Kniha, díky které se o Tatře dozvěděl svět. Za auta z Kopřivnice se platí zlatem

Ivan Magrolius, architekt a spisovatel. Jeho kniha o Tatře zapříčinila, že se o významnosti československé automobilky dozvěděli také ve světe.
V Česku doposud nevyšla tak obsáhlá publikace věnovaná práci a životu Hanse Ledwinky.
I fotografie jsou krásné, stejně jako Tatra sběratele Pavla Kasíka, která se v knize objevuje na snímcích hned několikrát. Vlevo tovární fotka z roku 1934 a vpravo na stejném místě o 80 let později.
Předmluva, kterou pro první anglické vydání napsal Erich Ledwinka, syna Hanse.
Díky anglickému vydání se v zahraničí zvedl zájem o Tatry, pomohl tomu i komik Jay Leno.
Foto: James Whitacker
Eva Srpová Eva Srpová
29. 9. 2020 6:04
Vychází unikátní, do češtiny přeložená publikace Tatra: Odkaz Hanse Ledwinky. Díky anglickému originálu ze začátku 90. let se mohli fanoušci techniky za bývalou železnou oponou poprvé podrobněji dozvědět o historii a odkazu jedné z nejvýraznějších automobilek světa. Modely Tatra mají ohromnou cenu nejen na domácí půdě, ale především v zahraničí.

O autech československých značek u nás vychází spoustu knih. Ale tahle je jiná. Nejdříve vyšla v Anglii a vedle řady publikací věnujících se automobilům je výjimečná i tím, že ji napsali dva architekti - český rodák Ivan Margolius se severoirským přítelem Johnem G. Henrym, a je to na jejím výjimečném estetickém zpracování i čtivém jazyku znát.

Nenajdete tu pouhý suchý výčet modelů a popis jejich techniky, ale také mnoho souvislostí s tehdejší dobou a kulturou. Doposud se nikdo tak pečlivě nevěnoval životu a práci geniálního konstruktéra automobilky Tatra Hanse Ledwinky, a to ani v české knižní produkci. V Anglii by se tehdy dalo mluvit o zjevení.

Není jiného spisovatele, který se víc zasadil o propagaci automobilky Tatra ve světě, a přitom se to v Česku málo ví. Ivan Margolius napsal knihu Tatra, The Legacy of Hans Ledwinka spolu s přítelem Johnem G. Henrym už koncem 80. let. V roce 1990 díky nim vyšla v Británii, na svobodné straně bývalé železné opony, vůbec první anglicky psaná podrobná publikace věnovaná jedné z nejikoničtějších automobilek světa.

Kniha, která podrobně ukazuje význam jednoho z nejvýznamnějších automobilových konstruktérů historie.
Kniha, která podrobně ukazuje význam jednoho z nejvýznamnějších automobilových konstruktérů historie. | Foto: Aktuálně.cz

A vyvolala řetězovou reakci. Náklad 1500 výtisků brzy vyprodal a kdo ji chtěl, musel ji pořídit z druhé ruky na portálu eBay v přepočtu za více než 4000 korun. Jednu si sehnal také známý komik a televizní moderátor Jay Leno. V jednom z videí, která natáčí a představuje v nich jedinečné automobily ze své sběratelské garáže, Margoliovu knihu ukázal a přiznal se, že do té doby o Tatře nic nevěděl. Na základě publikace si do sbírky koupil T87. 

V anketě The New York Times o nejlepší sběratelské auto v roce 2010 vyhrála Tatra 87 Paula Greensteina. V USA to po Tatře, o které do té doby věděli jen skalní fanoušci, vyvolalo obrovský hlad.

Na nejprestižnější automobilové slavnosti veteránů Concours d´ Elegance v kalifornském Pebble Beach byla v roce 2014 dokonce organizátory vůbec poprvé vypsána speciální kategorie pouze pro aerodynamické automobily značky Tatra. Jednu přenádhernou T77, která prošla renovací trvající dvacet let, sem přivezl z Česka také sběratel Pavel Kasík a tatrováckou kategorii s ní vyhrál.

T77 Pavla Kasíka na Concours d´Elegance v Pebble Beach v roce 2014.
T77 Pavla Kasíka na Concours d´Elegance v Pebble Beach v roce 2014. | Foto: Archiv Pavla Kasíka

Když vloni londýnské Victoria & Albert Museum připravilo výstavu, na které představovalo auta jako objekt, který změnil svět, nechalo si přivézt sedm nejvýznamnějších aut minulosti. Mezi nimi bylo jen jediné z Československa - T77 Pavla Kasíka. 

Také přímo v Anglii se bezprostředně po vydání knihy založil veteránský klub Tatra Register UK a nyní čítá asi 90 členů, přičemž mezi třiceti Tatrami se dají napočítat jak různé generace 603, modely 613, tak i tři T87 i jedna T97. A tři Tatraplany. Jeden, krásný v holubí šedi patří Ivanu Margoliovi. Kdyby nebylo jeho knihy, těžko by se z Tatry stal v zahraničí tak hodnotný veteránský poklad.

O Československu se nepsalo skoro nic
Za jejím vznikem byla touha dát o své rodné zemi ve světě vědět víc. "Když jsem v roce 1966 odešel z Československa do Anglie, hned jsem zamířil do Foyles, největšího knihkupectví v Londýně. Knihy jsem měl velmi rád, ostatně matka byla spisovatelka a překladatelka. Zajímalo mě, co se tu prodává za knihy o Československu," vzpomíná Ivan Margolius.

"V obřím třípatrovém knihkupectví se na jedné krátké polici krčilo jen asi deset knížek, většinou o Smetanovi, Dvořákovi a Janáčkovi, avšak o kultuře, architektuře nebo snad automobilové technice ani jedna. Chtěl jsem, aby se v Anglii vědělo o Československu víc," říká Ivan Margolius.

Při odchodu z rodné země mu bylo pouhých devatenáct let. Jako student architektury začal pracovat v architektonickém studiu Yorke Rosenberg Mardall, kde se navrhovaly domy ovlivněné československými funkcionalistickými architekty, například Josefem Havlíčkem. Nejdříve vydal knihu o českém kubismu, pak se spolupracovníkem z architektonického studia Johnem G. Henrym knihu o Tatře.

"Já jsem do Československa za komunismu jezdit nemohl, ale John vyrazil pro materiály do technického muzea v Praze i do Kopřivnice a také do Štýrského Hradce za Erichem Ledwinkou, synem Hanse Ledwinky," vypráví o vzniku knížky Ivan Margolius.

S Erichem si pak psali a do prvního vydání poskytl nejen mnoho fotografií, skic, dobových reklamních letáků a technologických výkresů, sepsal také předmluvu.

"O těžkostech, které jeho otce po válce potkaly, o tom, že byl obviněn z kolaborace s nacisty, se nemluvilo. Samozřejmě s obviněním nesouhlasil. Na otcovu rehabilitaci došlo až po smrti Ericha, ani se jí nedočkal. Byla to politická věc, všichni tehdejší konstruktéři nebo ředitelé automobilek či jiných velkých podniků měli fotky, jak v Berlíně na konci třicátých let ukazují auta Hitlerovi. Tatra, Porsche, Škoda… aby firma mohla přežít, musela nějakým způsobem spolupracovat, ale že by byl Ledwinka sympatizant s nacistickým režimem, to rozhodně ne. Člověk je zpětně nemůže obviňovat tak ostře," myslí si Ivan Margolius.

České vydání knihy se připravovalo dlouho a vydalo ho nakladatelství Argo. Ani na české poměry kniha nemá obdoby, doposud se tu nikdo tak obsáhle nevěnoval celoživotní práci Hanse Ledwinky a jeho odkazu, který je patrný na automobilech i dnes. Mnohá z konstrukčních řešení používají i současná auta, tedy téměř sto let poté, co je Ledwinka realizoval. Najdeme je na současných nákladních automobilech Tatra a například i na Mercedesu-Benz třídy G.

Publikace má hlubší rozměr i díky faktu, že ji psali architekti. "Myslím, že nám to pomohlo se na auto koukat z jiného hlediska, máte otevřené oči, více vnímáte design, umění, kulturní přesah. Tatry byly pokrokové vozy. Funkční technika a především aerodynamika z nich dělala nadčasové stroje, v tom vidím souvislost s dobrou architekturou. Auto je vlastně domeček na kolech, je to v jistém smyslu kus architektury," míní Ivan Margolius o tom, jak spolu souvisí automobily a stavitelství.

Kaplický chtěl jednat v Tatře
"O autech jsme se hodně bavili i s mým dobrým přítelem Janem Kaplickým. Bylo domluvené, že můj Tatraplan po renovaci odvezeme k němu do kanceláří v obrovském hangáru. Chtěl se přímo v autě scházet se svými klienty. Bohužel jsme to jen o pár měsíců nestihli," vzpomíná Ivan Margolius. Architekt Jan Kaplický zemřel v roce 2009. 

Důvod, proč si Ivan Margolius pořídil zrovna Tatraplan, je ale ještě hlubší než jen "pouhá" láska k aerodynamickým československým vozům. Tatru vlastnil už jeho dědeček, který pracoval pro textilní továrnu z Aše, modely T87 a Tatraplanem jezdil jeho otec Rudolf ve funkci náměstka zahraničního obchodu na přelomu 40. a 50. let. Rodinná konexe má ale hořkosladkou příchuť.

V Tatraplanu ho zatkli a po smyšleném obvinění z velezrady a odsouzení k smrti v souvislosti s politickými procesy s Rudolfem Slánským (kterého dokonce ani osobně neznal) v něm vezli také jeho ostatky. Auto zapadlo do závěje sněhu a popel rozprášili pod jeho koly.

Tyto kruté události, jenž Margoliovu rodinu postihly, připomíná i věnování knihy, která čtivým způsobem přináší svědectví o jednom z nejvýznamnějších automobilových konstruktérů historie a také uceleně a čtivě sepsaný příběh automobilky, bez jejíhož odkazu by auta dnes nebyla tím, čím jsou.

Ivan Margolius

Narodil se v roce 1947 v Praze. Oba jeho rodiče přežili holocaust. Otec se stal po válce náměstkem ministra zahraničního obchodu, v roce 1952 byl však v politickém procesu s Rudolfem Slánským a smyšleným "protistátním spikleneckým centrem" neprávem odsouzen k trestu smrti za velezradu, ačkoli Slánského ani osobně neznal. Ivan musel kvůli nepřátelskému prostředí v Československu vůči jeho rodině emigrovat, a tak v roce 1966 odešel do Anglie. Jeho matka Heda Kovály-Margoliová ze stejné příčiny emigrovala s druhým manželem o rok později do USA.

Vystudoval architekturu a napsal mnoho knižních publikací, kterými popularizoval českou architekturu, umění a automobilovou techniku. Napsal první anglicky psanou knihu věnovanou Tatře a také automobilce Škoda. Dlouhodobě spolupracoval s architektem Janem Kaplickým, vydal také knihu Automobiles by Architects, ve které se věnoval automobilům navrženým architekty. Kniha Tatra: Odkaz Hanse Ledwinky vyšla v češtině v létě 2020. Žije v anglickém hrabsví Bedfordshire.

 

Právě se děje

před 53 minutami

Praha najímá manažery Krupauera a Grosse pro přípravu koncertního sálu

Pražský magistrát uzavře manažerskou smlouvu se dvěma externími členy komise pro stavbu koncertního sálu na Vltavské, architektem Martinem Krupauerem a Martinem Grossem, který vlastní produkční společnost a zároveň je spoluzakladatelem Spolku pro výstavbu nového koncertního sálu v Praze. Do 30. června 2021 budou připravovat projekt, pro nějž nyní vzniká studie proveditelnosti. Manažeři mají pobírat odměnu 1600 korun za hodinu, součástí jejich práce budou studijní cesty kvůli sběru informací o obdobných stavbách. Celková cena za služby obou manažerů nepřesáhne dva miliony korun.

Praha chce na podobu nové filharmonie vypsat architektonickou soutěž, konkrétní rozhodnutí o stavbě padne na základě výsledků studie proveditelnosti. Zastupitelé nedávno schválili pořízení změny územního plánu. Stavba koncertního domu se sálem pro zhruba 2000 posluchačů by podle dřívějších odhadů měla stát přibližně čtyři miliardy korun, přesnější odhad vzejde ze studie. Budova filharmonie by mohla stát v roce 2032.

Zdroj: ČTK
Další zprávy