I v tom nejzapadlejším antikvariátu se v regálu s automobilovou technikou vždycky vrství řádka více či méně ošuntělých knížek, které se věnují historii škodovek. O vozech z Mladé Boleslavi se toho napsalo dost a dost, až by jednoho napadlo, že není co nového popisovat.
Teď však v češtině vychází dílo, které je v mnohém jedinečné. A to má na modrém hřbetu jednoduchý stříbrný nápis Škoda a obálka nepoutá pozornost ničím zbytečně křiklavým. Publikaci napsali dva přátelé, kteří z Československa emigrovali do Velké Británie. Poprvé vyšla v roce 1992.
Šlo tehdy o vůbec první anglicky psanou knihu věnující se historii a technice značky, která pro svůj fakt, že se nacházela za železnou oponou a její vozy vyráběné za socialismu spíše vyvolávaly rozpaky či posměšky, působila jako zjevení.
Jedním z autorů je architekt Ivan Margolius. "Když jsem v roce 1966 odešel do Anglie, hned jsem zamířil do Foyles, největšího knihkupectví v Londýně. Zajímalo mě, co se tu prodává za knihy o Československu," vzpomíná Ivan Margolius.
Jenže známý třípatrový knižní obchod toho tehdy nabízel pramálo. Knížku o Smetanovi nebo Dvořákovi, ale o kultuře, architektuře nebo snad automobilové technice na britských ostrovech nevycházelo nic. "Chtěl jsem, aby se v Anglii vědělo o Československu víc," říká Ivan Margolius.
A tak nejdříve vydal knihu o českém kubismu. V roce 1990 pak vyšla působivá publikace o automobilce Tatra, kterou dal dohromady spolu s přítelem Johnem G. Henrym. Ne náhodou tak česká knižní novinka z jeho pera věnovaná Škodě, kterou vydalo nakladatelství Argo, má stejnou sazbu a zkrátka se hodí do série.
S prací na ní mu pomohl kamarád Charles Meisl, který do Anglie emigroval z Československa už před válkou. "Byl to velký motoristický odborník, překládal knihy, psal do automobilových časopisů. A nejen to, byl prvním importérem vozů Porsche do Velké Británie," vzpomíná na něj Margolius. "Byl tak nadšený z knížky o Tatře, že se se mnou dohodl na zpracování podobné publikace o Škodě," dodává.
Čím je tedy jiná než všechny knížky, které kdy o Škodě vznikly? Vedle výjimečného estetického zpracování a dobových prospektů, fotografií a reklamních materiálů, z nichž podstatnou část poskytl archiv Škoda Muzea, je na ní nejcennější to, že přináší pohled na automobilku zvenčí, kterému se našinci dostávalo před érou internetu tak málo.
Sleduje, jak se měnilo renomé Škody za kanálem La Manche. Jak byla postupně, pomaloučku, polehoučku přijímána a uznávána jak novináři, tak samotnými zákazníky. Vždyť o škodovkách se v Anglii kdysi vyprávěly po hospodách nekonečné vtipy (Jak zdvojnásobit hodnotu škodovky? Natankovat plnou nádrž! Kde jezdí škodovka nejrychleji? Na montážní lince.). Brity bavilo i to, co její jméno v doslovném překladu znamená. "Nomen omen," dodávali.
A tak se publikace skvěle čte a obohatí toho, kdo se nechce jen babrat v technických datech a donekonečna omílaných faktech z historie jednotlivých modelů. Sledování proměny vztahu ke značce z Boleslavi bavilo sledovat i Ivana Margoliuse.
"Ze začátku byli Britové negativní, kvalita se nedala srovnat s vozy vyráběnými tady v Anglii. Ale postupně se to tak zlepšilo, že je tu lidé začali skoro až obdivovat, značka se stala jednou z nejprodávanějších a oblíbených i proto, že byla mnohem dostupnější než auta ze Západu," popisuje architekt a milovník aut.
Sám vlastní Tatraplan, v minulosti několik škodovek ve Velké Británii také měl. "Na mé aktuálně deset let staré Fabii, která mimochodem skvěle jezdí, se teď učí řídit má osmnáctiletá dcera," dodává Margolius.
V knize Škoda s podtitulem Laurin & Klement se objevují jak krásné materiály ze škodováckého muzea, tak také dobové prospekty v angličtině, které se využívaly jako reklamní materiály v tamních časopisech, i méně známé fotografie aut ze zahraničí.
"Důležité bylo pro nás především bádání v RAC Library na Pall Mall v Londýně, která se může pochlubit ohromnou sbírkou dobových časopisů od samého začátku motorismu z let 1890 až do současnosti," popisuje Margolius. Právě tyto materiály jim ohromně pomohly zmapovat historii Škody za kanálem La Manche.
A tak tu najdeme i ceny vozů Škoda od 60. let a také dobové recenze tamních motoristických periodik, které vyloženě pobaví. Například pasáž z časopisu Motor Sport z roku 1962.
"Soudruh Boddy (míněno autor testu) se trhaně rozjíždí a zastavuje, když se snaží ovládnout zářivě modrou Octavii. I zkušeného řidiče zaskočí, dokud si neosvojí prudkost spojky a brzd a zvláštnosti řadicí páky. Bylo to jedno z nejzanedbanějších testovacích aut, která mi kdy byla předána."
Další test modelu Škoda 1000 MB v časopisu Motor z roku 1965 vtipně komentuje jiný detail: "Na mokré vozovce dochází ke značnému klouzání zádě, z velké části to mají na svědomí pneumatiky české výroby z gumy vhodné spíš na kuchyňské špachtle."
Recenze britských novinářů vždy pragmaticky připomínaly, že škodovky jsou především cenově dostupné vozy, a proto jim je potřeba některé slabiny odpustit. Recenze byly s přibývajícími roky a novými modely smířlivější a pozitivnější. V roce 1987 se na obálce časopisu Motor objevila dokonce Škoda 130 Sport (upravená 130 L) s titulkem "Závoďák za hubičku".
Zpestřením je přepis dnes už vzácné brožurky s ilustracemi Emila Posledníka, která ironicky glosuje, jak se k novému automobilu (ne)chovat. Po uvedení levných škodovek na trh ve 30. letech 20. století se samozřejmě zvedly prodeje a nikdo přece nečte návody. Margolius připomíná, že text této brožurky zakomponovaný do knihy vydané ve Velké Británii sklidil velký aplaus.
A nezapomíná se ani na působivé výsledky závodních vozů československé značky. Britové mají pro sportovní vozy slabost, a možná právě tím, že si škodovky vůbec nevedly v některých soutěžích zle, si získaly postupně jejich srdce.
Co by si tedy Ivan Margolius přál, aby si čeští čtenáři z knížky odnesli? "Že česká značka díky velkému úsilí získala uznání i v zahraničí a že se jí dařilo výborně propagovat své výrobky. Škoda je opravdu asi jediná světově uznávaná automobilka ze střední Evropy a z bývalých komunistických zemí."
