Břetislav Tureček z Centra pro studium Blízkého východu na Metropolitní univerzitě Praha hned na úvod zdůrazňuje, že Jemen v novodobé historii nikdy nebyl silným jednotným státem.
"Jemen je rozvrácený, v rozvratu se nachází permanentně. Podobně jako Afghánistán, jehož nejsilnější vláda byla v poslední době paradoxně ta komunistická, a stejně zdaleka neovládala celou zemi. Nemluvíme tu o pádu Jemenu z fáze centrálně fungujícího, byť chudého státu do nějakého marasmu. Rozvrat v Jemenu v různých formách vlastně nikdy nepřestal," vysvětluje Tureček, někdejší zpravodaj Českého rozhlasu na Blízkém východě.
Spouštěčem nynější obří humanitární krize skoro 30milionového státu bylo arabské jaro a následná nepovedená přeměna země z let 2012 až 2014, kterou roztříštěná společnost a instituce oslabené dlouhým autoritativním režimem, korupcí a špatnou ekonomikou nezvládly.
Definitivní ránu zemi v březnu 2015 zasadila mezinárodní intervence v čele se sunnitskou Saúdskou Arábií. Obzvlášť problematickou se ukázala být blokáda přístavu Hudajdá a dalších vstupních bran do země, přes které do té doby proudila humanitární pomoc.
Loni se Jemen vůbec poprvé dostal do čela žebříčku "nejkřehčích zemí světa", sestavovaného pomocí tzv. Fragile State Index, který každý rok publikuje americký think-tank Fund for Peace spolu s magazínem Foreign Policy. V nejhorší pětadvacítce se však pohyboval od roku 2007, a to zejména kvůli proti sobě brojícím frakcím, nerovnoměrnému vývoji, nedostačujícím službám a demografickému tlaku.
"I kdyby nebylo arabské jaro, Jemen by pořád byl jednou z nejchaotičtějších a z hlediska řízení států nejslabších arabských zemí. Ta země nikdy nebyla stabilní," vysvětluje Tureček. "Už za studené války byl Jemen dějištěm rivality. Jižní a Severní Jemen sloužily jako nástroje Západu a Sovětského svazu. Když se potom v 90. letech sjednotil, lecjaké problémy se dočasně utlumily, ale rozhodně nevyřešily," dodává odborník.
Seriál Aktuálně.cz Rozvrácené státy
Seriál Rozvrácené státy, který bude na Aktuálně.cz vycházet celé léto, sleduje různorodé příběhy deseti zemí z celého světa. Některé trpí chudobou nebo suchem. Další válkami nebo špatnou správou. Všechny spojuje jedno - život v nich je pro Evropana jen těžko představitelný.
- Zemi spravedlivých" sužuje prokletí zlata i teror džihádistů
- Nejhladovější země leží v nitru Afriky, na cucky ji trhají cizinci
- Černé zlato mělo Venezuele zaplatit ráj, Chávez ji srazil na kolena
- "Prokleté" Haiti se zrodilo z otroctví, ničí jej chaos i katastrofy
- Jemen byl vždy synonymem chaosu, zmítá jím hlad a spirála násilí
- Hořela města a začaly divoké protesty. Kamerun doteď sužuje krize
- Afghánistán není možné dobýt. Američané sem nasypali miliardy
- Somálsko se stalo symbolem hladu a zmaru, zbraní je ale všude dost
- Naději pro Sýrii zašlapala válka, mrtvé OSN dávno přestala počítat
- Rozvrácené státy: Nejchudší země Evropy "vymírá". Tápe mezi Ruskem a Západem
- Rozvrácené státy: Zkorumpovanou Nikaraguu ovládají autoritář a "Čarodějnice"
- Rozvrácené státy: Zplundrované Kongo má pohnutou historii smrtících epidemií i válek
- Rozvrácené státy: "Mrtvé srdce Afriky" ničí sucho. Životodárné jezero mizí před očima
- Rozvrácené státy: Pákistán je podle Západu zemí teroristů. Příběh má ale složitější
Rozdělená země
Jemen, jak ho známe dnes, vznikl teprve v roce 1990 spojením kapitalistické Jemenské arabské republiky (tzv. Severní Jemen) a socialistické Jemenské lidově demokratické republiky (tzv. Jižní Jemen). Hlavou sloučeného státu se stal severojemenský prezident Alí Abdalláh Sálih.
Pro mnohé představoval diktátora, kterému se na sílu skrze čím dál zkorumpovanější a autoritativnější režim dařilo po desetiletí držet kmeny roztrhaný jemenský stát naoko pohromadě. U moci se držel více než 30 let, přežil i občanskou válku v 90. letech. Vaz mu zlomilo až v roce 2011 právě tzv. arabské jaro, během kterého se nakumulované problémy země projevily naplno.
"I před arabským jarem byly v Jemenu povstalecké aktivity na různé bázi, ať už kmenové, náboženské, nebo politické. Úspěšné svržení prezidenta Sáliha ale otevřelo nové možnosti silám, které se zemi z různých důvodů snažily destabilizovat," vysvětluje Tureček.
Po devíti krvavých měsících protestů proti korupci, chudobě a nezaměstnanosti prezident Sálih z funkce v roce 2012 odstoupil. V čele přechodného režimu, který měl během dvou let za podpory mezinárodního společenství dohlédnout na přerod země, ho nahradil viceprezident Abdar Rabbú Mansúr Hádí.
Po arabském jaře
Jenže arabské jaro Jemen velmi silně oslabilo. O moc začaly v chaotické atmosféře usilovat jednotlivé kmenové i sektářské skupiny, často do té doby marginalizované - ať už menšinoví šíitští Husiové ze severu nebo džihádisté z al-Káidy na Arabském poloostrově. Sektářské rozdělení a strach o bezpečnost v regionu do konfliktu vtáhly řadu okolních států a Jemen se stal arénou pro mezinárodní rivaly.
#Yemen map: Houthis fired ballistic missiles at the army headquarters and a military camp in Marib province on 26 May. #maritime #security #marsec #shipping #ports https://t.co/E7wR9csZFV pic.twitter.com/yfhZTD6AM0
— Risk Intelligence (@riskstaff) May 28, 2020
Jemen je sám o sobě rozdělený po několika liniích a extrémně chaotickou jemenskou občanskou válku tvoří ve skutečnosti nespočítaně dílčích, avšak provázaných konfliktů: centrální vláda versus šíitští povstalci ze severu podporovaní Íránem, sunnité podporující prezidenta Mansúra Hádího spolu se Saúdskou Arábií versus separatisté na jihu podporovaní Spojenými arabskými emiráty. Džihádistické skupiny napojené na Islámský stát a al-Káidu proti všem.
Pavučina aktérů
Prvním hráčem na jemenském bojišti je mezinárodně uznávaná, avšak slabá centrální vláda, která v zemi ani nesídlí. Prezident Hádí "vládne" z exilu v Saúdské Arábii.
Nejvýraznějším hráčem tak jsou Husiové ze severu, kteří do ozbrojené opozice ještě proti autoritářskému Sálihovi vstoupili už v roce 2004. Během arabského jara sami sebe postavili do pozice národního politického hnutí, které brojí proti elitám vykořisťujícím chudé obyvatele. Původně však jde o následovníky šíitského islámu, konkrétně sekty Zajdíja, která v Severním Jemenu vládla až do pádu v roce 1962.
Husiové se účastnili po pádu autoritářského prezidenta Sáliha v roce 2012 národního dialogu, takže si kromě vojenských úspěchů vydobyli také politický vliv. V roce 2015 se s nimi jejich někdejší rival Sálih paradoxně spojil, aby znovu převzal moc v zemi. To ještě více roznítilo válku mezi nejsilnějšími frakcemi v zemi - Husii a přívrženci nového prezidenta Hádího.
V roce 2015 Husiové převzali kontrolu nad severními oblastmi země a nad metropolí San'á a přinutili Hádího rezignovat. Prezident uprchl a následně svoji rezignaci odvolal. Postavili se za něj ale Saúdové a spustili mezinárodní intervenci.
Z jihu integritu Jemenu oslabují separatistické frakce. Zdejší přechodná rada dokonce vyhlásila autonomii v jižních provinciích země i v přístavu Aden. Teprve tento týden separatisté oznámili, že jsou ochotní vzdát se svých nároků na samostatnost a začít naplňovat dohodu, kterou s pomocí Rijádu uzavřeli loni v listopadu s centrální vládou. Znamená to, že do Adenu by se mohla brzy vrátit jemenská vláda.
Dalšími hráči v jemenské válce jsou už zmínění islámští sunnitští radikálové napojení na Al-Káidu nebo Islámský stát, kteří útočí na vládu i Husie. Americká CIA je v roce 2010 označila za největší hrozbu pro bezpečnost USA.
Svou roli mají i zahraniční hráči - největší rivalové v regionu, tedy převážně sunnitská Saúdská Arábie a šíitský Írán. Saúdská Arábie nejprve podporovala Sáliha, nyní podporuje sunnitskou centrální vládu Hádího. Írán stojí na znepřátelené straně šíitských Husiú.
Loajalita kmenů se přelévá podle situace
Další rovinu nepřehledného konfliktu v Jemenu podle experta Břetislava Turečka představují různé kmeny a jejich měnící se aspirace. "Bez ohledu na politickou příslušnost, kterou vidíme z vnějšku jako al-Káidu, šíity nebo třeba Írán, tam žijí kmeny, které se chovají velmi proměnlivě. Ti lidé jsou ochotní se tu přidat k al-Káidě, tu k centrální vládě. Podle pragmatického rozhodování, co je pro ně v tu chvíli výhodnější," vysvětluje odborník na Blízký východ.
Právě s roztříštěností státu je podle Turečka nutné počítat i při hledání řešení. "Jistěže v dnešní době světové společenství potřebuje partnera, nějakou centrální vládu v Jemenu. Ale je iluze myslet si, že bude schopná vládnout a bude respektovaná celým spektrem jemenské společnosti. Ideální a realistické očekávání může být, že vládu budou všechny složky společnosti - politické, náboženské i kmenové - tolerovat a akceptovat jako reprezentanta Jemenu navenek. Jako vládu, která bude jednat o zahraniční pomoci a prodávat plyn a ropu do zahraničí," vysvětluje Tureček.
Extrémní chudoba
Důsledkem války a trvalé roztříštěnosti státu je humanitární krize nedozírných rozměrů. Na Indexu lidského rozvoje (HDI) dnes Jemen zastává 177. příčku ze 189 sledovaných zemí. Chudoba, která v roce 2014 sužovala 47 procent populace, dnes drtí tři čtvrtiny obyvatel 30 milionového státu. Hlad loni hrozil čtyřem z pěti lidí.
Polovina obyvatel v Jemenu nemá přístup k nezávadné vodě, dvě třetiny ke zdravotní péči. V zemi se šíří nemoci, zejména cholera. S 2,3 milionu možných případů nákazy podle dat z února 2020 jde podle OSN zřejmě o největší epidemii v zaznamenané historii.
Ekonomika od roku 2015 přišla o 89 miliard dolarů. Dvě z pěti domácností ztratily svůj základní zdroj obživy. Zásoby ropy, která do státní pokladnice sypala 90 procent jejích příjmů, ubývají. Zbývající těžbu komplikují boje a korupce, nestabilní situace odrazuje potřebné investice. Úrodu drtí i kobylky a záplavy, zbytky zdravotního systému kolabují pod pandemií. Koronavirus by mohl v Jemenu podle odhadů OSN zabít přes 100 tisíc lidí, úmrtnost je pětkrát vyšší než jinde ve světě.
Válka podle odhadů zabila přes 100 tisíc lidí, z domovů od května 2015 utekly další 4 miliony. Pokud brzy neskončí, Jemen se v roce 2022 podle Rozvojového programu OSN (UNDP) stane nejchudším státem světa se zhruba 20 miliony lidmi žijícími v extrémní chudobě.
