Rozvrácené státy: Nejhladovější země leží v nitru Afriky, na cucky ji trhají cizinci

Kateřina Vítková Kateřina Vítková
12. 7. 2020 11:59
Na přírodní zdroje bohatému státu, ležícímu přímo v srdci Afriky, náleží smutné přízvisko "nejhladovější země světa". Nefunkční zemi trhají na cucky ozbrojené skupiny i celé cizí státy, které tam těží zlato a diamanty. Další z textů ze série Rozvrácené státy se věnuje Středoafrické republice (SAR).
Další z textů ze série Rozvrácené státy se věnuje Středoafrické republice.
Další z textů ze série Rozvrácené státy se věnuje Středoafrické republice. | Foto: Jiří Pasz © SIRIRI / Caritas Internationalis
Středoafrická republika (SAR) patří mezi nejneznámější a nejtajemnější země světa. | Foto: Jiří Pasz © SIRIRI / Caritas Internationalis
Patří mezi tzv. zhroucené státy. Ty mimo jiné často nemají hlídané hranice, jako například tyto mezi SAR a Kongem (Kinshasa). | Foto: Jiří Pasz © SIRIRI / Caritas Internationalis
SAR je v současnosti materiálně druhá nejchudší země světa (žebříček HDI). Takto například vypadají toalety většiny obyvatel. | Foto: Jiří Pasz © SIRIRI / Caritas Internationalis
Obrovským problémem je i téměř naprostá absence zdravotnictví. Délka dožití se tu pohybuje okolo 52 až 54 let. | Foto: Jiří Pasz © SIRIRI / Caritas Internationalis
Nemocniční péče, či jen pouhé setkání s lékařem je pro naprostou většinu lidí nedostupný luxus. | Foto: Jiří Pasz © SIRIRI / Caritas Internationalis
SAR od roku 2013 sužuje dlouhotrvající a nepřehledný konflikt. | Foto: Jiří Pasz © SIRIRI / Caritas Internationalis
Do konfliktu jsou zapojeny kromě vlády i desítky milicí, jeden z hlavních cílů je ovládat tzv. checkpointy, místa kde se na silnicích vybírá „clo“. | Foto: Jiří Pasz © SIRIRI / Caritas Internationalis
Vojáci v misi OSN MINUSCA pocházejí z několika desítek zemí, včetně Rwandy, Peru, Pákistánu či Senegalu. Mise už má přes 100 obětí. | Foto: Jiří Pasz © SIRIRI / Caritas Internationalis
Jedním ze zásadních problémů, který konflikt způsobuje, je potravinová bezpečnost. V zemi, kde nikdo hlady trpět nemusí, potřebuje potravinovou pomoc až 2,5 milionů lidí. | Foto: Jiří Pasz © SIRIRI / Caritas Internationalis
Kvůli konfliktu lidé žijí v provizorních táborech pro vnitřně vysídlené. V zemi o necelých 5 milionech obyvatelích 600 tisíc lidí uteklo za hranice. | Foto: Jiří Pasz © SIRIRI / Caritas Internationalis
Život v táboře představuje neustálé riziko. Děsivé jsou třeba dopady požárů. V Kaga Bandoro během dvou týdnů shořelo asi 250 chýší. | Foto: Jiří Pasz © SIRIRI / Caritas Internationalis
Stát je v SAR téměř neexistující pojem. | Foto: Jiří Pasz © SIRIRI / Caritas Internationalis
I když je život v SAR mimořádně náročný, lidé tu mají z části podobné radosti i starosti jako po celé planetě. Středoafričané třeba dokážou být mimořádně chic. | Foto: Jiří Pasz © SIRIRI / Caritas Internationalis
A země dokáže i překvapit, třeba když se na vesnici potkáte se skauty. | Foto: Jiří Pasz © SIRIRI / Caritas Internationalis

Loňská mapa Global Hunger Index Středoafrickou republiku jako jediný stát ze 117 zobrazuje v tmavě červené barvě, která značí "extrémně alarmující" situaci. Hladem v této asi pětimilionové zemi rozlohou srovnatelné s Ukrajinou trpí více než polovina populace.

Na vině jsou desítky let špatného vedení, převraty a konflikty. Do tohoto kolotoče někdejší francouzská kolonie rychle sklouzla poté, co v roce 1960 vyhlásila nezávislost. Jak tušili i sami Francouzi, země na samostatnost nebyla připravená. V roce 2012 v SAR vypukla válka. Chtělo by se říct občanská, kdyby velká část ozbrojenců nepocházela ze zahraniční, například Čadu, Jižního Súdánu, Kamerunu nebo Nigérie.

Středoafrická republika označená červenou barvou na mapě Global Hunger Index.
Středoafrická republika označená červenou barvou na mapě Global Hunger Index. | Foto: Global Hunger Index 2019

Desítky rebelských skupin kontrolují podle odhadů až 85 procent rozlohy zhrouceného státu, vláda jen jakžtakž drží hlavní město Bangui. Na místě operuje jedna z nejnebezpečnějších misí OSN - MINUSCA o síle 13 252 lidí (11 650 tvoří vojáci), která má chránit civilisty, podporovat transformaci státu a pomáhat s humanitární pomocí.

Tu v současnosti potřebuje více než polovina převážně zemědělského obyvatelstva, která během násilností přišla o svá pole nebo je pro ně příliš nebezpečné je obdělávat. Mladé lidi bez obživy pak rebelové lákají do svých řad. Spirála chudoby a násilností se může točit dál. Podle loňského indexu Human Development země vykazuje druhou nejnižší úroveň lidského rozvoje ze všech 189 sledovaných států. Česká republika je na 26. místě.

Jedno jídlo denně

Už před poslední válkou nemělo ve SAR přístup k přiměřenému množství jídla na 30 procent domácností. A dnes si - i přes velmi úrodnou půdu - může většina Středoafričanů dovolit pouze jedno jídlo denně, často jen kaši z manioku nebo kukuřice. "Když něco roste, tak se sklízí a jí. A když nic neroste, tak se nejí," shrnuje Veronika Boháčová, která ve SAR strávila rok s českou neziskovou organizací SIRIRI. Do Česka se vrátila teprve před třemi měsíci.

Středoafričané podle Boháčové ani neumí skladovat potraviny na horší dobu. S tím, jak se postupně rozpadal stát, se ze společnosti vytratily i tradiční znalosti. Nebylo nikoho, kdo by na ně dohlížel a kdo by zemi dokázal efektivně rekonstruovat.

"Ještě za císaře Bokassyho (nechvalně proslulý samozvaný vládce země, pozn. red.) v 70. a taky v 80. letech bylo 90 procent populace SAR vzdělaných, lidé měli i střední a vysoké školy. Ale během války se rozpadlo veškeré školství. Teď je mezi dospělými až 70 procent negramotných," pokračuje Boháčová.

V SAR ve spolupráci s křesťanskou charitou působí jediná česká organizace SIRIRI. Děti se díky ní učí ve svém rodném jazyce ze slabikáře připraveného umělci.
V SAR ve spolupráci s křesťanskou charitou působí jediná česká organizace SIRIRI. Děti se díky ní učí ve svém rodném jazyce ze slabikáře připraveného umělci. | Foto: Jiří Pasz © SIRIRI / Caritas Internationalis

Mnoho škol bylo vypáleno. A těm zbylým chybí kvalitní učitelé i žáci, protože chudí lidé si nemohou vždy dovolit posílat děti do lavic. "Je to pracovní síla. Například kolem Bozoum (město na západě země, pozn. red.) jsou poloprázdné školy, protože v okolí vyrostly čínské zlaté doly. Dítě si tam odtud za měsíc přinese 40 tisíc CFA (asi 1600 korun), což je pro rodinu spása. Dítě tak jde třeba týden do dolu, pak na týden do školy," popisuje Boháčová.

Situaci dnes zhoršuje i světová pandemie koronaviru, která žene ceny potravin nahoru. Ve SAR nyní podle OSN čelí hladu o 11 procent více než před pandemií.

Desítky let převratů

Od získání nezávislosti v roce 1960 se ve vedení SAR vystřídala šňůra více či méně autokratických vládců, kteří se k moci povětšinou dostali ozbrojeným pučem. Jeden z nich, už zmíněný Jean-Bédel Bokassa, se dokonce v roce 1976 prohlásil za císaře. Jeho Středoafrické císařství - ve skutečnosti krutá diktatura - se nedožilo ani třetích narozenin.

Světlou výjimkou byly první prezidentské volby v roce 1993, ke kterým byla země dotlačena výměnou za dodávky rozvojové pomoci. Prezident Ange-Félix Patassé ve funkci i přes řadu rebelií vydržel deset let, než byl také sesazen převratem a dožil ve vyhnanství.

Deset let úřad zastával i jeho nástupce, François Bozizé, než musel po útoku rebelů ze zahraničí prchnout i on. Po jeho sesazení většinově muslimským hnutím Séleka, tvořeným hlavně přistěhovalci ze Súdánu a Čadu, povstaly v SAR křesťanské milice zvané Antibalaka a vzaly útokem menšinové vyznavače islámu. Společnost se viditelně rozdělila po náboženské linii.

"V hlavním městě, dalších městech i na vesnicích je vidět, že to, co tam předtím fungovalo relativně dobře - tedy soužití křesťanů a muslimů -, se podařilo hodně rychle a hodně agresivně rozdělit. Ale zároveň je tam dost lidí, kteří si uvědomují, že je to rozdělení umělé," popisuje dokumentarista Jiří Pasz, který v SAR loni strávil šest týdnů.

Jedním z pilířů života lidí v SAR je duchovno. Křesťanské i muslimské cirkevní instituce často nahrazují stát. Poskytují vzdělávání, zdravotnictví i potravinovou pomoc.
Jedním z pilířů života lidí v SAR je duchovno. Křesťanské i muslimské cirkevní instituce často nahrazují stát. Poskytují vzdělávání, zdravotnictví i potravinovou pomoc. | Foto: Jiří Pasz © SIRIRI / Caritas Internationalis

Křesťanství v roce 2010 podle odhadu CIA Factbook vyznávalo téměř 90 procent obyvatel SAR, necelých devět procent se hlásilo k islámu.

Náboženská zástěrka

Válka už z domovů vyhnala asi milion a půl lidí. Vnitřně přesídlených bylo v květnu 2020 podle OCHA skoro 700 tisíc, za hranice států jich podle OHCHR uteklo dalších 615 tisíc Středoafričanů.

Tábory pro vnitřně vysídlené (tzv. IDPs) připomínají spíše narychlo vystavěné vesnice. Často se nacházejí blízko vojenských základen OSN, tato je v Kaga Bandoro.
Tábory pro vnitřně vysídlené (tzv. IDPs) připomínají spíše narychlo vystavěné vesnice. Často se nacházejí blízko vojenských základen OSN, tato je v Kaga Bandoro. | Foto: Jiří Pasz © SIRIRI / Caritas Internationalis

"V západní oblasti jsou všichni muslimové buď na severu v uprchlických táborech, nebo utekli za hranice, třeba do Kamerunu. Na východě zase jakžtakž zůstali volně žít muslimové a křesťané se drží okolo různých katolických center a v uprchlických táborech," vysvětluje Boháčová.

V únoru 2019 vláda a čtrnáct ozbrojených skupin podepsaly mírovou dohodu, násilností od té doby výrazně ubylo, ale zcela neutichly. Od září 2019 do letošního května OSN zaregistrovalo více než 600 případů porušování lidských práv. Přesto se do některých měst a oblastí začaly s pomocí humanitárních organizací i OSN vyhnané rodiny opatrně vracet.

Na většině území není "stát" přítomen. Vláda neovládá ani celé hlavní město.
Na většině území není "stát" přítomen. Vláda neovládá ani celé hlavní město. | Foto: Jiří Pasz © SIRIRI / Caritas Internationalis

Zahraniční zájmy

Hlavním problémem, který brání státu zvednout se ze dna, je bezpečnost. "Lidé mohou těžko začít něco budovat, když neví dne ani hodiny, kdy přijde nějaká rebelská skupina a spustí masakr. To je to, co lidé v SAR nejvíc řeší, na co si nejvíc stěžují. Nemají klid, nemohou žít, neustále je někdo obtěžuje," říká Boháčová.

Nejde přitom zdaleka jen o rebely.  I náboženství, přes které je konflikt v SAR zvenku mnohdy zjednodušeně vnímán, slouží spíš jako záminka. V zemi bohaté na zdroje mají obří zájmy zahraniční investoři i celé státy. Čína si v SAR otevřela zlaté doly, ruští žoldáci zvaní Vagnerova skupina tu pro Moskvu ilegálně těží diamanty. Doutnající konflikt cizincům navíc usnadňuje dostat, po čem touží - zisky z přírodního bohatství se k většině obyvatel SAR vůbec nedostanou.

"Ta země je úplně trhaná na kousky lidmi zvenku," upozorňuje Boháčová. Sama se paradoxně během svého ročního pobytu v SAR bála nejvíce právě bělochů přijíždějících za tvrdým byznysem.

V táboře v Kaga Bandoro bydlí až 20 tisíc uprchlých lidí, jako je i Fatima. Domů se odmítají vrátit ze strachu z násilí.
V táboře v Kaga Bandoro bydlí až 20 tisíc uprchlých lidí, jako je i Fatima. Domů se odmítají vrátit ze strachu z násilí. | Foto: Jiří Pasz © SIRIRI / Caritas Internationalis

"Dal se s námi do řeči bílý muž. Povídali jsme si a krátce na to nám došlo, že je to vagnerovec. On nám pak začal naznačovat, že když se budeme moc ptát, tak toho budeme moc vědět. A kdo moc ví, musí pod zem," popisuje humanitární pracovnice jednu z nebezpečných situací, do které se sama dostala.

"Místy se tam dějí věci, které jsou úplně mimo spektrum toho, co si představujeme jako normální život," přitakává dokumentarista a novinář Jiří Pasz. Zároveň ale zdůrazňuje, že on v SAR hledal a našel i mnoho věcí, které i Evropanovi připadají blízké.

"Pro mě bylo důležité vidět, že i v tom nepřestavitelném prostoru, který se zvenku a z médií zdá naprosto beznadějný, bez budoucnosti a v podstatě jako peklo, lidé žijí normální běžný život. Když to jde. Mají stejné naděje, také chtějí, aby jejich děti měly lepší život. Určité elementy života jsou všude stejné," říká dokumentarista, který právě chystá výstavu svých snímků ze SAR. (Některé z nich si můžete prohlédnout v galerii v úvodu a také v článku, pozn. red.)

Vojáci jsou z několika desítek zemí, včetně Rwandy, Peru, Pákistánu či Senegalu. MINUSCA už má přes 100 obětí.
Vojáci jsou z několika desítek zemí, včetně Rwandy, Peru, Pákistánu či Senegalu. MINUSCA už má přes 100 obětí. | Foto: Jiří Pasz © SIRIRI / Caritas Internationalis
 

Právě se děje

Aktualizováno před 7 hodinami

Britská policie řešila tanker v Lamanšském průlivu. Na palubě byli černí pasažéři

Britská policie spolu s pobřežní a pohraniční stráží v neděli zasahovaly kvůli incidentu na ropném tankeru v Lamanšském průlivu jižně od ostrova Wight. Důvodem bylo několik černých pasažérů, kteří podle sdělení policie slovně vyhrožovali posádce. Informovala o tom agentura Reuters. Rozhlas ostrova Wight večer oznámil, že operace skončila zatčením sedmi podezřelých.

"Na palubě tankeru bylo několik černých pasažérů, kteří slovně vyhrožovali posádce. Nikdo nebyl zraněn," uvedla policie v prohlášení. BBC citovala právníky řeckého majitele lodi, podle nichž "stoprocentně nejde o únos", jak se předtím také spekulovalo.

K lodi, která se plaví pod liberijskou vlajkou, vyrazila v neděli plavidla pobřežní stráže i vrtulníky. Tanker Nave Andromeda, dlouhý 228 metrů, podle AP vyplul 6. října z Lagosu v Nigérii a do jihoanglického přístavu Southampton měl dorazit dnes dopoledne.

Zdroj: ČTK
před 8 hodinami

Gebre Selassie přihrál na gól při remíze Brém s Hoffenheimem

Fotbalisté Brém v sestavě s českými reprezentanty Jiřím Pavlenkou a Theodorem Gebre Selassiem, který přihrál na gól, remizovali v utkání 5. kola německé ligy s Hoffenheimem 1:1. Wolfsburg poprvé vyhrál, po předchozích čtyřech remízách porazil nováčka z Bielefeldu 2:1.

V dresu Hoffenheimu podobně jako ve čtvrtečním zápase "liberecké" skupiny Evropské ligy s Crvenou zvezdou Bělehrad (2:0) absentoval kvůli nákaze koronavirem Pavel Kadeřábek. Brémy se ujaly vedení v páté minutě, poté co Gebre Selassieho přízemní centr z pravého křídla zakončil Maximilian Eggestein. Pavlenka kapituloval ve 22. minutě po střele Dennise Geigera do horního rohu branky.

Wolfsburg posunulo k prvnímu tříbodovému zisku povedených 80 sekund v 19. a 20. minutě. "Vlci" nejprve skórovali z nacvičeného signálu po přímém volném kopu, poté co Maximilian Arnold našel za zdí postaveného Wouta Weghorsta.

Druhá branka padla po chybě hostů v následné rozehrávce. Vybojovaný míč se po sérii doteků dostal až k Arnoldovi, jenž se po gólové asistenci zapsal i mezi střelce. Bielefeld snížil až deset minut před koncem ranou Svena Schipplocka uvnitř šestnáctky.

Německá fotbalová liga - 5. kolo:

Wolfsburg - Bielefeld 2:1 (19. Weghorst, 20. Arnold - 80. Schipplock), Brémy - Hoffenheim 1:1 (5. Eggestein - 22. Geiger).

Tabulka:

1. Lipsko 5 4 1 0 12:3 13
2. Bayern Mnichov 5 4 0 1 22:8 12
3. Dortmund 5 4 0 1 11:2 12
4. Stuttgart 5 2 2 1 10:6 8
5. Mönchengladbach 5 2 2 1 8:8 8
6. Brémy 5 2 2 1 7:7 8
7. Eintracht Frankfurt 5 2 2 1 7:9 8
8. Hoffenheim 5 2 1 2 9:7 7
9. Augsburg 4 2 1 1 5:3 7
10. Wolfsburg 5 1 4 0 4:3 7
11. Union Berlín 5 1 3 1 8:6 6
12. Leverkusen 4 1 3 0 3:2 6
13. Freiburg 5 1 3 1 6:9 6
14. Bielefeld 5 1 1 3 4:8 4
15. Hertha Berlín 5 1 0 4 9:12 3
16. Kolín nad Rýnem 5 0 2 3 5:9 2
17. Schalke 5 0 1 4 2:19 1
18. Mohuč 5 0 0 5 4:15 0
Další zprávy