"Od chvíle, kdy jsem podlehl kouzlu starých motocyklů, mě současně lákalo zjistit, co vše a v jakém množství kdysi jezdilo po našich silnicích," vysvětluje autor obou knih Milan Veselý, proč se rozhodl věnovat právě tématu motocyklového dovozu do Československa i motocyklovému trhu jako takovému.
O autorovi
Milan Veselý se narodil v roce 1960 a je absolventem strojní fakulty ČVUT v Praze. Historie motorismu je jeho koníčkem od mládí, nejprve se podle vlastních slov věnoval spíše automobilům. "Automobilový park byl zajímavější, pestřejší, protože v té době (v 70. letech - pozn. red.) dosluhovalo v běžném provozu ještě široké spektrum předválečných vozů," říká spisovatel. Když však na srazu automobilů Praga potkal meziválečnou motorku s čtyřtaktním půllitrovým motorem, začal se Veselý podle svých slov zabývat i motocykly, které brzy vystřídaly auta. Vedle shromažďování informací či sbírání dobových fotografií a tiskovin se Milan Veselý věnuje i sbírání motocyklů. "První historický motocykl jsem získal v roce 1977," popisuje. Poslední dva roky pracuje jako technik Dopravního podniku hl. m. Prahy, před tím vystřídal celou řadu technických, technicko-obchodních i technicko-manažerských pozic. Zhruba posledních deset let také příležitostně přispívá do magazínu Motor Journal, který se věnuje historii automobilů i motocyklů.
Na dovoz motocyklů se zaměřuje publikace s výmluvným názvem Náš motocyklový dovoz, která mapuje 70 let importu od roku 1895 do roku 1964. "V letech 1959 až 1964 realizovalo socialistické Československo jediný poválečný dovoz ‚západních‘ motocyklů ve větším než kusovém množství jako náhradu za ukončení výroby Jawy 500 OHC," vysvětluje Veselý, proč kniha končí pro laika právě nezvyklým datem.
Dovezeno bylo mezi lety 1959 a 1964 celkem 774 motocyklů Norton ES 2 a následně Matchless G80. "V následujících 25 letech byl dovoz západoevropských a japonských motocyklů ojedinělý a nepravidelný a dosahoval vždy jen kusových hodnot," doplňuje spisovatel.
Naopak vůbec prvním motocyklem dovezeným na území někdejšího Rakouska-Uherska byl německý Hildebrand & Wolfmüller. "Dovezl si jej v roce 1895 pokrokový baron Kraus z Pardubic," upřesňuje Milan Veselý. Až do první světové války pak trh s motocykly na českém území ovládali lokální výrobci, respektive rakouský Puch.
"Z motocyklů vyráběných mimo rakousko-uherskou monarchii byly na našich silnicích k vidění jen německé motocykly (populární byly především NSU a Wanderer - pozn. red.). Dovoz z ostatních zemí byl minimální," říká spisovatel.
Naopak po první světové válce dovoz jednostopých vozidel dosáhl vrcholu. "V období mezi lety 1919 a 1931 se do Československa dovezlo přes 38 tisíc motocyklů, což představuje 87,5 % trhu. Největší část z nich pocházela z Anglie (například BSA nebo Ariel - pozn. red.). Na druhém místě bylo Německo s malým odstupem před USA," popisuje Milan Veselý situaci na trhu. Dovážené spektrum podle něj čítalo 250 značek a celou řadu rozličných typů motocyklů.
V první polovině 20. let patřil k nejpopulárnějším motocyklům americký Indian. Ten si přitom, spolu se stroji několika dalších značek, ve své době připsal nemalý podíl na změně veřejného postoje k motocyklům. "Do té doby byly motocykly všeobecně vnímány jako vrtošivý sportovní nástroj poněkud excentrických jedinců. A teprve v tomto období začaly být všeobecně považovány za praktický dopravní prostředek," vysvětluje Veselý.
Začátkem 30. let přišla hospodářská krize, která trh, mimo jiné i s motocykly, úplně změnila. "Za období 1932 až 1939 byly dovezeny necelé čtyři tisíce motocyklů, což činí pouhých 5,3 % trhu. Rapidně poklesl počet zastoupených značek," uvádí autor knihy Náš motocyklový dovoz.
Situace byla složitá i po druhé světové válce - nejprve dovoz limitoval nedostatek deviz, tedy cizí měny, a po roce 1948, kdy se k moci dostali komunisté, také politika. Situace se tak najednou obrátila a místo dovozu vyvážely československé firmy motocykly na cizí, západní a později východní, trhy. Šíře nabídky dovážených strojů podobné té z 20. let nakonec podle Veselého dosáhl trh až ve druhé polovině 90. let.
Je přitom pozoruhodné, že některé motocykly dovezené do Československa i před zhruba sto lety, lze stále najít v českých sbírkách. Podle Milana Veselého toto nicméně neplatí pro německé či rakouské stroje z doby před první světovou válkou. Pokud už se nějaké kusy dochovaly, potom byly většinou vyvezeny zpět do zemí původu.
Jiné je to se stroji z doby po první světové válce. "Z motocyklů Ariel, BSA a Indian, tedy značek dominujících našemu trhu ve 20. letech, se dochovaly od každé značky řádově stovky kusů," podotýká spisovatel. Dále se podle něj stále v českých sbírkách objevují i meziválečné motocykly dalších značek, respektive německé válečné motocykly, které na českém území zůstaly po vojácích německé armády. V obou případech by se mělo jednat o stovky kusů.
"Hrubým odhadem bude ve sbírkách českých sběratelů několik málo tisíc zahraničních motocyklů s českou historií vyrobených do roku 1945 a několik set vyrobených v letech 1946 až 1964," vypočítává Milan Veselý.
Jak bylo řečeno již v úvodu, knihy o motocyklové historii vychází hned dvě. I druhá má příznačný název Náš motocyklový trh a orámovaná je lety 1895 a 2014. Zaměřuje se tak na 120letý vývoj českého trhu s vozidly jedné stopy, nezaobírá se tedy primárně motocykly zahraniční produkce. Přesto právě tato kniha vznikla tak trochu jako vedlejší produkt publikace o motocyklech dovážených.
"Primární a stěžejní bylo zpracování dovozu, vývoj trhu mi připadal snazší a méně obsažný, zamýšlel jsem jej pouze jako úvodní kapitolu dovozu," popisuje Milan Veselý. "Nakonec na jedné straně v ‚dovozu‘ nezbývalo místo, a naopak jsem musel informace co nejvíce zahustit a jít na maximum stránek únosných pro reprezentativní publikaci, a na druhé straně se ‚trh‘ ukázal jak náročný na zpracování, tak poměrně obsažný," dodává.
Knihy tak nakonec vznikly dvě. V té zaměřené na český trh se potom objevují i informace například o vývoji dopravních předpisů, pasivní bezpečnosti nebo motorizaci armády, hradní stráže, policie či například pošty. Vedle textu sesbíral Veselý i celou řadu fotografií či ilustrací. "Naprostá většina ilustračního materiálu byla převzata z dobových tiskovin a alb dobových fotografií výhradně tuzemského původu," říká autor knihy.
Celkem podle svých slov na sbírání podkladů a psaní knih strávil šest let a sedm tisíc hodin. Další dva roky byly publikace v grafickém studiu a tiskárně. "Knihy tedy vyšly téměř po osmi letech od okamžiku, kdy jsem na jejich realizaci začal pracovat," uzavírá Milan Veselý.
