Doněck/Slavjansk - První je elegantně oděný muž, který se dřív živil jako krupiér. Před lety pomáhal rozjíždět podvodný investiční fond "ruského Bernieho Madoffa" - šarlatána a exposlance ruské Státní dumy Sergeje Mavrodiho.
Druhý je pro změnu urostlý veterán sovětského námořnictva s těkajícím pohledem a ústy plnými zlatých korunek, který to dotáhl až na ředitele továrny na mýdlo.
Reportáže Martina Nováka z Ukrajiny
Reportér Aktuálně.cz projel Ukrajinu. Přečtěte si jeho reportáže z konfliktu, který je označován za největší v Evropě od konce studené války.
Živě z Luhansku a Kramatorsku: Do války s fašisty půjdeme znovu
Reportáž ze Slavjansku: Putin je mesiáš i antikrist
Vlakem z východu na západ: Jsme šašci v cirkusu Ukrajina. Zadarmo
Reportáž: Povstalci z kraje stachanovců bojují za staré časy
CHAT Začala válka? Odpovídal zpravodaj z Ukrajiny
Ze Lvova: Západ Ukrajiny budou bránit i babičky
Za povstání, jehož symboly se staly kalašnikov a černá maska s průzory pro oči a ústa, představují Denis Pušilin a Vjačeslav Ponomarjov demaskované lídry proruského separatistického hnutí na východě Ukrajiny. Moskvu a Západ uvrhlo do nejzlověstnější konfrontace od dob studené války.
Mnozí lidé v Doněcké oblasti, včetně zástupců ukrajinských úřadů, kteří s představiteli separatistů jednali, v nich ale vidí jen loutky. Nastrčené těmi, kdo jednají ze zákulisí.
Hlavním "loutkařem" je přitom pro Kyjev sám Vladimir Putin.
Ve vyžehleném obleku
Pušilin v prosinci kandidoval v doplňkových volbách do ukrajinského parlamentu. Získal 77 procent hlasů. V dubnu se pak vynořil z temnot jako vůdce samozvané Doněcké lidové republiky a s hrstkou ozbrojenců obsadil sídlo gubernátora průmyslového srdce Ukrajiny.
Pečlivě vyžehlený oblek jej na první pohled odlišuje od jeho ošuntělých obdivovatelů i neholených a nemytých mužů v maskovacích uniformách na barikádě. Pušilin plamenně hovoří o obavách, které se šíří mezi rusky mluvícím obyvatelstvem.
Mnoho lidí v Doněcké oblasti kyjevské vedení nenávidí a požaduje, aby průmyslový východ země následoval Krym do náruče Ruska.
"Uspořádáme referendum," zní Pušilinova mantra, které dychtivě naslouchá nepočetný dav pod improvizovaným pódiem u barikády s pytli s pískem a pneumatikami, pod jejímž vrcholem se vine ostnatý drát.
Starosta z lidu
Průmyslový, 130tisícový Slavjansk leží dvě hodiny jízdy autem na sever od Doněcku. Ponomarjov, jeho samozvaný starosta, je "muž z lidu" a zcela jiný typ člověka. Je starší, vystupovat před médii mu činí rozhodně větší potíže než Pušilinovi.
Často hovoří s očima upřenýma k zemi, baseballovou čapku má naraženu hluboko do čela a jen tu a tam ukáže své zlaté zuby.
Na svou minulost sovětského námořníka z časů studené války je náležitě hrdý, a totéž platí o jeho podnikatelských aktivitách a věku. Mezi po zuby ozbrojenými separatisty, kteří se zmocnili města, má však podle všeho větší autoritu než Pušilin.
"Není tu jediný ruský voják"
Slavjansk, jejž ukrajinské úřady považují za hlavní baštu zločineckých gangů na východě země, připomíná vojenskou základnu. Má sloužit k prosazování ruských zájmů v oblasti.
Ponomarjov a Pušilin - kteří jeden druhého zjevně příliš nemilují - přesto popírají, že by dostávali příkazy z Kremlu nebo byli ve spojení s ruskými speciálními jednotkami.
"V okolí Slavjansku není jediný ruský voják či aktivní příslušník ruských ozbrojených sil, s ruskými úřady, tajnými službami nebo armádou nejsme v kontaktu," prohlašuje Ponomarjov. Jeden z nich - důstojník speciálních sil Hlavní správy ruské rozvědky Igor Strelkov - dal přitom přímo ve Slavjansku před pár dny rozhovor deníku Ukrajinska pravda.
Byl to navíc právě Ponomarjov, kdo nechal před několika dny šířit rozhlasem výzvu adresovanou Putinovi, v níž Moskvu žádal, aby do oblasti vyslala své jednotky, které by město ochránily před "fašisty".
Výrobce mýdla
Ponomarjov tvrdí, že jeho vojenská kariéra skončila s rozpadem Sovětského svazu v roce 1991. Sloužil tehdy v jednotce zvláštních operací v rámci Severomořské flotily v Arktidě. Jako civilista pak řídil továrnu a teď má "svou vlastní firmu".
"Můj podnik vyrábí mýdlo," říká.
Na to, že je "pouze malým podnikatelem", mu ozbrojenci na check-pointech kolem města prokazují až příliš velkou úctu. Přiznává, že těchto mužů – včetně "dobrovolníků z Ruska" a dalších států bývalého SSSR – je nyní dva a půl tisíce.
Zpravidla oděný do džínsů, trička a bundy s kapucí se zdráhá podávat druhým ruku, na níž mu chybějí dva prsty – následek zranění utrpěného při práci na pile, jak tvrdí jeho spolupracovníci. Své podřízené oslovuje příkře, pouličním slangem, a mezi bodyguardy se pohybuje houpavou chůzí někdejšího příslušníka námořní pěchoty.
Maskovaní muži
Mezi energicky vystupujícími muži, kteří ve městě obsadili centrálu tajné služby SBU, už ale Ponomarjov tak velkou autoritu nemá. Jsou také lépe vyzbrojeni, vykazují chování profesionálních vojáků a s reportéry i místními se baví méně ochotně než jejich kolegové na barikádách.
Právě tito maskovaní ozbrojenci, někteří s kozáckou čepicí z beránka a mohutným plnovousem, přivedli novináře ke srovnání se "zelenými mužíčky", kteří se vyrojili v březnu na Krymu v uniformách bez insignií a označení hodností, jako by spadli z Měsíce, pokud ovšem člověk uvěří tvrzení Moskvy, že je nevyslala ona.
Pozorovatelé Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) se domnívají, že v oblasti působí ruské jednotky, byť pro to zatím nemají konkrétní důkaz.
Milionový Doněck, kde žije Denis Pušilin, zatím vojenský tábor ve Slavjansku nepřipomíná.
Pušilin navíc není žádný partyzánský vůdce. Narodil se nedaleko a získal titul inženýra. Po vojenské službě chvíli pracoval u soukromé bezpečnostní agentury, pak se stal krupiérem v kasinu, potom dělal v reklamě a obchodoval s cukrovinkami.
Nakonec začal nabízet důvěřivcům možnost investovat do fondu podvodníka Sergeje Mavrodiho. Ten přivedl v devadesátých letech na mizinu tisíce ruských střadatelů.
Populární figurky
Ani Ponomarjov, ani Pušilin se ovšem nezdají být pány svého osudu. Nejeden obyvatel Doněcké oblasti upozorňuje na skutečnost, že podobně, jako tomu bylo v případě Krymu, jsou jen nastrčenými loutkami z řad místní klaky, formulující požadavky diktované Moskvou či mocnými podnikatelskými elitami.
"Jsou to jen marginální figurky, i když jim nelze upřít jistou popularitu," tvrdí Volodymyr Kipen, analytik, který sleduje dění v Doněcku. "Jejich úkolem je hlásat veřejně názory těch, kdo organizují tohle separatistické divadlo. Už delší čas se s nimi pro tuhle práci počítalo."
"Teď však mají nové pány za hranicemi země," dodává.
Mnozí předáci separatistů na východě Ukrajiny jsou napojeni na - nyní rozdrobenou - Janukovyčovu Stranu regionů, která má právě v Doněcku svou mocenskou základnu. Po dlouhé roky ji financují vůdčí osobnosti byznysu, včetně nejbohatšího muže v zemi - uhelného a ocelářského magnáta Rinata Achmetova.
Loutkaři s Putinem v zádech
Ani představitel Strany regionů Alexej Granovskij, který se pokoušel s vůdci separatistů vyjednávat o složení nové místní vlády, ale nevěří, že lidé jako Ponomarjov a Pušilin jsou těmi, kdo rozhodují.
"Za nimi stojí loutkaři, kteří je vodí, nevím ale, kdo to přesně je," říká. "Někdo tyhle lidi ovládá zvenčí… oni sami totiž nerozhodují. Tvrdí vždycky: Musíme se zeptat. Jsme jenom mluvčí. To dokazuje, že sami nemohou činit žádná rozhodnutí. S někým se musí poradit."
A druhým dechem dodává: "Je tu ještě jeden faktor – vojenské křídlo celého hnutí."
Ukrajinská tajná služba SBU již v této souvislosti zmínila jistého podplukovníka ruské vojenské rozvědky GRU (podle všeho jde o výše zmiňovaného Igora Strelkova) a uprchlého důstojníka SBU, který v minulosti pracoval pro GRU. Oba předtím koordinovali akce místních ozbrojenců na Krymu. Totéž prý nyní dělají v Doněcké oblasti.
