiž jezdit nechtěl. Soukromý dar se tak stal na několik měsíců oficiálním vozem prvního porevolučního demokraticky zvoleného prezidenta.
