"Stellantis potvrzuje, že formální proces hledání nástupce Carlose Tavarese, až odstoupí z vedoucí pozice v roce 2026, už probíhá," napsal v závěru své tiskové zprávy konglomerát složený z někdejších koncernů FCA a PSA. Informace byla schovaná za popis strukturálních změn ve vedení Stellantisu, na které právě Tavares dohlíží. Pro někoho tak informace o konci jednoho z nejmocnějších lidí ve světě aut může působit až překvapivě.
Ve skutečnosti jde ale o krok, s nímž Stellantis počítal delší dobu. Tavaresovi počátkem roku 2026 vyprší smlouva a ačkoliv automobilka dost možná doufala, že by mohlo dojít k jejímu obnovení, 66letý Portugalec se rozhodl skončit. Nástupce bude známý v posledním čtvrtletí příštího roku, už teď je však jasné, že ve světě aut půjde o velké zemětřesení.
Tavares se ve světě čtyř kol pohybuje prakticky celou svou kariéru. V roce 1981 začínal u Renaultu jako testovací jezdec, jeho ambice ale byly mnohem vyšší. To se ostatně ukázalo hned několikrát. Třeba v roce 2013, tehdy jako provozní ředitel Renaultu a dvojka za Carlosem Ghosnem, prohlásil, že se chce stát šéfem automobilky.
Kdo trochu Ghosna a jeho styl vedení zná, toho asi příliš nepřekvapí, že tyto mediální zkazky nevyslyšel. Naopak prý požadoval po Tavaresovi omluvu, což Portugalec odmítl. Odchod z Renaultu byl tedy nevyhnutelný, došlo k němu na konci srpna 2013, jen o pár měsíců později už byl přitom oznámený jako nový šéf PSA.
Tavares do vedení nastoupil v době, kdy se francouzský koncern nacházel v hluboké finanční krizi, na které se podepsala i neúspěšná spolupráce s General Motors. V tu chvíli se Portugalec ukázal také jako mistr úsporných opatření. Zefektivnil výrobu i vývoj sdílením různých komponentů, propustil tisíce zaměstnanců a instantně navýšil podíl na čínském trhu (který ale v mezičase zase výrazně spadnul) a vrátil PSA po mnoha letech do černých čísel.
Jako ještě větší pragmatik se ukázal, když v roce 2017 koupil Opel, který v té době mnoho let prodělával a jeho vyhlídky byly všechno, jen ne pozitivní. Tavares veřejně kritizoval někdejší vedení německé automobilky, také ho z velké části vyměnil. A automobilce s bleskem ve znaku naordinoval podobnou dietu jako roky předtím Peugeotu a Citroënu. Propustil řadu zaměstnanců a začal sdílet komponenty s ostatními značkami PSA.
Prakticky v rekordním čase vyměnil všechny staré platformy a techniku od General Motors, aby nemusel platit licence, za ty od PSA. Také platforem začal používat výrazně méně než kdysi. Mezi značkami sdílel celé modelové řady, Corsa se stala jen Peugeotem 208 v jiném kabátě, to stejné potkalo třeba i Astru nebo Mokku. Opel částečně přišel o svou německou identitu, začal ale zase vydělávat.
Že je Tavares ambiciózní skoro stejně jako úsporný, předvedl znovu v roce 2020, kdy se stal hlavní postavu za spojení finančními problémy zmítaného koncernu Fiat Chrysler a PSA. Vznikla tak čtvrtá největší automobilka na světě, konglomerát Stellantis, přičemž Tavares se ihned stal jejím prvním a také doposud jediným šéfem.
A jeho recept na úspěch? Ten se nezměnil, takže do koloběhu sdílení platforem a techniky - jinými slovy snižování nákladů - se ihned zapojily i Alfa, Fiat nebo Jeep. Pod Tavaresovým vedením rovněž došlo k resuscitaci Lancie, jejíž prodeje ale zatím paběrkují i na domácím italském trhu. Ani severoamerická větev Stellantisu na tom není prodejně dobře, proto v těchto dnech dochází k výrazným posunům na vedoucích pozicích celé automobilky.
Tavares se do povědomí lidí zapsal i jako nadšený a poměrně úspěšný závodník, stejně jako hlasitý kritik elektromobility. Nelíbí se mu třeba politický tlak na urychlený přechod k elektromobilům, kritizuje také vysoké ceny aut do zásuvky. Dlouhodobě varoval také před rostoucím vlivem levných čínských elektromobilů, letos přitom Stellantis koupil podíl v čínské automobilce Leapmotor, která bude využívat jeho výrobní kapacity v Evropě.
Před dvěma lety se před prezidentskými volbami ve Francii dostal Tavares do mediálních titulků i kvůli kritice jeho údajně vysokého platu. Jisté je, že už brzy to bude problém pro nového šéfa Stellantisu, tedy i jeho francouzské větve.
