Trabant se stal spolu s Berlínskou zdí symbolem východního Německa. Hraje příznačnou roli ve filmu Goodbye, Lenin, najdeme ho na obálce knihy Dějiny NDR a fotky opuštěných Trabantů v centru Prahy z léta 1989 zůstanou navždy mementem masového exodu z jednoho Německa do druhého.
Ze společenského hlediska je jistě pozoruhodné, že se jedno auto stalo svědkem tak dlouhé historie. Ale z pohledu techniky jde o příznak průšvihu. Trabant 601 přišel na svět v roce 1964, a to už jen rozvíjel řešení použitá na předchůdcích, vycházejících z vládního zadání z ledna 1954. V něm byla stanovena nejen všechna úsporná řešení jako plastové díly karoserie a dvoudobý motor, ale také maximální cena.
Přesto si dnes připomínáme teprve třicáté výročí okamžiku, kdy výroba Trabantu skončila. Dlouhých 27 let přicházely jen dílčí inovace, z nichž ta největší ani nepocházela z vlastních dílen: čtyřdobý motor 1,1 litru se do Trabantu dostal jen proto, že ho Volkswagen chtěl ve východním Německu levně vyrábět pro svoji potřebu.
Nebyla to tedy samotná technika a vlastnosti Trabantu, nýbrž jeho totální zastaralost, co ho postupem doby vylučovalo ze slušné společnosti. Kdyby Škoda v Mladé Boleslavi až do listopadu 1989 vyráběla Spartaky, také bychom se na ně dnes na ně dívali jako na symbol neúspěchu. A neprávem.
Ve skutečnosti Trabant čelil požadavkům své doby zdatně a chytře. Výborně hospodařil s prostorem a nepotřeboval pravidelný servis. To bylo životně důležité, jelikož na vesnicích a v menších městech tehdy neexostovaly autoopravny. Robustně dimenzovaný podvozek zase musel vydržet i na nezpevněných cestách. Díky tomu mnoha lidem Trabant navozil materiál na stavbu celého domu, aniž by zadní náprava zaprotestovala.
Dokonce i svezení mělo něco do sebe. Trabant hned od začátku dostal přesné a citlivé hřebenové řízení, zatímco Škodovky zůstávaly ještě o dvacet let později u řízení šnekového, pocitově mnohem rozbředlejšího. Spojka byla pohodově lehká a řazení pod volantem chodilo jak po másle. Odvrácenou stranou byl samozřejmě pekelný hluk motoru, jehož vzduchové chlazení navíc nedokázalo dobře zásobovat kabinu teplem.
To vše jsme si mohli krátce vyzkoušet díky pozornosti fandů z Trabant klubu v Nesuchyni u Rakovníka, jimž tímto znovu děkujeme. Exemplář s dvoudobým motorem na videu sice není v původním stavu, nicméně zářivě žlutý lak a označení Taxi vyvolává na všech srazech pozdvižení. S šedým čtyřtaktem jezdí jeho majitel denně do práce a za 200 000 km ho nepotkala žádná vážná porucha.
