Praha - V Česku se rozpoutala bouře kvůli připravované směrnici Evropské komise, která má omezit "svobodu panoramatu". Ta zjednodušeně říká, že už nebude možné zcela bez omezení fotit budovy ve veřejném prostoru.
Jak podle Evropské komise, tak podle ředitele ochranného svazu autorského Gestor Antonína Janáka, který zastupuje výtvarné umělce, to ale v žádném případě neznamená, že by si lidé nesměli udělat snímek místa, kde se právě nacházejí. Byť někteří kritici tvrdí, že se již na ulici nebude smět fotografovat.
"Týká se to jen případů, kdy někdo bude chtít ta díla komerčně využívat. Tedy například prodávat fotografie dál," říká Janák. Závěry, že by se například turisté nemohli před těmito domy fotit a dávat své snímky na internet, označuje za nesmysl. "Něco jiného je běžné focení občanské a něco jiného je focení pro použití k podnikatelským účelům," dodává.
Návrh směrnice navíc teprve projednává Evropský parlament a její definitivní podobu musí schválit Evropská komise. Až poté jí budou členské státy případně zavádět do svého právního řádu. Začne tak platit nejdříve za dva roky. "Většina zemí Evropské unie toto již ošetřeno má. A pokud vím, nevznikl žádný spor o to, že by někdo požadoval odměnu za fotografii pořízenou pro osobní potřebu a umístěnou na sociální síti," poukazuje Janák.
Jak vnímáte tu bouři, která se kolem chystané směrnice rozpoutala?
Vše vychází z nesprávné interpretace textu, který je předkládán jako znění příští evropské směrnice. Je to zásadně nesprávné pochopení, protože v této směrnici jde vyloženě pouze o komerční využití, o souhlas autora s využitím díla na veřejném prostranství. A otázka odměny za takovéto užití díla na veřejnosti, které je ve více než polovině Evropy zákonem zakotveno, je přirozenou záležitostí vývoje ochrany autorských práv. Proč má autor v polovině Evropy nárok na odměnu a v polovině ne?
A proč by autor, jehož socha je v nějaké galerii, kde se vybírá vstupné, měl mít nárok na odměnu, a proč by ho naopak neměl mít ten, jehož dílo je vystaveno ve veřejném prostoru?
Mělo by se to týkat všech budov, nebo platí hranice 70 let od smrti autora?
Autorská práva jsou 70 let od smrti autora, vše ostatní je volné.
Když si tedy vyfotím Karlštejn a jeho fotku budu prodávat, nikdo po mně nemůže chtít, abych platil majiteli Karlštejna?
Samozřejmě že ne.
A co Pražský hrad, který v první polovině minulého století výrazně upravil Josip Plečnik? I o tom se diskutuje…
Podívejte se tady z okna na Pražský hrad (Autorský svaz Gestor sídlí na nábřeží proti Žofínu – pozn. red.) a řekněte mi, co je tam Plečnik. Tady, na panoramatu, nevidíte z Plečnika nic. Názor, že nikdo nemůže fotit Pražský hrad, protože jsou tam zakomponovány Plečnikovy úpravy, je opravdu zmatený.
Jediná taková výrazně pozměněná architektura jsou Emauzy. Tam je ten podíl autora na změně tak významný, razantní a důležitý, že není žádný důvod, aby ten autor nárok na odměnu neměl. Pokud to někdo komerčně využije, samozřejmě.
Říkáte, že pokud uveřejním selfie či jinou fotku s budovou na internet, nebudu mít problém. Ale Facebook má ve svých podmínkách – podobně jako Twitter a další sociální sítě - že uživatel smí vkládat jen takový obsah, ke kterému má ošetřena autorská práva. A vzdává se jich ve prospěch Facebooku…
To je podceňování zdravého rozumu. V momentě, kdy si pořídím selfie před Tančícím domem a zveřejním ho, dávám na Facebook něco, k čemu mám právo. Já se nemůžu vzdát práva autora na komerční využití. Kdyby ten autor měl pocit, že v rámci Facebooku se jeho dílo, vyfocené třeba nějakou Korejkou, stane předmětem obchodu, tak samozřejmě může cosi chtít. Třeba kdyby toto selfie použil Facebook v rámci kampaně – ale to je extrémní případ, který se 99,9 procent uživatelů Facebooku nedotkne.
Tady se nikdo nepokusil o seriózní právní analýzu toho problému. Obecně se říká, že registrací na Facebooku uzavíráte jakousi obchodní smlouvu s jeho provozovatelem, který získá z provozu Facebooku profit. Ale to je tak vzdáleně zprostředkované komerční využití, že se něco takového těžko bude vymáhat. To je podobné, jako kdybyste chtěli odměnu za to, že někdo vyfotil z vesmíru Zemi a tím pádem i váš dům.
Na to jsem se chtěl také zeptat. Panoramatické a letecké snímky, kde těch sporných domů mohou být desítky najednou…
Tam je to dílo součástí něčeho širšího a na významu a komerčním využití takové fotky je jeho podíl nulový. To samé selfie před Tančícím domem. Komerční profit Facebooku, Twitteru a podobně je tady nulový.
A co když někdo natočí například hodně sdílené video právě s panoramatem třeba zmíněného Tančícího domu, které si budou na internetu pouštět miliony lidí?
Stále si myslím, že ne, protože tam není žádná příčinná souvislost. Protože Facebook bere peníze za svoji vlastní existenci, a nikoliv v konkrétním případě, že tam ten Tančící dům je.
Takže všechny obavy, že lidé mohou být postiženi a odsouzeni kvůli nahrání podobného obsahu na Facebook, jsou liché?
Je to liché a myslím, že to trochu uráží justici a právníky jako takové. Soudce nikdy nedospěje k závěru, že je třeba autora odměňovat za to, že se nějaký korejský turista vyfotí před panoramatem Hradčan.
Ale jsou tu lidé, dokonce poslanci a senátoři, kteří proti tomu brojí a varují. Například senátorka Ivana Cabrnochová tvrdí, že si lidé budou muset dávat velký pozor na to, co fotí. A že bez svolení autora budovy nebude moci třeba zveřejnit fotografii vysílače na Ještědu či Tančícího domu na Facebooku či Wikipedii, jinak jim bude hrozit žaloba.
To je zmatení způsobené tím, že noviny potřebují psát o tom, co lidi nadzvedne ze židlí. To, že se ošetří něčí práva, nikoho ze židle nezvedne. Když se řekne, že je nějaké právo ohroženo, byť není, vznikne povyk a kdekdo si na tom chce ohřát polívčičku.
Tady se nikdo nepokusil o seriózní analýzu tohoto problému dřív, než se to vypustilo na veřejnost.
Tedy paní Cabrnochová...
...si nepřečetla dokonce ani ten zákonný text, který je v Evropském parlamentu, jinak by takové nesmysly neříkala.
Kde je hranice komerčního používání? Když dám takovou fotografii do diplomové práce a díky tomu ji obhájím, je to pro mě přece také zisk…
Pro mě to zisk má, nicméně právě toto využití je autorským zákonem vyloučeno z autorských odměn. To je vědecká, školská, dokumentační činnost, které se nárok na odměnu netýká.
A Wikipedie tedy nepřijde o fotky?
Wikipedie má informačně vzdělávací význam, a pokud nějakým způsobem získává prostředky, tak u ní platí to samé co o Facebooku.
Co například Street View – tedy panoramatické záběry ulic na mapách Googlu či třeba i Seznamu?
To také není problém. Primárním účelem této služby není zobrazovat umělecká díla a vydělávat na tom.
Říkáte, že v části Evropy už ta zvýšená ochrana děl ve veřejném prostoru platí…
Ano, mají to ošetřené ve většině zemí Evropské unie. A pokud vím, nevznikl žádný spor o to, že by někdo požadoval odměnu za fotografii pořízenou pro osobní potřebu a umístěnou na sociální síti. Není znám takový případ a nevím, proč je nyní ta hysterie v Česku.
A platí tam, že už výrobci pohlednic a další automaticky žádají o povolení a případně za něj zaplatí?
Ano, než umístí takový produkt na trh, vyžádají si souhlas autora. Pokud ne, můžou počítat s tím, že někdo po nich bude autorskou odměnu vymáhat.
Jsou už nějaké případy, kdy autoři uspěli?
Jistě, je jich víc. Majitelé autorských práv na Hundertwasserovy domy ve Vídni se například úspěšně soudili s německým vydavatelem pohlednic. A soud dospěl k závěru, že je spravedlivé, aby dostali odměnu.
Podobný případ byl i v Nizozemí, kdy někdo vydal pohlednice s mostem a ty prodával, aniž se také zeptal na autorská práva. Takže došlo k dohodě, že za to bude platit.
Ale opakuji, netýká se to turistů. Ti se tam bez problémů fotí a nikdo po nich nic nechce. Fotografie jsou bez problémů na Facebooku. Šlo jen o to komerční využití.
Jak se taková případná odměna bude počítat?
Pokud se nedohodnou, tak to většinou bude záležet na znaleckých posudcích. Spory o autorská práva jsou vždy složité.
O kolik tedy může jít například v případě Tančícího domu? Tisíce, desítky tisíc korun?
Já se obávám, že tady půjde o miliony. V jedné dřívější kauze – použití sochy Radegasta jako předlohy pro logo pivovaru - vycházel znalec z metodiky pro průmyslové vlastnictví. A dospěl k závěru, že podíl původního díla na tom produktu jako takovém dělá 10 až 25 procent. Ale vždy se to bude muset posuzovat v kontextu konkrétní kauzy.
Takže v případě Tančícího domu by to mělo být 10 až 25 procent z toho, co příslušné produkty vynesly či vynesou?
Ne, to je vždy věc dohody autora, tady neexistuje žádná tabulka jako má OSA. Bude také hodně záležet na citu soudu.
Měly by platit například cestovní kanceláře, která vozí turisty do Česka a lákají je v prospektech i na fotografii Tančícího domu?
Ano, měly by mít souhlas autora a na nějaké odměně by se s ním měly domluvit. A pak si zváží, zda nestojí za to lákat ty turisty na něco jiného.
Není to ale i čest pro toho autora: já mám tak slavné dílo, že jen kvůli němu sem jezdí tisíce lidí?
Ale čest, sláva a peníze jsou spojené. Že bych měl být spokojen jenom tím, že jsem ukojil svoji tvůrčí potřebu? To nikdy moc nefungovalo.
