Rozvrácené státy: Nejmladší země světa byla symbolem naděje. Brzy ji pohltila válka

Kateřina Vítková Kateřina Vítková
13. 9. 2020 9:15
Nejmladší země byla při svém vyhlašování v roce 2011 symbolem naděje a ukončení desítek let bojů za nezávislost. Už o dva roky později ale upadla do občanské války. Další díl seriálu Rozvrácené státy sleduje příběh Jižního Súdánu.

"Dnešek je připomínkou toho, že po temnotě války může přijít světlo nového úsvitu," řekl tehdejší prezident USA Barack Obama 9. července 2011. V den, kdy Jižní Súdán oficiálně vyhlásil nezávislost a stal se tak 194. státem světa.

Prohlášení nezávislosti před davem desítek tisíc lidí shromážděných v novém hlavním městě Jubě přečetl předseda jihosúdánského parlamentu James Wani Igga. "My, demokraticky zvolení zástupci lidu, tímto prohlašujeme Jižní Súdán za nezávislý a svrchovaný stát," prohlásil.

Ceremonie se účastnil i prezident Súdánu Omar Bašír, od kterého se Jihosúdánci odtrhli, stejně jako generální tajemník OSN Pan Ki-mun a šéfové diplomacií několika západních zemí. Nad hlavami přítomných byla vztyčena vlajka nového státu. První - a dodnes úřadující - prezident Salva Kiir složil slavnostní přísahu a podepsal prozatímní ústavu.

V ulicích už od půlnoci oslavovaly desítky tisíc lidí, ze tmy se ozývalo bubnování vítající zrození nového státu. Pro odtržení převážně křesťanského a černošského jihu Súdánu od muslimského severu se po 30 letech krvavé občanské války v lednu 2011 v referendu vyslovilo téměř 99 procent obyvatel.

Boj o nezávislost

Jižní Súdán o nezávislost bojoval přes půl století. V první polovině 20. století si sever, do kterého plynuly investice, budoval vlastní samosprávu pod dohledem Egypta a Velké Británie. Jih patřil k Britské východní Africe a jeho obyvatelé se obávali, že se z nich do budoucna stanou druhořadí občané nezávislého státu. Tak začala první súdánská válka.

Boje trvaly až do roku 1972, kdy byla podepsána mírová dohoda, která ale neměla dlouhého trvání. V roce 1983 sever, zřejmě v souvislosti s nově objevenými ložisky ropy na jihu, připravil jih o autonomii a snažil se v regionu zavést islámské právo. Konečně v roce 2005 byla podepsána dohoda, na jejímž základě mělo být "bohatství země rozděleno rovnoměrně a opatrně" a jih měl získat autonomii. V roce 2011 přišlo už zmíněné referendum následované provoláním nezávislosti.

Nový stát o rozloze Francie se okamžitě - i přes ropné bohatství - zařadil mezi nejchudší země světa. Na obavy z budoucnosti ale 9. července 2011 nikdo z jásajícího davu v Jubě a dalších městech myslet nechtěl. Na bezpečí měla koneckonců pomoci dohlížet nová mírová mise OSN a do země proudila finanční pomoc ze zahraničí.

"Na tento den jsme čekali 56 let. Je to sen, který se splnil… Dnes to oslavme, ale pak se musíme hned pustit do práce," předsevzal si nový prezident Salva Kiir.

"Během mnoha dlouhých let bojů jsme tolik trpěli. Náš mladý národ má před sebou ještě dlouhou cestu, ale pokud nás nechají v míru, doufám, že to zvládneme," řekl tehdy OSN bývalý dětský voják Mabior David.

Nejmladší stát světa byl při svém vyhlašování v roce 2011 symbolem naděje. O dva roky později už bylo všechno jinak.

Z války do války

V roce 2013 se v Jubě objevily potyčky. Prezident Salva Kiir vzápětí obvinil viceprezidenta Rieka Machara z pokusu o puč a nechal ho zbavit úřadu. V zemi se záhy rozpoutala občanská válka, při které zemřelo na 400 tisíc lidí. Povstalci, které do roku 2011 spojoval společný nepřítel ve formě Súdánu, se postavili proti sobě. Civilní obyvatelstvo trpělo pod zvěrstvy páchanými ozbrojenými složkami. Z Jižního Súdánu se během několika málo let jeho existence stal rozvrácený stát s úřady prorostlými korupcí a vojenskými elitami, které drtily obyvatelstvo.

Skoro polovina více než 10milionové populace, asi čtyři miliony osob, utekla z domovů. Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) v současnosti eviduje přes 2,25 milionu jihosúdánských uprchlíků, a to zejména v Ugandě (882 tisíc), Súdánu, od kterého se paradoxně země odtrhla (813 tisíc), Etiopii (349 tisíc), Keni (122 tisíc) a Demokratické republice Kongo (89 tisíc). Dalších více než milion a půl lidí zůstalo přesídleno uvnitř státu.

Uprchlíci z Jižního Súdánu.
Uprchlíci z Jižního Súdánu. | Foto: UNHCR

Válka připravila lidi o jídlo. Boje hned v roce 2014 znemožnily farmářům pracovat na polích, zemědělství je přitom základním způsobem obživy většiny Jihosúdánců. V roce 2017 byl v některých částech země vyhlášen hladomor. V roce 2018 si nedokázalo samo zajistit jídlo přes šest milionů lidí. Naprostým nedostatkem jídla trpí 40 tisíc lidí.

Konflikt se snažila ukončit řada dohod. Velký předěl znamenalo příměří ze srpna 2018 tlačené zvenku a následná mírová dohoda. "Věříme, že tento mír není perfektní, ale je to samozřejmě lepší než alternativa, kterou je válka," nechal se v říjnu 2018 ve Washingtonu slyšet jihosúdánský viceprezident Taban Deng Gai.

Zejména Spojené státy se v Jižním Súdánu angažovaly ve velkém. Jen v letech 2005 až 2018 do regionu poslaly přes 14 miliard dolarů. Prezident Kiir je dodnes k vidění, jak na hlavě nosí kovbojský klobouk, který mu v roce 2006 věnoval tehdejší americký prezident George Bush.

Prezident Jižního Súdánu Salva Kiir na fotografii z konce června 2018.
Prezident Jižního Súdánu Salva Kiir na fotografii z konce června 2018. | Foto: Reuters

Kroky kupředu

Zdravotní sestra Jitka Kosíková Jižní Súdán s organizací Lékaři bez hranic (MSF) navštívila hned dvakrát. Poprvé, na přelomu let 2014 a 2015, působila na východě země ve městě Pibor, odkud dojížděla do dvou několik desítek kilometrů vzdálených zdravotnických zařízení. Podruhé v roce 2019 pracovala spíše na manažerské pozici coby zdravotnický koordinátor projektů z hlavního města Juba. Dokáže tak dobře porovnat, jak dlouhou cestu země i přes vracející se konflikt ušla.

"Poprvé jsem tam byla zrovna v období, kdy byl v oblasti celkem klid, takže se lidé vraceli zpátky z Ugandy a podobně. Objevovaly se zdravotnické a neziskové organizace, které chtěly pomáhat, i když to bylo ještě nekoordinované. Pokud budu mluvit o zdravotnictví, bylo vidět, že státní aparát se snažil něco dělat, ale moc nevěděl, jak co bude," popsala Jitka Kosíková redakci Aktuálně.cz.

"Když jsem tam byla loni, moje práce částečně zahrnovala i setkání s lidmi, kteří pro Jižní Súdán vytvářeli koncept zdravotní péče. Něco takového po těch čtyřech letech už existovalo. Není to dokonalé, potřebují k tomu neziskové a další organizace, jež tu péči budou poskytovat, ale nějaký koncept, kde chtějí mít nemocnice, pro kolik obyvatel a jaké služby chtějí poskytovat, vznikl," vysvětluje Kosíková.

Změny podle ní však byly vidět i v běžném životě. Zatímco v roce 2014 si Jihosúdánci procházeli krizí a inflací a nebylo možné ani měnit peníze, takže obchod zvenku byl obtížný, po pěti letech se země víc otevřela. "Najednou bylo k dostání zboží, které dříve nebylo. Člověk nemusel mít účet jen v bance, mohl měnit peníze, dolary na súdánské peníze a obráceně. Bylo vidět, že v hlavním městě se lidem žije trochu lépe. Než to ale projde i někde na vesnici, bude to ještě chvíli trvat," porovnává zdravotní sestra.

Nová naděje

Nyní se Jižní Súdán opírá o další naději. Odvolaný viceprezident Riek Machar podle dohody z roku 2019 letos v únoru znovu nastoupil do úřadu a spolu s prezidentem Riikem se domluvili na vytvoření sjednocené přechodné vlády, která by měla Jižní Súdán do tří let přivést ke všeobecným volbám. 

V červnu znesváření lídři dospěli ke klíčové dohodě, když se domluvili na uspořádání jednotlivých súdánských států a rozdělili si, kdo jmenuje které guvernéry. Nyní se armáda snaží odzbrojit civilní obyvatelstvo, které má po desítkách let válčení v rukou miliony zbraní. Ne vždy bez odporu. Během srpnové vojenské operace v několika dnech zemřelo podle mluvčího súdánské armády 127 lidí, z toho 82 civilistů.

Jitka Kosíková spatřuje naději v tom, že se lidé, kteří museli uprchnout ze svých domovů, odhodlávají vrátit zpátky. Sama vzpomíná na příběh mladého muže, kterého potkala při své první cestě do Jižního Súdánu a který se s pomocí Lékařů bez hranic snažil zvýšit si zdravotnické vzdělání, aby si k dovednostem zdravotní sestry přidal další vědomosti, například jak provádět jednoduché konzultace nebo se postarat o chirurgické rány. 

Foto: Lékaři bez hranic (MSF)

"Lekongole, kde jsme znovu otevírali kliniku, byla jeho rodným městem. Velmi váhal, jestli se tam chce vrátit, protože odsud před lety utekl jako uprchlík i s rodinou, když se strhly nepokoje. Utekli bez ničeho. Pak začal studovat a vypracoval se na velmi šikovného zdravotníka. Nakonec řekl: Tak jo, tak já se tam tedy vrátím. Asi měsíc bydleli se ženou a dětmi ve stanu, spali na zemi na rohožích, než si postavili domeček. Zůstal tam celou tu dobu, co jsem tam byla, a i potom," popisuje jeho příběh zdravotní sestra.

Poukazuje na něm, jak velký vliv na místní komunity má, když se k nim vracejí její někdejší členové. "Byla jsem ráda, že takoví lidé, kteří jednou odjedou z místa, kam bychom si my už nikdy nevybrali se vrátit, jedou zpátky, žijí tam, začínají ve stanu a jsou k dispozici komunitě jako lékař na zavolání. Je to velká zodpovědnost a velký kus práce a má to cenu. Ta komunita takové lidi potřebuje a lidé se chtějí vracet, to je na tom velmi pozitivní, že to neznamená, že když člověk domov jednou opustí, tak že je ten domov zase vtáhne. Chtějí se vrátit, chtějí to zkusit," zakončuje sestra.

 

Právě se děje

před 1 hodinou

Papež jmenoval 13 kardinálů, devět může volit jeho nástupce

Papež František v neděli oznámil, že jmenoval 13 nových kardinálů. Povýšeni do kardinálského stavu budou při slavnostní konsistoři ve Vatikánu 28. listopadu. Devíti z nich je méně než 80 let, takže se mohou stát členy konkláve, které po smrti nebo rezignaci nynější hlavy římskokatolické církve vybere příštího papeže, uvedla agentura Reuters.

Papež jména nových kardinálů překvapivě oznámil z okna své pracovny věřícím na Svatopetrském náměstí. Mezi jmenovanými kardinály je také washingtonský arcibiskup Wilton Gregory, který se tak stane prvním černošským prelátem s červenou čepičkou.

Kardinály se stanou také Ital působící dlouhodobě ve Vatikánu Raniero Cantalamessa, arcibiskup z rwandského Kigali Antoine Kambanda, arcibiskup José Feurte Advincula z Filipín nebo arcibiskup Celestino Aós ze Santiaga de Chile.

Devět nových volitelů papeže podle agentury Reuters pochází z celého světa a zvyšují pravděpodobnost, že i příští papež bude pokračovat v politice papeže Františka, který byl zvolen v roce 2013.

Zdroj: ČTK
Aktualizováno před 1 hodinou

Dvě osoby zemřely po autonehodě u Jasenné na Zlínsku, silnice je opět v provozu

Dvě oběti si vyžádala dopravní nehoda, která se stala dnes ráno u Jasenné na Zlínsku. Sdělila to zlínská policejní mluvčí Monika Kozumplíková. Silnice mezi obcemi Jasenná a Liptál na Vsetínsku byla po dobu vyšetřování uzavřená, policisté v obou obcích odkláněli dopravu. Nehoda se stala na hlavním tahu ze Zlína na Vsetín kolem 05:30, silnice se opět motoristům otevřela před 13:00.

"Řidička osobního vozidla při jízdě od Vsetína do Vizovic v levotočivé zatáčce zřejmě z důvodu vysoké rychlosti čelně narazila do stromu a s vozidlem skončila na střeše. Vozidlo začalo po havárii hořet. Při nehodě zahynula nejen řidička, ale také její spolujezdkyně. Totožnost obětí potvrdí až nařízená soudní pitva," uvedla Kozumplíková.

Zdroj: ČTK
Další zprávy