Když se před čtvrtstoletím sčítaly hlasy z voleb do Poslanecké sněmovny, politici v Lidovém domě neskrývali nadšení. Včetně tehdejšího předsedy sociálních demokratů Miloše Zemana. Nynější prezident byl dokonce v takové euforii, že jeho spolustraníci tehdy novinářům řekli, že ho takového ještě nezažili. Sociální demokraté s více než 26 procenty hlasů skončili druzí za ODS. Oproti volbám z roku 1992 jim přibyl milion voličů.
Nyní, o pětadvacet let později, se ve volebním štábu v Lidovém domě neradoval nikdo. Politici seděli odděleně od novinářů a do prohlášení se nehrnuli. Předseda ČSSD Jan Hamáček ještě před čtvrtou odpoledne, kdy se strana držela lehce přes pět procent, věřil, že v následujících hodinách pomohou hlasy, které "přitečou" z dosud nesečtených velkých volebních okrsků v Praze. Tam pod přezdívkou "hustá dvojka" vedla kampaň ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová a někdejší šéf strany Zelených Matěj Stropnický.
"Platíme daň za vládní spolupráci, ale spíš platíme daň za covid, v prvních dvou letech po volbách se preference pohybovaly nad volebním výsledkem, pak spadly. Je logické, že pokud sociální demokracie svého času měla třicet procent, voliči odešli k hnutí ANO, to je evidentní," připouštěl ale Hamáček, že jeho stranu nakonec "vysál" koaliční partner, s nímž vládla ČSSD posledních osm let.
V podobném duchu se při sčítání hlasů ve volebním štábu vyjádřil místopředseda ČSSD Roman Onderka, který očekával, že se ve volebních výsledcích promítne daň za vládu s ANO.
Později odpoledne už bylo jasné, jak rozsáhlou porážku ČSSD utržila - v Praze po kampani Maláčové strana získala jen čtyři procenta hlasů a ani v celostátním součtu potřebných pět procent nasbírat nezvládla. V Poslanecké sněmovně její poslanci poprvé od roku 1992 nezasednou. Pro sociální demokraty hlasovalo jen 250 tisíc voličů. Jan Hamáček po šesté hodině oznámil, že rezignuje na funkci předsedy ČSSD. Skončit chce na předsednictvu strany 25. října.
Že ČSSD, ale i komunistům uškodila podpora vládě Andreje Babiše, se shodují i politologové. Hnutí ANO se postupně z pravicového uskupení stalo politickou silou, která cílí převážně na levicové voliče. "Podporovat vládu miliardáře ve chvíli, kdy zastupuji radikální levici, nepůsobí normálně. Funguje to jako spolehlivé odpuzovadlo," říká ke KSČM politolog Masarykovy univerzity Lubomír Kopeček.
"Všechny úspěchy vlády týkající se cílových skupin, na které ČSSD míří, si vždycky přivlastní Andrej Babiš," doplňuje k sociální demokracii politolog Ladislav Mrklas.
Předseda Hamáček ve vládě zůstával, i když Babiš řešil patálie se svým střetem zájmů, který mu kvůli Agrofertu vyčítá Evropská unie, opozice i protikorupční experti. Nevymezil se ani proti aféře dotací na Čapí hnízdo či poslední kauze, kdy se ukázalo, že Babiš využil síť firem v daňových rájích k nákupu luxusních nemovitostí ve Francii za 400 milionů korun.
Rozpolcená strana
Jenže za úpadkem ČSSD nestojí jen političtí konkurenti. Svoji roli hrají i rozpory, které ve straně panovaly. Tradičně stranu dělí právě přístup k jejímu bývalému předsedovi Miloši Zemanovi. "Sociální demokraté jsou dlouhodobě rozdělení v základních otázkách. Postoj k Miloši Zemanovi zároveň symbolizuje i rozdělení na tradičnější a progresivní levici. Volič se pak nevyzná v tom, kam strana směřuje," vysvětluje Mrklas.
Boj vyvrcholil na dubnovém sjezdu sociální demokracie, kde proti Hamáčkovi kandidoval tehdejší ministr zahraničí Tomáš Petříček. Hamáček ho porazil a následně z vlády odvolal. A definitivně nastavil kurz vlídný k Zemanovi a "jeho lidem".
Hamáček pak na poslední půlrok například udělal svým ministerským náměstkem Michala Haška - kontroverzního bývalého jihomoravského hejtmana, kterého si dodnes voliči pamatují kvůli pokusu o "puč" proti někdejšímu předsedovi ČSSD Bohuslavu Sobotkovi, kterého se spolu se Zemanem pokusil po volbách v roce 2017 připravit o post premiéra. A o společné schůzce pak Hašek jedenáctkrát zalhal v přímém televizním přenosu.
Hamáčkova vrbětická patálie
Vnitrostranický konflikt pak dozníval ještě před volbami na jižní Moravě, kde pak vedení sesadilo z kandidátky Hamáčkova kritika Břetislava Štefana. V reakci na to kandidátku opustilo čtrnáct lidí. Ta se tak z velké části stavěla znova. A například z Brna si pak ČSSD odnesla jen čtyři procenta hlasů.
Hamáček pak schytával další kritiku za kroky, které dodnes zcela nevysvětlil. V dubnu Aktuálně.cz informovalo, že i když už Hamáček věděl o tom, že za výbuchem ve Vrběticích stojí agenti ruské vojenské rozvědky GRU, plánoval cestu do Moskvy za lidmi, kteří mají blízko k prezidentu Vladimiru Putinovi.
Portál Seznam Zprávy pak napsal, že tam Vrbětice chtěl směnit za milion dávek vakcíny Sputnik, kterou Rusko používalo k propagandistickým účelům. Hamáček to odmítl a s portálem se chce soudit, své plány ale dodnes jasně nevysvětlil.
Hamáček nezaujímal po vzoru Zemana vstřícný postoj jen k Rusku, ale také k Číně. Jeho poradcem je dodnes Miloš Balabán, šéf stranické komise pro obranu. Už na konci roku 2019 Aktuálně.cz odhalilo, že Balabána tajně platila Čína, před jejímiž vlivovými aktivitami dlouhodobě varuje kontrarozvědka BIS.
V mimořádném stavu pak loni při pandemii nemoci covid-19 utrácelo Hamáčkovo ministerstvo vnitra miliardy korun za ochranné pomůcky od čínských dodavatelů narychlo vybraných bez výběrového řízení. Co, kde a za kolik resort nakoupí, určoval šéf Česko-čínské komory Jaroslav Tvrdík (někdejší vlivný člen ČSSD), kterého tím pověřil sám Hamáček. Předcházela tomu Tvrdíkova návštěva Číny s kancléřem prezidenta Vratislavem Mynářem a jeho poradcem Martinem Nejedlým.
Zatímco zásilky z Číny ministři vítali na letišti, čeští výrobci ochranných pomůcek si stěžovali, že je vláda ignorovala.
ČSSD chybí silná vazba na voliče
Sociální demokracie dokončila sestup z vrcholu, který začal ve zlomovém roce 2010. Strana sice tehdy v parlamentních volbách zvítězila, ale se ziskem 22 procent hlasů, což bylo od roku 1998 poprvé, kdy ji volilo méně než třicet procent voličů. Ti tehdy začali utíkat ke konkurenci. Hlasy sociální demokracii sebraly například Věci veřejné. Následně rezignoval tehdejší předseda strany Jiří Paroubek.
"Prohráli jsme jako strana, ale co je nejdůležitější, prohrály zájmy obyčejných lidí," vysvětlil tehdy Paroubek, proč se rozhodl odejít z čela strany.
"V devadesátých letech Zeman dokázal z ČSSD udělat největší levicovou stranu. Jenže její zakotvení ve společnosti zůstalo poměrně slabé. I v nejlepších letech měla pětadvacet třicet tisíc členů, což je na desetimilionový stát málo. Ve chvíli, kdy tu je efektivní konkurence jako v roce 2010, je patrné, že ČSSD pro spoustu voličů nikdy nebyla volbou, ke které by byli fixovaní, měli k ní silnou vazbu. A kvůli konkurenci, ke které voliči začali utíkat, se ČSSD od roku 2010 voličsky zmenšuje, nedaří se jí udržet voliče," vysvětluje politolog Masarykovy univerzity Lubomír Kopeček.
Ještě v roce 2013 se ČSSD sice dokázala udržet nad dvaceti procenty hlasů, při posledních volbách už ale měla jen něco přes sedm, což byl nejhorší výsledek v historii samostatné České republiky a nečekal ho snad nikdo z ČSSD. Velkou část voličů tehdy "odsálo" hnutí ANO. V roce 2017 se k němu přidali i Piráti a SPD.
Podle politologa Ladislava Mrklase sociální demokracii zároveň škodí, že jsou v jejím vedení dlouhodobě lidé, kteří mají pouze politické zkušenosti. "Je to něco, s čím se voliči těžko smiřují, že 'jejich' politici nechápou, co jsou základní problémy, které jejich voliče tíží," říká Mrklas. Andrej Babiš a částečně i Tomio Okamura si dokázali vybudovat image úspěšných podnikatelů.
Mrklas míní, že sociální demokracii čeká podobný scénář, jaký zažila KDU-ČSL v roce 2010, kdy tato strana vypadla ze sněmovny. "Musí projít generační obměnou, musí přijít noví lidé a začít stranu budovat od píky," dodává.
Stárnoucí voliči KSČM
Příčiny konce ve sněmovně nyní bilancuje i KSČM. Tedy druhá strana, která Andreje Babiše doteď držela u moci tím, že tolerovala jeho menšinovou vládu s ČSSD. V dubnu sice komunisté ohlásili ukončení podpory, ale před volbami dávali najevo, že v ní chtějí pokračovat. K tomu ale už nebudou mít příležitost. Získali jen 3,6 procenta hlasů.
"Máme tu úpadek levice. Voliči bojovali buď o záchranu Andreje Babiše, nebo o vítězství koalice Spolu a pana Fialy. Byla to velká bitva, kvůli které budeme bez levice," vysvětloval to místopředseda KSČM Petr Šimůnek. "Ale komunistů se nikdo nezbaví. Už jsou tu sto let a několik let ještě budou. Vidím to tak, že společnost teď ohodnotí ty čtyři roky bez levice tak, že jim bude chybět. Budeme mít velkou šanci se vrátit zpátky," prorokoval Šimůnek.
Pro KSČM, jejíž zástupci sedí v parlamentu od roku 1990, to ale podle expertů tak jednoduché nebude. Politolog Mrklas je přesvědčen, že poté, co komunisté odejdou ze sněmovny, se už do ní ve stávající podobě nikdy nevrátí, rozhodně ne pod současným názvem.
"Komunisté ve stávající podobě nemají šanci. Musí projít hlubokou reformou - a myslím, že se rozštěpí do frakcí, z nichž ta umírněnější klidně může stát u zrodu nějaké nové sjednocené levice společně se sociální demokracií. Zatímco ta neostalinistická zajde na úbytě," říká Mrklas.
Pro KSČM představuje hlavní problém, že jí stárnou voliči, kteří jsou se stranou dlouhodobě pevně spjatí. Podle politologa Kopečka jsou to hlavně lidé, kterým chybí minulý režim, a proto pro ně komunisté představují jasnou volbu. Takových však ubývá.
Komunistům se dříve také dařilo lákat takzvané protestní voliče, kteří KSČM považují za protestní stranu. "Nejvíce tito voliči hlasovali pro KSČM v roce 2002, kdy komunisté získali přes osmnáct procent. Byli jedinou stranou, která tehdy působila jako protestní alternativa, a bylo to po opoziční smlouvě (mezi vládnoucí ČSSD a 'opoziční' ODS), kdy panovalo veliké znechucení z politiky. K dobrému výsledku KSČM tehdy pomohla i nižší volební účast," vysvětluje politolog Kopeček.
Od té doby ale přibylo konkurentů, kteří přitahují nespokojené voliče, ať už je to třeba SPD, nebo dříve Věci veřejné. Komunisté už ale tyto voliče nelákají, protože jim nenabízí nic nového, tudíž pro ně nejsou atraktivní.
Právě to, že strana neumí prosadit změnu a nepřichází s ničím novým, je podle politologa Ladislava Mrklase dalším důvodem, proč strana přichází o voliče. "Tato strana je komunistickým dinosaurem. Je to neostalinistická formace, která se v ničem nemodernizovala, má pořád stejnou rétoriku i symboliku. KSČM nemá šanci oslovit mladou generaci v žádném ohledu," říká.
Dlouholetý předseda
Komunistům pak nepomáhá ani fakt, že mají už šestnáct let stejného předsedu. Odchod Vojtěcha Filipa z čela KSČM žádala letos třetina okresů. V dubnu o žádosti rozhodoval ústřední výbor, pro odvolání Filipa byla většina přítomných delegátů, ne však potřebné dvě třetiny všech členů ústředního výboru strany. Filip poté řekl, že definitivně skončí po volbách do sněmovny, bez ohledu na jejich výsledek. Nakonec bezprostředně po volbách Filip rezignaci skutečně oznámil.
„Myslím, že vymizení ČSSD a KSČM z poslanecké sněmovny povede ke škodě české společnosti, protože zploštění politické scény je krok, který vede ke zmenšení variant řešení, která společnost potřebuje. Dojde k úbytku solidarity, a to není nic dobrého pro naši společnost. Pravicové vlády budou muset řešit věci, které způsobily, jako jsou následky špatné privatizace a korupční aféry, které je provázely. Uvidíme, jestli se poučili, nebo nepoučili,“ dodal Filip.
"Strana není schopná nabídnout něco nového. A tak dnes máme absurdní situaci, kdy stranu vede do voleb Vojtěch Filip, který už ji opakovaně dovedl k porážkám, ani není na prvním místě kandidátky v jižních Čechách a avizuje, že po volbách skončí. Hledám-li způsob, jak odpudit voliče, tak tohle je jedna z nejlepších strategií," říká k tomu Kopeček.
Filip se v křesle udržel i po jarních odhaleních, že Národní centrála proti organizovanému zločinu ho prověřovala kvůli možnému přijetí půlmilionového úplatku od lobbisty Tomáše Horáčka, který figuruje jako obviněný v kauze zdravotnických zakázek. Nakonec policisté dospěli k názoru, že nebyl spáchán trestný čin, a vyzvali daňový úřad, aby Filipovi doměřil daň, protože zatajil příjmy.
