Praha – Mimořádná kompenzace za zpoždění kvůli „ledovkové“ kalamitě, kterou v úterý slíbily České dráhy, v mnoha případech nepokryje ani samotnou cenu jízdenky. Pokud například cestující z Prahy do Ostravy dojel s tříhodinovým zpožděním, dostane zpátky sto korun, samotná cena běžné jízdenky je ale zhruba trojnásobná.
Kompenzaci ve výši sto korun poskytnou České dráhy lidem, jejichž vlak měl zpoždění delší než dvě hodiny. Nepůjde přitom o hotovost, ale o poukázku (voucher) na další nákup jízdenek. „Nárok má řádově několik tisíc cestujících,“ říká zatím bez bližších podrobností mluvčí státního podniku Petr Šťáhlavský.
"U vlaků, kde došlo k mimořádně velkému zdržení v rozsahu kolem 15 až 17 hodin, budeme postupovat individuálně," dodává mluvčí. Připomíná, že lidé v některých vlacích dostali voucher (obvykle 30 korun) na nákup v jídelním voze, v některých stanicích měli bezplatně k dispozici i čaj nebo vodu.
Smůlu mají lidé, kterým kvůli problémům v dopravě vznikla škoda například kvůli zmeškanému obchodnímu jednání či nevyužité letence. Podobnou „náhradu škody“ ale neproplácejí dopravci ani v případech, kdy je jejich vina na délce zpoždění mnohem jasnější než v případě ledovky.
Online deník Aktuálně.cz připravil praktický přehled, jak v Česku funguje kompenzace za zpoždění na železnici.
Výjimka pro dalších pět let
V úterý vyhlášená kompenzace je v historii Českých drah mimořádná a – jak podnik opakovaně zdůrazňuje – nebyla pro podnik povinná.
Především: Nečekané přírodní kalamity patří mezi takzvanou "vyšší moc“, tedy komplikace, jimž se České dráhy nemohou včas přizpůsobit.
Podle unijního nařízení z roku 2007 mají cestující při zpoždění trvajícím jednu až dvě hodiny nárok na vrácení nejméně čtvrtiny ceny ze zakoupené jízdenky, při delším zpoždění musí dopravce vracet minimálně polovinu ceny. Soudní dvůr Evropské unie navíc nedávno rozhodl, že tato kompenzace se vztahuje i na případy "vyšší moci“, tedy například právě způsobené počasím. Členské země mohou určit částku, do jejíž výše nebude odškodnění vypláceno - nesmí však jít o více než čtyři eura.
Vláda vedená Janem Fischerem ale využila možnosti získat pro Česko pětiletou výjimku. A o dalších pět let – do prosince roku 2019 – ji pak letos prodloužila vláda Bohuslava Sobotky. Přijala totiž argumentaci Českých drah, podle nichž dopravci nemají šanci ovlivnit vznik zpoždění zejména kvůli stavební činnosti na tuzemských tratích. Rekonstrukce či výluky jsou přitom běžné i v západní Evropě, na dlouhodobá omezení se lze předem připravit.
Unijní pravidla platí v Česku jen pro mezistátní přepravu. Při zpoždění 60 až 119 minut dostanou lidé zpět 25 procent z ceny jízdného nad 16 eur (zhruba 450 korun). U zpoždění nad 120 minut pak polovinu z ceny jízdného nad osm eur (225 korun). Tuto částku tedy mohou – k mimořádné stokorunové kompenzaci – dostat i cestující s mezistátní jízdenkou v ledovkou postižených spojích.
Dobrovolná kompenzace od jedné hodiny
S výjimkou zmíněné mimořádné kompenzace ve výši 100 korun (u extrémních zpoždění snad i více) odkazují České dráhy na svá standardní pravidla.
Podle nich mají cestující nárok na vrácení jízdného, pokud jej reklamují ještě před odjezdem zpožděného vlaku z nástupní stanice. Kromě vrácení zcela nevyužité jízdenky má cestující standardně nárok na vrácení poměrné části jízdného za neprojetý úsek, pokud jízdu kvůli mimořádnostem v dopravě nedokončil. Standardně také platí, že při ujetí přípoje nebo nedokončení cesty a návratu do výchozí stanice je cestující přepraven do výchozí stanice bezplatně a je mu vráceno celé jízdné.
Při ujetí posledního přípoje mají cestující nárok na alternativní přepravu do cílového místa (autobus nebo taxi proplatí České dráhy do výše 1000 korun). Také v tomto případě jde o standardní podmínky platné i při jiných mimořádnostech.
České dráhy zhruba před dvěma lety dobrovolně zavedly odškodňování za jimi zaviněné zpoždění i na vnitrostátních spojích. Při zpoždění od 60 do 119 minut vrací dráhy lidem 25 procent ceny jízdenky, nad 120 minut pak 50 procent.
Kompenzace se ovšem v praxi na mnoho případů nevztahuje - výše nároku totiž musí být alespoň 100 korun, jinak se neproplácí. Málokdo tak o něm ví, protože se týká jen delších tras. Dobrovolné odškodnění se nevztahuje ani na nezaviněná zpoždění, způsobená například počasím nebo sebevrahem.
Vstřícnější ke svým zákazníkům na tuzemských linkách byli od počátku soukromí dopravci RegioJet nebo Leo Express, v autobusové dopravě pak zejména Student Agency. Přinejmenším při zaviněném zpoždění, například poruše vozu, standardně vrací alespoň část jízdného, u delších zpoždění celé. Pro nadstandard se firmy rozhodly i v případě ledovkové kalamity – cestujícím vrátí celé jízdné, Leo Express navíc ještě dobije kredit pro další nákup v částce odpovídající polovině ceny jízdenky.
Odškodnění v pravém slova smyslu, tedy náhradu způsobené škody, ale dopravci u zpoždění neposkytují. Typicky může jít o ušlý zisk při zmeškání obchodní schůzky nebo proplacení letenky pro navazující let.
Může za to příroda
Jak potvrzují odborníci, technické problémy a rozsah kalamity jsou nevídané a vlaky nemohly pokračovat v jízdě, ani nešlo rychle zajistit odpovídající náhradní dopravu. Pamětníci si na takovou situaci nevzpomínají.
Cestující i vlakový personál ze zpožděných spojů ale poukazují na to, že při lepší komunikaci a pružnější reakci mohlo být zpoždění menší, případně by lidé do vlaků v pondělí vůbec nenasedali.
První varování před ledovkou na Moravě vydali meteorologové už v neděli kolem poledne, přinejmenším tam tedy mohly být podle kritiků rychleji připraveny náhradní naftové lokomotivy nebo vyzkoušeny autobusy. Místo toho dráhy ještě v pondělí odpoledne vypravovaly z Prahy další spoje směrem na Moravu, aniž by cestující včas varovaly před přerušením jízdy. Nezávislí experti ale potvrzují, že dráhy nemohly takový dopad ledovky předvídat. "Za padesát let něco takového nepamatuji," říká třeba docent Katedry měření elektrotechnické fakulty ČVUT Petr Kašpar, podle něhož za to může neobvyklá souhra klimatických jevů, jejíž dopad byl v tak širokém měřítku jedinečný.
Řadoví zaměstnanci drah přímo v terénu si stěžují, že jakkoliv se snažili s cestujícími mluvit a zjišťovat pro ně informace, komunikace s „vedením“ vázla. Průvodčí tak mnohdy nevěděli, jestli mají lidem doporučit vystoupit z vlaku a dojít pěšky, nebo je reálný dojezd alespoň do nejbližší stanice, nebo zda mají sami kontaktovat třeba hasiče. Současně se při této krizi také ukázalo, kam v praxi mohou vést úsporná opatření Českých drah či Správy železniční dopravní cesty z předchozích let.
„Podobně nepružné reakce přitom nejsou při mimořádnostech výjimkou. Při běžném provozu třeba zastavíme kvůli spadlé troleji před námi, a než někdo rozhodne, jestli se vrátíme do nejbližší stanice a zkusíme to třeba po vedlejší koleji, která je normálně sjízdná, nebo objížďkou, jsou to zbytečně desítky minut,“ připomíná průvodčí, který si nepřál být jmenován. Také další oslovení zaměstnanci drah potvrzují, že podnik mnohdy reaguje příliš pomalu a „zkostnatěle“. Současně ale podotýkají, že bezpečnost na dráze je prioritou a je nutné dodržovat předpisy – přece jenom vlak není autobus.
„Někdy mám pocit, že do 21. století jsme ještě nevstoupili,“ připouští ale další z průvodčích. Jako příklad odkazuje na tarifní podmínky Českých drah, které jsou mnohdy nesrozumitelné i pro řadové zaměstnance, natož běžné cestující. Zkuste si například ve stostránkových smluvních přepravních podmínkách najít část týkající se vracení jízdenek. Nutno ale dodat, že některá zlepšení jsou vidět na první pohled - nové nebo postupně modernizované vagóny nebo čím dál lépe fungující e-shop.
Na nedostatek informací si stěžovali cestující ještě v úterý odpoledne. Například na webu se zprávami o mimořádnostech v provozu byly neúplné nebo zavádějící informace. Ilustrací komunikačních nedostatků jsou také oficiální účty na Twitteru se strojově generovanými zprávami o výlukách.
Přidejte si nás na Facebook a dozvíte se včas další aktuality a rady! Osobní finance Aktuálně.cz.
