Před pár lety automobilky přišly se zajímavým způsobem, jak nalákat nové zákazníky. Nabídly prodlouženou záruku zdarma nad rámec dvouleté povinné ze zákona.
Už na konci devadesátých let to byly japonské značky, které garantovaly tříletou záruku. Pak ale v roce 2007 přišla korejská Kia s pětiletou a ještě o další dva roky navíc (tedy 7 let) garantovala záruku na hnací ústrojí. Brzy nato přispěchali další výrobci a nabízeli různé verze záruk. Například Hyundai s pětiletou zárukou bez omezení kilometrového nájezdu, Renault přišel s třemi lety záruční lhůty.
Jedním z dalších výrobců, kteří takto vyšli zákazníkům vstříc, byl v roce 2009 Opel. Ten garantoval šestiletou záruku zdarma vztahující se na motor, převodovku a rozvodovku. Záruku na další komponenty si mohli zákazníci uhradit (později byla krácena na pět let).
Jenže právě Opel se letos v únoru v tichosti rozhodl tuto záruku zdarma, kterou nazýval Basic, zrušit. Respektive zrušit pro osobní automobily, pro užitkové vozy, tedy modely Combo, Vivaro a Movano je k dispozici i nadále.
Proč to udělal? "Zatímco většina výrobců se rozhodla v lednu a únoru svá auta zdražit v očekávání, že trh se už nasytil a letošní prodeje nebudou tak rekordní, Opel se rozhodl nezdražovat, ale jít touto cestou," řekl Aktuálně.cz Martin Hejral, PR manažer českého zastoupení automobilky Opel.
Že výrobci zdražili, je pravdou, detailní přehled o zdražení a slevách jsme publikovali v nedávném článku zde.
Martin Hejral ale dodává, že Opel nabízí program placených prodloužených záruk a navíc nesebral příležitost dealerům, pokud chtějí tuto záruku nabízet i nadále a tím své potenciální klienty přesvědčit ke koupi auta. Ovšem v takovém případě by záruku platil dealer.
Program placených prodloužených záruk je velmi obsáhlý. Tyto komplexní záruky de facto prodlužují "plnou" zákonnou dvouletou záruku o 1, 2 či 3 roky a funguje to tak, že klient si přímo předvolí, o jakou konfiguraci záruky má zájem.
Nevýhodou takového řešení samozřejmě může být, že klient se rozhodne si například nepřiplatit za větší rozsah záruky a zrovna se mu rozbije ten komponent, na který se záruka nebude vztahovat.
O to víc pak zamrzí, že za nadstandardní záruku, která ale nepokrývala stoprocentně všechno, platil. Nebo si například připlatí za tříletou záruku a k poruše dojde ve čtvrtém roce.
Pro některé se ale možnosti konfigurace mohou zdát výhodné. Klient si volí nejen rozsah záruky, ale také platnost a počet najetých kilometrů, a to až do hranice 200 000 km.
Vedle toho si může předplatit i předepsané garanční prohlídky, případně k nim ještě přidat spotřební materiál (např. lišty stěračů, brzdové obložení). Anebo si připlatit jen za záruku Basis, kterou dříve Opel nabízel zadarmo.
Například pro model Astra tato Basis záruka na pět let spolu s asistenčními službami a ročním nájezdem 30 000 km vyjde na zhruba 4200 korun. Kompletní pětiletá záruka by se stejným ročním nájezdem vyšla na 15 400 Kč, a kdyby klient chtěl k výše zmíněnému ještě zaplatit prohlídky předem, vyšlo by ho to na více než 59 000 Kč.
Pětiletá kompletní záruka spolu s asistencí, prohlídkami, nájezdem 30 000 km ročně a také výměnou opotřebených dílů pak u Astry stojí více než sto tisíc korun.
