Oldsmobile 4-4-2
Ke vzniku Oldsmobile 4-4-2 výrazně přispěl Pontiac GTO. Obě značky totiž patřily do koncernu GM a mezi oběma se v roce 1963 rozhořela rivalita ohledně vývoje a výroby sportovní verze relativně běžných modelů. Po balíčku GTO pro Pontiac Tempest LeMans tak následoval balíček 4-4-2 pro Oldsmobile F-85 a jeho vrcholný derivát Cutlass. Ten nabídl řadu technických i vizuálních změn a původně také 5,4litrový osmiválec. To aby neporušil politiku GM ohledně maximálního objemu motoru. Tím se odlišil od Pontiacu GTO, který hned při svém uvedení tuto skutečnost porušil.
Pro následující modelový rok už ale i Oldsmobile 4-4-2 dostal velkoobjemový motor, konkrétně 6,6litrový osmiválec s 257 kW. V následujících letech docházelo k postupným vylepšováním i navyšování výkonu motoru. Společně s druhou generací (na fotografii modelový rok 1971), představenou v roce 1968, se pak z Oldsmobile 4-4-2 stal samostatný model. Ten dostal mimo jiné i větší osmiválec o objemu 7,5 litru o výkonu 272 kW.
S jednotkou Oldsmobile koketoval již dříve, od modelového roku 1970 se však stala standardem pro všechny verze 4-4-2. V roce 1972 nicméně éra samostatného modelu 4-4-2 skončila, přičemž šlo opět jen o volitelný balíček pro některé verze modelu Cutlass. Standardní objem motoru byl snížen, 7,5litrový osmiválec nicméně stále zůstával možným příplatkem.
Jako balíček se provedení 4-4-2 objevovalo v nabídce Oldsmobile Cutlass i nadále, postupně se však snižoval výkon motoru. Poslední auto s označením 4-4-2 se objevilo na začátku 90. let jako volitelný balíček pro model Cutlass Calais. S původní 4-4-2 však toto auto mělo společného jen málo věcí, například šlo o předokolku se čtyřválcovým motorem.