Místo, kde se dlouhá léta proháněly automobily, dnes částečně připomíná louku. Celkem 1,2 km dlouhý ovál se proměnil v novou turínskou městskou oázu, nejvýše položenou zahradu v Evropě. Součástí projektu je i výstava věnovaná legendárnímu Fiatu 500.
Legendární testovací dráha na střeše továrny Lingotto nyní nese označení „Pista 500“ a má oslavovat elektrický Fiat 500e. Projekt, který navrhl architekt Benedetto Camerana ve spolupráci s Cristianou Ruspyovou z firmy Secret Garden Studio, tvoří více než 40 000 rostlin patřících do 300 druhů a odrůd v celkem 28 skalkách o celkové rozloze 7000 metrů čtverečních. Nová výsadba je umístěná na původní betonové testovací dráze.
Vegetace má mít minimální nárok na spotřebu vody. Po vzoru někdejších barokních zahrad je i tato na střeše Lingotta tematicky rozdělená. Dělí se na prostor pro vzdělávání, zahradu pro pěstování kuchyňských plodin a relaxační zóny, které mají být místem pro meditaci a cvičení jógy. Ovál poslouží i co by běžecká dráha a prostor pro fitness. Zatímco dříve se po okruhu proháněly automobily, nově to jsou nejvýše elektromobily, elektrokoloběžky a elektroskútry.
Ne všem se ale tento záměr zamlouval. Objevily se i petice proti této změně. Jedná se ovšem o soukromý objekt patřící majitelům Fiatu a konsorciu Stellantis. Přeměna soukromé betonové plochy v zelený veřejný prostor má být podle vyjádření majitelů symbolem toho, jak se místo, které v předchozím životě nebylo zrovna ekologické, může stát chrámem životního prostředí. Stellantis také připomíná cíl udržitelnosti značky.
Ve znamení „Pětistovky“
Současně s „ozeleněním“ dráhy se otevřela i tematická výstava mapující historii „pětistovky“. Má místo v součásti střešního komplexu, kde od roku 2002 sídlí galerie Pinacoteca Agnelli ukrývající umělecká díla ze sbírky zakladatele automobilky. Visí zde například obrazy od Matisse, Modiglianiho či Renoira.
Kromě stálé sbírky hostí Pinacoteca Agnelli také dočasné výstavy. V této části nyní vzniklo muzeum Casa 500 o rozloze více než 700 metrů čtverečních, které prostřednictvím vzpomínek, emocí a snů navazuje na kulturu a historii země a města, které je propojené s historií Fiatu 500. „Casa 500 není jen muzeum automobilů, ve skutečnosti vypráví o kultuře a historii Itálie a Turína,“ říká generální ředitel Fiatu Olivier Francois.
S více než 700 metry čtverečními a výhledem na trať Lingotto výstava sleduje historii tohoto vozu ve všech třech generacích. Expozice je vytvořena kolem jakéhosi imaginárního stromu, který má symbolicky představovat kontinuitu modelu. Materiály, které se při stavbě muzea použily, jsou recyklovatelné nebo opakovaně použitelné a jde i o výrobky získané z moře, ekologické barvy atd.
Slavná minulost
V bývalé továrně Lingotto v italském Turíně se psala velká část historie Fiatu a postupná proměna původně průmyslové budovy ve víceúčelové zařízení je jedním z nejlepších příkladů úspěšné transformace industriálního objektu.
Legendární závod Fiatu byl postaven ve 20. letech 20. století poté, co se představenstvo turínské automobilky rozhodlo vybudovat svou novou továrnu v americkém stylu. Architekt Giacomo Mattè Trucco pojal komplex, skládající se ze dvou vedle sebe stojících pětipatrových půlkilometrových budov, jako chrám výroby, který využil stejné metody, jež uplatnila společnost Hennebique pro železobetonové konstrukce v amerických továrnách Fordu. Závod Lingotto dokončili v roce 1923 po dlouhých šesti letech a slova uznání jí tehdy věnoval i slavný francouzský architekt Le Corbusier.
Auta se vyráběla směrem odspodu nahoru krok za krokem a poté absolvovala testovací jízdu na 1160 m dlouhé zkušební dráze na střeše, která sestávala ze dvou 443metrových rovinek, zakončených klopenými zatáčkami. Pokud nebylo nutné nic opravovat, sjela auta dolů po jedné ze dvou spirálovitých ramp na každé straně továrny.
Jednalo se o velmi neobvyklé řešení, které o pět let později v pozměněné podobě okopíroval Chrysler v argentinském Buenos Aires. Prvním, kdo měl testovací na dráhu na střeše továrny, ale byla belgická automobilka Imperia ve svých provozech v Nessonvaux.
Ve své době největší a nejmodernější automobilové továrně v Evropě pracovalo v Turíně přibližně 12 000 dělníků, kteří se střídali ve skupinách po 500 v nepřetržitém třísměnném provozu. Každé z pěti pater bylo vyhrazeno speciální fázi montáže, což montérům šetřilo čas a přispívalo k efektivitě výroby.
Produkce Fiatu dále rostla, a tak se v roce 1939 v Turíně postavil nový závod Mirafiori, který se v 50. letech ještě rozšířil. Význam továrny Lingotto tak postupně klesal. Během šesti desetiletí se v ní vyrábělo více než 80 různým modelů koncernu Fiat. Nechyběly mezi nimi legendární Balilla, Topolino či Fiat 500.
Celkem se v Lingottu vyrobilo více než milion automobilů. Na střešní dráze se natáčela i slavná scéna legendárního filmu Italian Job (Loupež po italsku) z roku 1969, v němž trojice vozů Mini Cooper uniká před policií.
Proměna továrny ve město ve městě
Výroba automobilů v turínském závodě Lingotto skončila v roce 1982, přičemž posledním vyráběným modelem byla Lancia Delta. V té době vyvstala otázka, co s touto zajímavou, ale již pomalu chátrající historickou budovou udělat. O dva roky později Fiat vyhlásil architektonickou soutěž a v roce 1985 pověřil přeměnou na víceúčelové centrum slavného janovského architekta Renza Piana.
V bývalých výrobních prostorách tak vzniklo nákupní centrum, výstavní prostory, koncertní síň, dva hotely, kanceláře a tropická zahrada. Na střeše se nově objevily další objekty, jako již zmiňovaná galerie Pinacoteca Agnelli či průhledná zasedací místnost „Bublina“ s navazujícím heliportem. V roce 1997 se do kancelářského bloku historické budovy vrátilo i ředitelství skupiny Fiat.
Výsledkem přestavby i posledních úprav je tak jakési „město ve městě“. Novodobé Lingotto je příkladem toho, jak zachovat architektonickou identitu obrovské historické budovy, ale přitom jí dodat nový život.
