"Je to vzrušující doba. Je to nový začátek pro Afghánistán. Po mnoha letech tragédií, krveprolévání a utrpení našich lidí zažije Afghánistán mír a stabilitu," odvětil jí s optimismem Karzáí, který o tři roky později zvítězil i v prvních demokratických volbách. Věřil ve změnu, protože Afghánci i mezinárodní společenství se podle něj poučili z hořké lekce.
Přidal ale varování: "Pokud svět nebude věnovat Afghánistánu pozornost, pokud ho zanechá slabý a v podstatě otevřený zásahům kohokoliv, všichni tito zlí lidé se vrátí."
Karzáího optimismus se nepotvrdil. "Zlí lidé", kterými zřejmě myslel hnutí Tálibán nebo al-Káidu, ale možná i zkorumpované bezpečnostní složky a politiky, ze země nikdy úplně neodešli. Přesto o osm let později, na konferenci v Mnichově, Karzáí kategoricky odmítl, že by Afghánistán patřil mezi tzv. "padlé státy".
Země, kterou desítky let sužuje válka i politická nestabilita, ale charakteristiku padlého, rozvráceného státu v mnohém dlouhodobě splňuje. I dnes, skoro 19 let od intervence Američanů a spojenců, současná vláda v Kábulu sice zemi oficiálně vede, území Afghánistánu ale pod kontrolou nemá. Letos v únoru se Tálibán přel o nadvládu nad téměř polovinou afghánských okresů, pětinu jich kontroloval zcela.
Military Situation In Afghanistan On June 1, 2020 (Map Update) https://t.co/90b7pxGUXa pic.twitter.com/LDlfrs6MJt
— SouthFront (@southfronteng) June 1, 2020
Zemi se sice od roku 2001 podařilo zlepšit gramotnost, prodloužit očekávaný věk dožití i zvýšit příjmy, stále ale patří mezi nejchudší a nejméně rozvinuté státy světa. Velká část obyvatelstva nemá elektřinu a obtížně shání pitnou vodu, lékaře i živobytí. Chybí důležitá infrastruktura. Nezisková organizace Transparency International před dvěma roky označila Afghánistán za druhý nejzkorumpovanější stát na světě.
Průzkum z roku 2019 ukázal, že 58 procent Afghánců věří, že se země posouvá špatným směrem. Mezi důvody k pesimismu uváděli zejména přetrvávající nebezpečí a kriminalitu (75 procent), stav ekonomiky (42 procent) a vládu (31 procent).
Život na dluh
Afghánistán nikdy nebyl bohatý, ať už kvůli náročnému terénu a přírodním poměrům, nebo složité sociální struktuře obyvatelstva. V žebříčku podle hrubého domácího produktu (HDP) na hlavu sedí na druhé nejhorší příčce z celé Asie, za ním zaostává už jen Severní Korea.
Země je z velké části závislá na zahraniční pomoci. Roční výdaje Afghánistánu podle amerického listu The New York Times činí až 11 miliard dolarů (v přepočtu 243 miliard korun), z nichž polovina jde na bezpečnostní složky.
Příjmy, které sama země dokáže vyprodukovat, na druhé straně stěží dosahují 2,5 miliardy dolarů. Jejím hlavním zdrojem je zemědělství. Když je bohatá úroda, je dostatek jídla pro všechny a zbude i na export. Pěstuje se kukuřice, rýže, obiloviny, ovoce a zelenina nebo ořechy. Sklízí se i tabák, bavlna nebo cukrová řepa, ilegálně opium. Chovají se hlavně ovce.
Afghánistán disponuje bohatými nerostnými zdroji, ať už jde o drahé kameny, nebo zemní plyn a ropu, ale nedokáže je plně využít. Ekonomika země o rozloze Francie a téměř 40milionové populaci roste pomaleji, než přibývá jejích obyvatel, z nichž polovina už dnes žije pod hranicí chudoby.
Seriál Aktuálně.cz Rozvrácené státy
Seriál Rozvrácené státy, který bude na Aktuálně.cz vycházet celé léto, sleduje různorodé příběhy deseti zemí z celého světa. Některé trpí chudobou nebo suchem. Další válkami nebo špatnou správou. Všechny spojuje jedno - život v nich je pro Evropana jen těžko představitelný.
- Zemi spravedlivých" sužuje prokletí zlata i teror džihádistů
- Nejhladovější země leží v nitru Afriky, na cucky ji trhají cizinci
- Černé zlato mělo Venezuele zaplatit ráj, Chávez ji srazil na kolena
- "Prokleté" Haiti se zrodilo z otroctví, ničí jej chaos i katastrofy
- Jemen byl vždy synonymem chaosu, zmítá jím hlad a spirála násilí
- Hořela města a začaly divoké protesty. Kamerun doteď sužuje krize
- Afghánistán není možné dobýt. Američané sem nasypali miliardy
- Somálsko se stalo symbolem hladu a zmaru, zbraní je ale všude dost
- Naději pro Sýrii zašlapala válka, mrtvé OSN dávno přestala počítat
- Rozvrácené státy: Nejchudší země Evropy "vymírá". Tápe mezi Ruskem a Západem
- Rozvrácené státy: Zkorumpovanou Nikaraguu ovládají autoritář a "Čarodějnice"
- Rozvrácené státy: Zplundrované Kongo má pohnutou historii smrtících epidemií i válek
- Rozvrácené státy: "Mrtvé srdce Afriky" ničí sucho. Životodárné jezero mizí před očima
- Rozvrácené státy: Pákistán je podle Západu zemí teroristů. Příběh má ale složitější
Jen Spojené státy do země od roku 2001 nasypaly přes 130 miliard dolarů (2,9 bilionu korun). Tedy víc než 103 miliard (přepočítáno na dnešní dolary), které daly po druhé světové válce na Marshallův plán pro rekonstrukci Evropy.
Část pomoci, včetně zbraní, paradoxně končí v rukou nepřátel kábulské vlády. Skoro polovina zahraniční pomoci navíc přes afghánskou vládu vůbec nejde, z části kvůli obavám dárců o její zkorumpovanost. Kábul se jen těžko snaží udržet přehled, za co a kde se utrácí.
Tálibán, v minulosti podporovaný ze zahraničí Pákistánem, Ruskem i Íránem, je oproti tomu jednou z nejbohatších nestátních ozbrojených skupin na světě, a to díky prodeji už zmíněného opia. Z Afghánistánu pochází 90 procent heroinu na světě.
Rozdrobená společnost
Společnost Afghánistánu je díky rozmanitosti osidlování a invazím, které se přes region přehnaly, velmi různorodá. Její složitá struktura tak předem oslabuje jakoukoliv centrální vládu.
"Afghánistán je de facto uměle vytvořený stát po rozpadu koloniálního světa, hranice úplně nerespektují uspořádání jednotlivých etnik a rodů, které jsou na území Afghánistánu a zároveň Pákistánu. To je třeba problém Paštunů, který je obecně známý a který se zatím nepodařilo vyřešit," vysvětluje bývalý náčelník Generálního štábu Armády České republiky (v letech 1998 až 2002) a nynější vedoucí katedry bezpečnostních studií CEVRO Institutu Jiří Šedivý.
Tři čtvrtiny obyvatel Afghánistánu žijí na venkově, kde mají nad vlivem centrální vlády převahu klany, kmeny, etnika, náboženství i místní správy. O loajalitu se přetahují také déle fungující nebo nově se objevující místní ozbrojení vůdci a kriminální gangy.
Lidé obývající území Afghánistánu jsou zvyklí odrážet útoky vetřelců už od dob Alexandra Velikého, kdy byl region ještě řídce osídlen. Spojit a unifikovat afghánský lid pod centrální vládou se vnější aktéři marně snaží už po staletí. Nejblíže k tomu měl v moderní době zřejmě komunistický režim podporovaný Sovětským svazem. I Arabům, kteří do regionu přišli v 8. století, trvalo skoro dvě stě let území dnešního Afghánistánu islamizovat.
Nemáme právo prosazovat svoji kulturu
Pokud by dnes měla v Afghánistánu fungovat centrální vláda, musela by podle Šedivého existovat s obecným souhlasem všech skupin obyvatelstva. "Neměli bychom si ale myslet, že máme nějaké právo nebo povinnost tam prosazovat svoje názory a euroatlantickou kulturu. To se ukázalo jako špatné. Nepodařilo se to nikomu do roku 2001, ať už to byli Britové, Francouzi nebo Sověti, a nepodařilo se to ani v okamžiku, kdy na území Afghánistánu vstoupili první vojáci Spojených států amerických a potom koalice. Jednoduše to nefunguje," řekl Šedivý redakci Aktuálně.cz.
Afghánistán je často uváděn jako jeden z příkladů zemí, které je obtížné, až nemožné dobýt - už kvůli zmíněnému hornatému terénu. Pokud jej přece jen někdo dobude, odpor rozdrobeného obyvatelstva nezvládne udržet "na uzdě".
Zemi se přezdívá "pohřebiště říší". Zuby si na něm v letech 1839-1842 vylámalo Britské impérium, kdy se domů vrátil jediný člověk - pomocný chirurg Dr. Brydon. Stejně tak i Sovětský svaz, během války v letech 1979-1989 zemřelo 1,5 milionu lidí. Dnes se s Afghánistánem pomalu loučí i Spojené státy a spojenci z NATO.
Podle Šedivého se sice koalici podařilo situaci zklidnit, ale současné "řešení" není podle něj v žádném případě finální. "Tálibán byl vojensky poražen a moc se předala legitimní vládě, která zorganizovala kvazidemokratické volby. Situace se celkově zklidnila a al-Káida coby agresivní prvek byla z velké části na území Afghánistánu eliminována. Ale není to řešení, které můžeme považovat za trvalé," vysvětluje Šedivý.
Nedomnívá se, že by měl nynější režim, jak byl nastaven pod vlivem USA a koalice, dlouhého trvání. "Podle mě dojde k tomu, že Tálibán se znovu zmocní vedení nad Afghánistánem. Ale bude mít velmi složitou situaci. Zaprvé, tamní 'prodemokratické' síly budou mít trochu jinou velikost, než to bylo po roce 1989, kdy odešli Sověti. Zadruhé, není úplně zlikvidován vliv al-Káidy a poměrně významně tam začíná fungovat i Islámský stát," vysvětluje.
"V okamžiku, kdy se koaliční vojska stáhnou, bude už jen na afghánských ozbrojených silách, jakým způsobem zvládnou udržet klid a kontrolu nad územím. A je jedno, jestli bude ve vládě současná garnitura, mix s Tálibánem, nebo do budoucna jen Tálibán," dodává armádní generál.
Tálibán nikdy nezmizel
Radikální hnutí Tálibán získalo na popularitě po odchodu sovětských vojsk, kdy v chaotickém období slibovalo stabilitu. V září 1996 převzalo kontrolu nad Kábulem, prohlásilo zemi za islámský emirát a následně zavedlo brutální právo šaría.
Krátce po pádu Tálibánu v roce 2001 to chvíli skutečně vypadalo, že by se spojencům z NATO mohlo podařit přinést do Afghánistánu stabilitu. Bezpečnostní situace se ale začala znovu zhoršovat okolo roku 2015. Prezident Ašraf Ghání loni uvedl, že mezi lety 2014, kdy se stal hlavou státu, a 2019 bylo zabito přes 45 tisíc členů bezpečnostních složek.
Tálibán s USA letos v únoru dosáhl dohody, tzv. dohody v Dauhá, podle níž by se měly zahraniční jednotky ze země do jara 2021 postupně stáhnout. Afghánské vládě už předaly nejméně pět základen, které používaly. Na oplátku se musí Tálibán účastnit mírových jednání s vládou v Kábulu a nesmí používat zemi pro útoky na Západ.
Útoky Tálibánu na vládní jednotky ale neustaly. Zvláštní inspektor USA pro rekonstrukci Afghánistánu (SIGAR) ve své zprávě z letošního července uvedl, že násilí překračuje historické rekordy. Potíže, kterým dnes afghánské bezpečnostní složky čelí, se podle něj za posledních deset let v podstatě nezměnily: zranitelné checkpointy, korupce, špatná logistika nebo úbytek členů.
Pro Západ i USA se Afghánistán podle některých komentátorů stává politicky irelevantní. Invaze v roce 2001 byla následkem teroristických útoků z 11. září, protože režim ukrýval členy al-Káidy. Dnes už USA vydávají velké peníze na to, aby k nim do země žádný terorista nevstoupil, zbylé útoky provádějí tzv. osamělí vlci, mnohdy s americkým občanstvím. Po 11. září 2001 zemřelo na území USA při útoku džihádistů dohromady jen 107 lidí.
Podle Šedivého je zejména na Afgháncích, aby si situaci doma vyřešili. I když to zřejmě nebude mírovou cestou. "Já vím, že to je velmi drastické, ale zatím se nedaří téměř nikde v islámském světě prosazovat například rovnost mužů a žen nebo demokratický přístup k vládnutí. Ten u nich nefunguje a myslím si, že ani do budoucnosti to nemůžeme očekávat," říká Šedivý.
"Pokud by se v pozdější době nicméně stalo, že se Afghánistán dostane znovu do podobné situace a z jeho území budou vysílány teroristické organizace nebo budou ohrožovat okolí, tak se musíme připravit, že tam znovu půjdeme," varuje.
