„V žádném případě nezpochybňujeme škodlivost kouření pro zdraví člověka, hájíme pouze zásadní a nezadatelné právo každého občana, a tím je osobní svoboda. Každý by se měl sám rozhodnout, jak se svým zdravím naloží,“ říká předseda základní organizace Odborového svazu KOVO při společnosti Robert Bosch České Budějovice Stanislav Jindra. Sám je, jak říká, nekuřák.
Podle Jindry nemá zákaz kouření v podniku oporu v zákonech. “Žádný zaměstnavatel nemá právo svým zaměstnancům zakazovat cokoli, co jim coby svobodným občanům nezakazuje zákon. Takové opatření by se mohlo stát nebezpečným precedentem k dalším zákazům a nařízením,“ domnívá se zástupce odborů.
Zatímco v této českobudějovické firmě, která patří do skupiny největšího výrobce komponentů do aut a zaměstnává téměř čtyři tisíce lidí, zatím probíhají jednání a definitivní stanovisko ještě nepadlo, v mladoboleslavské Škodě Auto se zákaz kouření prosadit již podařilo.
Od 1. září letošního roku se tak nesmí ve všech provozovnách a areálech firmy kouřit. “Zákaz kouření navazuje na důsledná hygienická opatření, která byla přijata pro omezení rizika přenosu nemoci covid-19, a je v souladu s trendem v rozvinutých zemích po celém světě. Zdraví zaměstnanců je jednou z priorit automobilky,” uvedla Škoda Auto ve svém prohlášení.
Škodovácké odbory na dotaz on-line deníku Aktuálně.cz, jak se k zákazu staví a jak se zaměstnanci s touto změnou vyrovnávají, do publikace článku neodpověděly.
Kouření? Škodí i noční směny, míní odboráři
Podle šéfa boschských odborů Jindry se nápad zakázat kouření zrodil v managementu firmy pravděpodobně letos na jaře, kdy zaměstnanci zhruba tři měsíce nevyužívali vyhrazené prostory ke kouření právě kvůli omezení kontaktů v souvislosti s koronavirovou pandemií.
“Následně byla zahájena kampaň na odvykání kouření s tím, že od 1. ledna příštího roku bude firma zcela nekuřácká. Ale v každé firmě je mnohem víc problémů negativně ovlivňujících zdraví zaměstnanců. Ty ohrožuje nejen kouření o přestávkách, ale také práce ve vnuceném tempu, noční směny, jednostranné zátěže horních končetin a podobně,“ argumentuje Jindra.
Odborářům mimo jiné také vadí, že už vlastní proces odvykání kouření vnáší nerovnost mezi zaměstnance. Zatímco kuřáci získají odvykací benefity, nekuřáci vyjdou naprázdno.
Odbory rovněž ve firmě uspořádaly mezi zaměstnanci anketu, pro zachování kuřáckých míst se vyslovila zhruba třetina. “Svůj podpis připojila i řada nekuřáků. Zaměstnavatele jsme s výsledky ankety seznámili, ale zatím bez odezvy,“ dodává Jindra.
Trendem je znepříjemňovat kouření, jak to jen jde
Podle Jiřího Halbrštáta, manažera náboru a marketingu personální společnosti ManpowerGroup, je úplný zákaz kouření v celém areálu firmy velmi odvážným rozhodnutím, které obvykle vyvolá velké bouře.
“V populaci je podle Státního zdravotního ústavu 23 procent kuřáků a čtvrtina naštvaných zaměstnanců může přijít firmu hodně draho, a tak k tomu dochází velmi vzácně. V některých případech toto vynucené opuštění areálu na kouření znamená přerušení pracovní doby a povinnost si tuto pauzu napracovat,” říká Halbrštát.
Podle něj zatím úplný zákaz kouření mezi českými firmami rozhodně trendem není, znepříjemňování této neřesti kuřákům ale ano. “V mnoha firmách pozorujeme, že vyčleněná kuřácká místa jsou volena tak, aby poskytovala minimální pohodlí, estetický zážitek a ochranu před nepříznivým počasím,” popisuje personalista.
František Jareš z agentury Student, která do firem shání především brigádníky, připomíná, že plány firem omezit kouření skutečně mohla podpořit pandemie. “Vím, že se v rámci koronaviru některé společnosti rozhodly uzavřít vyhrazené kuřárny - z důvodu, aby se lidé neshromažďovali. Některé je otevřou, některé třeba už ne,” podotýká Jareš.
Zároveň ale připomíná, že společnost podle platných zákonů nemůže zakázat zaměstnancům kouřit, jedná se totiž o osobní volbu člověka.
Co ovšem společnost zakázat může, je kouřit v jejích prostorech včetně pozemku. Společnost také může podporovat odvykání kouření zaměstnanců, ale nemůže jim odvykání kouření nakázat.
Kristýna Králová ze společnosti Hays, která se zabývá hlavně kancelářskými profesemi, k problematice připomíná, že ani na pohovoru by otázka, zda uchazeč kouří, zaznít nikdy neměla. Patří totiž mezi ty diskriminační.
“S přechodem na nekuřácká pracoviště se u našich klientů nesetkáváme, i když je v posledních letech evidentní, že se firmy více starají o zdraví a zdravý životní styl svých zaměstnanců, například zapojením do různých sportovních aktivit, prostřednictvím příspěvků na zdravotní péči či zaváděním různých well-being programů," říká dále Králová. "Některé společnosti, týká se to však spíš těch menších, pak nekuřácké prostředí na svých webových stránkách propagují jako součást firemní kultury. Uchazeč se sám může rozhodnout, zda na ni přistoupí, či nikoliv,” dodává odbornice.
Naopak Jitka Součková z personální společnosti Grafton se se zákazem kouření již setkává. “Nemohu jmenovat firmy, na to nemám jejich svolení, ale začíná se to u větších firem nyní objevovat. Nedokážeme predikovat, zda půjde o masovou záležitost, ale již to evidujeme,” uvádí.
Jsme kolegiální, tvrdí průzkum
Podle průzkumu společnosti Ipsos kouření na pracovišti tolik nevadí ani nekuřákům. “Češi jsou ve vztahu k nikotinovým závislostem stále velmi tolerantní. Negativní vztahy na pracovišti kvůli kouření vnímají jen čtyři procenta respondentů, kuřácké pauzy pak monitoruje jen 29 procent zaměstnavatelů. Kouření není už dávno tak běžnou součástí života Čechů, jako tomu bylo před desítkami let, kdy bylo bráno jako něco samozřejmého. Kopírujeme světové trendy, kouřit je na většině veřejných míst zakázáno a je pomalu ale jistě vytlačováno a společností méně tolerováno," tvrdí průzkum.
Většina dotazovaných kuřáků, tedy celkem 62 procent, v průzkumu uvedlo, že na pracovišti necítí žádnou nevraživost vůči své závislosti, tedy potřebě odskočit si během pracovní doby na cigaretu.
Čtvrtina respondentů dále nicméně konstatovala, že kouření vnímá jako separační prvek, tedy že se kolegové dělí na kuřáky a nekuřáky. Tento fakt však ale nemá negativní dopad na vztahy na pracovišti, což potvrdila třetina dotazovaných stejně jako to, že kouření může na vztahy působit i pozitivně, tedy že chodí kouřit společně, a vytvářejí tak díky tomu jisté sociální vazby.
Dotazovaní kuřáci zmínili i to, že jen v 29 procentech jsou u nich na pracovišti takzvané rauchpauzy monitorovány, a z toho pouhá polovina zaměstnavatelů to řeší požadavkem na nadpracování "prokouřeného" času.
Nejběžnější variantou omezení kuřáků na pracovištích jsou podle dat z průzkumu vyhrazená místa a časy pro kouření. Nejvíce se objevují v gastro provozech - a to z 58 procent a u dílenských či továrních provozů (80 procent). Třetina zaměstnavatelů kouření neomezuje nijak, nejčastěji jde o manažerské a kancelářské pozice.
Na druhou stranu již v době, kdy průzkum agentury Ipsos probíhal - tedy těsně před vypuknutím pandemie -, bylo v Česku 10 procent zaměstnavatelů, kteří kouření na pracovišti zakázali docela.
