Jste diplomatem rok, předtím jste dlouho působil jako obhájce při obchodních sporech. Co bylo na nové roli nejtěžší?
Dokud tu práci nezačnete dělat, neuvědomujete si, kdo všechno bude chtít znát vaše stanovisko k nejrůznějším událostem, v nichž hrají USA nějakou roli. Vždycky jsem byl patriot, takže mně to svým způsobem lichotí, že teď mohu za svou zemi mluvit, ale ta míra mě překvapila.
A byl to velký rozdíl přejít z postu advokáta, který pomáhá firmám jako Google či magnátovi Sheldonu Adelsonovi, do diplomacie?
Popravdě je mezi prací právníka a diplomata mnohem víc podobností, než bych sám čekal. Jednou z hlavních povinností advokáta je přesvědčit soudce, že v daném sporu je jeho pozice ta správná. To je něco, co dělám i jako diplomat. Jako právník neprosazujete věci boucháním do stolu, musíte třídit fakta, přesvědčivě vystupovat, vysvětlovat, proč je daná věc v zájmu většiny zúčastněných. Pracoval jsem jako obhájce a vím, že většina případů se nevyřeší u soudu, ale dojde k mimosoudní dohodě právě pomocí vyjednávání.
Vy jste se velmi rychle stal jedním z nejviditelnějších ambasadorů v Česku, často jezdíte po republice. To byl plán od počátku, aby o vás bylo hodně slyšet?
Já jsem od začátku chtěl být co nejvíc v kontaktu s lidmi po celé republice, nejen s politiky z vlády. To je právě to, co by měl diplomat dělat, snažit se oslovit různá publika, studenty, seniory, lidi mimo hlavní město, zástupce různých průmyslových odvětví. Takže ano, cíleně jsem se rozhodl, že budu hodně v kontaktu s lidmi, aby se vědělo, co prosazujeme, jaké jsou naše postoje. Abych svoji práci mohl dobře dělat, musím pochopit zemi, kde působím, a na to nestačí si povídat jen s politiky či šéfy velkých firem.
Sociální sítě? Součást moderní diplomacie
Jste hodně aktivní na sociálních médiích. To jste byl i předtím?
Právě že vůbec, já byl hodně uzavřený, své soukromí jsem nikde nevystavoval. Neměl jsem účet na Twitteru, nepoužíval jsem Facebook, nechápal jsem, proč jsou tím mé děti tak nadšené. Jenže ona to je součást moderní diplomacie. A vlastně jsem se v tom docela našel, baví mě to. Dokonce nás v tom z Washingtonu podporují.
Americké ministerstvo zahraničí své lidi ponouká, aby tweetovali a psali statusy na Facebook?
Ano. Dokonce nám řekli, že můžeme i trochu riskovat a že ministr zahraničí John Kerry přivře oko nad tím, pokud ve snaze být v kontaktu s lidmi, zvlášť když jste někde na výjezdu, zveřejníte na sociálních sítích občas něco, co nebylo schváleno k publikování všemi stupni ministerstva. Taková procedura totiž zabere klidně týden. To je podle mě správný přístup.
Jak takový Twitter pomáhá diplomatovi?
Na Twitteru je skvělé, že to je cesta, jak komunikovat velmi rychle s velkým množstvím normálních lidí, ale třeba i médií. A také vás díky němu mohou vidět v obyčejnějším světle. To se hodí. A je to sranda.
Viděli jsme na případu arabského jara, jak roste vliv sociálních sítí ve světě politiky a médií. Takže pro diplomacii platí totéž?
Určitě. Politici v USA, ale i zde už pochopili, že to je klíčový prostředek komunikace především s mladými lidmi, ti si informace obstarávají hlavně prostřednictvím internetu. Já sice pořád čtu tištěné noviny, ale i pro diplomacii jsou už sociální sítě naprosto zásadní, využívá je čím dál víc ambasadorů a lidí z ministerstva zahraničí.
A kromě Twitteru a Facebooku se chystáte i na nějakou další, novější službu?
To zase ne, využívám Twitter, naše ambasáda má skvělé facebookové stránky a u toho zůstanu, aspoň zatím. Samozřejmě, moje děti mně říkají, že Twitter už je vlastně starý, že teď letí Instagram a Snapchat a řada dalších projektů, o nichž jsem nikdy ani neslyšel. Zůstanu ale u toho, co dělám teď.
Do Česka jste přišel ve velmi hektické době, už se vám podařilo proniknout do spletitostí místní politiky?
Když jsem přijel, vaše vláda ještě neúřadovala ani rok. A mám radost z toho, že nejen mně, ale celému týmu ambasády se podařilo si vybudovat velmi dobrý vztah se členy vlády, v podstatě se všemi. Vždycky, když se mění vlády, a zvláště pokud středopravicovou nahrazuje středolevicová, panují obavy, aby nedošlo k nějakým nežádoucím změnám. Ale stabilita naší spolupráce je opravdu špičková.
Něco vás ale muselo zaskočit či překvapit.
V parlamentním systému je dění uvnitř koalice někdy stejně komplikované a zajímavé jako ve vztahu vlády a opozice. To je zjevně největší rozdíl mezi americkým a českým politickým systémem. Nedá se říct, že by mě to překvapilo, ale určitě to stojí za zmínku. Co mě ale opravdu překvapilo, je role médií v české politice. Moje čeština není dostatečná, abych si mohl články číst sám, ale můj tým mě vždy ráno informuje, o čem se píše, nicméně rozsah témat a debaty, která se tu vede, je skvělý.
Migranti mohou být přínos pro stárnoucí populaci
To platí i o debatě, která se tu vede o imigraci? Jak na toto téma vůbec pohlížíte?
Spojené státy nemají nějaký jasný návod, co by měla Evropa dělat. Jisté ale je, že je třeba respektovat mezinárodní právo, ctít lidská práva, respektovat migranty. Političtí lídři by měli dělat maximum pro to, aby se vedla věcná, klidná diskuse.
Vy máte pocit, že lidé jako Miloš Zeman či Andrej Babiš vedou věcnou debatu o uprchlících?
To není na mě, abych to hodnotil či komentoval. Chápu ale, v jak těžké pozici se všechny země tohoto regionu nacházejí. Z dlouhodobého pohledu je ale nutné najít řešení v těch zemích, odkud uprchlíci přicházejí. Z krátkodobého pohledu bude Evropa čelit výzvám, ale zároveň doufám, že si lidé uvědomí, že příliv imigrantů může být i přínosem, zvlášť v zemích, kde stárne populace. Doufám, že se jednou ohlédneme a řekneme si, že to všechno dopadlo dobře.
Ačkoli v Česku žádní uprchlíci nejsou, lidé se jich tu bojí. Není to zvláštní?
Z toho, co jsem zatím viděl a co jsem vyrozuměl, tak ty největší skupiny přistěhovalců, které tu jsou, tedy Ukrajinci a Vietnamci, se zde integrovaly velmi dobře. Chápu, že někteří lidé mohou mít strach a říkat, že toto je jiná situace. Já tu opravdu nejsem od toho, abych Čechům říkal, jak mají reagovat. Můžu ale poukázat na příklad mé země, která za více než 200 let své existence prožila několik silných imigračních vln z různých světových koutů. Vždycky to doprovázely obrovské pochybnosti a obavy, říkalo se, že není možné integrovat Číňany, Iry, Italy, Židy, všichni byli hodně odlišní. Nyní se mluví o Mexičanech.
Vždycky se ale ukázalo, že tyto skupiny se nejen dobře integrovaly, ale silně celé společnosti prospěly. Jeden ze zakladatelů Googlu je imigrant, řada zakladatelů či šéfů největších amerických firem z žebříčku Fortune 500 jsou původem cizinci.
Hodláte jako americká ambasáda nějak konkrétně případným azylantům pomáhat?
My jsme nabídli vládě i neziskovým organizacím, že jim rádi pomůžeme, když bude potřeba. Jsme k dispozici. Také řada lidí z ambasády už nyní pomáhá, dávají peníze na charitu, kupují hračky a podobně, jen se tím nechlubíme, neděláme to kvůli publicitě.
Jedno z hlavních témat, kterému se v Česku podobně jako váš předchůdce Norman Eisen věnujete, je podpora boje s korupcí. To jsme na tom podle USA pořád tak špatně?
Vždycky je co zlepšovat. Je to důležité téma v tomto regionu a problém to je i v USA. Jde o to, že američtí podnikatelé, když zvažují, kam přijít, tak se ptají, jestli to je dobrá země pro investování. Jestli to je dobré místo pro dělání byznysu. A hned vzápětí chtějí vědět, jestli se s nimi bude zacházet férově, jestli tu platí stejná pravidla pro všechny.
A co jim říkáte?
Říkám jim, že se tu věci zlepšují, že se tu v posledních letech hodně změnilo. Když se bavím s jinými americkými ambasadory z tohoto regionu, v řadě zemí boj proti korupci či prosazování transparentních zásad vůbec nejsou témata veřejné debaty. Tady tomu tak není, je to živé téma, a to je dobře. My tomu chceme pomáhat.
Jak pak hledíte na to, že nejbližší spolupracovník českého prezidenta, kancléř Vratislav Mynář, nedostal bezpečnostní prověrku, a přesto zůstává na Hradě? Bylo by to možné v USA?
Bez komentáře.
