Praha - Olympiáda. Jedinečná příležitost, nebo past, ve které může ekonomika zůstat až desítky let? Spíše to druhé, shodují se ekonomové. Přesto se města nebo celé státy nadále trumfují v tom, kdo dostane příležitost příště, a následně padají do obřích dluhů.

Základním lákadlem je pro ně prestiž, tedy ukazatel, jehož hodnotu lze vyčíslit poměrně obtížně.

Můžeme sice třeba spočítat, kolik turistů posléze v pořadatelském městě přibylo, zároveň ovšem existují náklady obětované příležitosti. Nebýt olympiády, investoval by stát jinde, a možná by tak vzrostla životní úroveň místních občanů, kteří by následně více utráceli.

Podle studie "A Look at Olympic Costs" se navíc skutečný turistický úspěch dostavil pouze ve španělské Barceloně.

Nafouknuté rozpočty

Upustíme-li však od užitku z toho, že si „země splnila sen", případně se na krátkou dobu zlepšilo její mezinárodní postavení, hovoří čísla neúprosně. Montreal splácel náklady na sportovní svátek třicet let, do Moskvy přijelo čtyřikrát méně návštěvníků, než se čekalo, a Aténám se podařilo nafouknout řecký dluh.

S výjimkou Los Angeles či Atlanty navíc velkolepá sportoviště od konce her chátrají a jejich údržba stojí miliony dolarů. Proč se tedy vlády či města do podobných podniků pouštějí?

Jednak dochází k podhodnocení skutečných nákladů, které se následně vyšplhají i několikanásobně výš. Příkladem je třeba současný Londýn. Původně plánoval za olympiádu utratit 3,5 miliardy liber, nyní již počítá zhruba s devíti. K nafouknutí rozpočtu došlo i v Sydney nebo Aténách.

Zastánci OH často do nákladů započítají pouze investice, které jsou vidět. Sem spadá stavba sportovišť a rozvoj infrastruktury (silnic, parkovišť, dále třeba rekonstrukce letiště). Následně ale přibydou další položky jako platy policistů, zajištění bezpečnosti či marketing.

Lidé jsou buď šťastní, nebo je hry odradí

Někteří ekonomové tvrdí, že olympijské zakázky pomohou rozhýbat ekonomiku - na projektech se podílejí místní firmy a zvyšuje se zaměstnanost.

Matt Bolduc ze Saxo Bank připomíná třeba stavbu olympijské vesnice v Londýně: "Zhruba 95 procent kontraktů na její výstavbu si rozdělily britské stavební firmy."

Optimismus nezakrývá ani hlavní ekonom bankovní skupiny Lloyds Patrick Foley. Připomíná, že došlo ke kompletní rekonstrukci zanedbané části metropole, která by jinak trvala třeba dvacet let. Kromě toho věří, že hry vytvoří u Londýňanů "efekt štěstí", díky němuž budou Britové více utrácet.

Podle společnosti Visa si na své přijdou i maloobchodníci, supermarkety nebo cestovní agentury, kterým se zvednou tržby díky nákupům sportovních fandů. "Nápor turistů, kteří do Londýna vyrazí jen kvůli hrám, ale odradí turisty, kteří kvůli hrám nepřijedou," upozorňuje ovšem Bolduc.

Kam s megalomanskými stavbami?

Kromě prestiže získají země užitek právě z investic do infrastruktury. Otázkou naopak podle Zdeňka Hrdličky ze skupiny PwC zůstávají sportoviště - země po skončení her často nevědí, co s nimi.

"Megalomanské stavby, které bývají během olympiády chloubou pořadatelů, jsou náročné na údržbu," komentuje Hrdlička s tím, že náklady na provoz často převyšují tržby z jejich následného využití. Takto skončilo i velkolepé Ptačí hnízdo v Pekingu.

Konečný boom navíc není tak masivní, jak se prvně zdá. Jako příklad může posloužit opět Londýn. Celkové očekávané náklady tvoří zhruba 0,7 procenta ročního HDP, investice jsou však rozložené do pěti let. Skutečný dopad na britské hospodářství je tak podle Bolduca minimální.

Podle Alice Dvořákové z organizace Czech Tourism se může olympiáda vyplatit i z turistického hlediska - k akci je ovšem třeba přistoupit s předstihem. Pořadatelé by podle ní měli pečlivě zvážit, jaký potenciál má místo v budoucnu a jak se bude vyvíjet poptávka návštěvníků.

"Pokud destinace pociťuje dlouhodobý převis poptávky nad nabídkou ubytovacích zařízení, mohou kapacity vzniklé v rámci olympijských her rozhodně prospět," tvrdí Dvořáková.

Symbol úspěchu. A moci

"Olympijské hry z nějakého důvodu vedou politiky k tomu, že zahazují racionální myšlení. Říkám tomu efekt splašených hus," napsala kanadská profesorka sociologie Helen Lenskyj ve studii "A Cost-Benefit Analysis of an Olympic Games". Podle ní města o pořadatelství usilují jednoduše kvůli radosti, že je Mezinárodní olympijský výbor vybral, a pocitu, že se pozornost celého světa bude několik týdnů upírat právě na ně.

"Olympiáda je největší mezinárodní akcí. Olympiáda je symbol. Symbol úspěchu, symbol odhodlání, symbol změny, ale také symbol ´máme na to´ a symbol moci," potvrzuje Zdeněk Hrdlička.

Kterým zemím se nyní vůbec vyplatí pořádat olympiádu, ale podle něj jednoznačně nelze říci. "Podstatná je spíše otázka: Kdo olympiádu vůbec pořádat dokáže," reaguje ekonom.

V úvahu přicházejí pouze bohaté země Západu a velké rostoucí rozvojové státy. "Chudší země většinou nemají odpovídající sportoviště a investice do jejich výstavby, které by začínaly takřka od nuly, by se jim nikdy nevrátily," uzavírá pro Aktuálně.cz.

Utrácet za olympiádu se přitom paradoxně vyplatí spíše v době hospodářského poklesu - díky jednorázovým investicím se trh "udrží v pohybu". Jak navíc Hrdlička připomíná, ceny stavebních prací nebývají tak přehnané jako běžně.