Sedět namísto v něm ve Ferrari nebo Lamborghini by nepochybně tolik pozornosti nevyvolalo. Microlino je jako magnet a na rozdíl od drahých italských placatic má ten dar, že ve většině případů je zájem okolí pozitivní.
Aby taky ne. Reinkarnace legendárního modelu ISO Isetta, které v Itálii vzniklo na počátku 50. let a pak ho daleko víc proslavilo BMW, které vozítko vyrábělo v licenci, je zkrátka jiné úplně ve všem.
Microlino 2.0 vyrábí švýcarská firma, která je známá hlavně výrobou koloběžek. Montuje se ale v Turíně. Tvary nepokrytě odkazují na původní předlohu a je to jen dobře. Isetta byla výjimečná, líbivá, sympatická a nadčasová. Vajíčko na kolech.
Novodobý model je ale samozřejmě čistě elektrický. Myšlenkou je nabídnout mikroauto, či spíš miniaturní vozítko, se kterým se bude ve velkých městech snadno žít. Předpoklady na to má nejlepší.
Je maličké, měří na délku 2,5 metru a na šířku 1,47 metru, takže zabírá jen třetinu půdorysu běžného auta. A taky lehké, váží 600 kg. Vejdou se do něj dva lidi a do kufru se údajně naskládají ještě tři basy piv. Výrobce uvádí kufru 230 litrů. Vždyť takový Fiat 500 má dokonce o 45 litrů méně. Takže i větší nákup se uloží bez problému.
Microlino je oproti jiným elektrickým blechám do města výhodné i v tom, že má hliníkoocelovou konstrukci, a tak by teoreticky mělo posádku při případném nárazu ochránit lépe než jiné stroje tohoto typu. Legálně jezdit na značkách může samozřejmě díky tomu, že je přihlášené jako L7 quadricykl, tedy čtyřkolka, a tak ani neprochází nárazovými testy.
Jednoznačně největší výhodou Microlina je ale způsob nastupování. Proč je to tak geniální? Stiskem bočního tlačítka se otevřou zakulacené přední dveře. S autíčkem tak lze zaparkovat napříč na podélném místě a elegantně vylézt předními dveřmi na chodník. Což je docela bezpečné a navíc praktičtější než vystupovat klasicky do boku.
Majitelé Smartů ForTwo jistě vědí, o čem je řeč. Když svůj vůz zaparkovali takto napříč, stávalo se jim, že někdo další se na ně nalepil tak natěsno, že se pak do auta nemohli z boku dostat. S Microlinem je tak nastupování a vystupování zkrátka geniální řešení.
Až vám začne být dokonce hloupé parkovat na běžných stáních a zabírat tak zbytečně prostor. Řidič Microlina pak cíleně vyhledává skuliny, kam by se nikdo jiný nevešel, a cítí u toho jisté sebeuspokojení.
Má to jen jedinou slabší stránku. Sloupek s volantem zůstává na místě a snadno se stává, že posádka při nastupování brnkne do páčky stěračů. Hrozí, že by se mohla i zlomit. Dva lidé se sem skutečně vejdou, i když se nedá hovořit o superkomfortním prostoru. Lepší je jezdit sólo, i proto, že lavici je potřeba k volantu posunout podle řidičových nohou.
Malý volant potažený umělou kůží je fajn, v horku ale lehce lepil. Primitivní displej za ním zobrazuje jen základní informace, mezi které nepatří ani spotřeba či dojezd. A to je trochu chyba, řidiči tak musí stačit ukazatel kapacity baterie v procentech a předpokládat podle tachometru, kolik ještě ujede.
V minikabině jsou různé síťky na drobnosti a nabíjecí porty, rádio autu chybí, namísto toho firma dodává reproduktor, ke kterému si přes Bluetooth propojíte mobil. Výbava je spartánská, nemá ani posilovač řízení nebo brzd, ABS, či dokonce ESP, zapomenout se musí i na klimatizaci. Větrák pomůže, ale jen částečně, nejlepší je tak jezdit s otevřenými bočními okénky a především střechou, která je látková.
Na dlouhé cesty Microlino stejně není. Auto sice jede až 90 km/h, ale spíš jen po rovině, do kopce mu koně dost chybí. Pokud musíte absolvovat část cesty po dálnici, opravdu to jde (vyzkoušeno), ale jakmile je před vámi dálniční kopec a netrpěliví kamioňáci se vám lepí na ten maličký zadek, není to nic příjemného. Nepomůže ani stisknutí tlačítka s piktogramem Microlina s tryskovým pohonem na střeše ve stylu Super Maria. Reakce na plyn se jen nepatrně zesílí.
Elektromotor má jen 12,4 kW a 89 Nm. Za pět sekund jste… na padesátce. Nejlépe se tak Microlino cítí v městských uličkách, kde je díky nízké hmotnosti příjemně živé, nečekaně stabilní a díky pohonu na zadní kola vlastně i dost zábavné. Málokteré současné auto na trhu umí zprostředkovat tak intenzivní zážitky.
Slabinou je ale limitní komfort, Microlino je na maličkých 13" discích o rozměru 145/75 dost uskákané, ačkoli má nezávislé zavěšení všech kol. Zadní rozchod je ještě užší než vpředu, takže vyhnout se dírám v asfaltu či hlubokým kanálům prakticky nejde.
A je i dost hlučné, elektromotor slyšíte, jako by vám někdo za hlavou pustil elektrickou vrtačku. Ve skutečnosti jsme neřídili hlučnější elektromobil, než je Microlino. Asi by se výrobci investice do odhlučnění nevyplatila… Na peníze ale řeč ještě přijde.
Firma Micro nabízí dokonce variantu Lite pro patnáctileté řidiče s oprávněním AM, která má rychlost omezenou na 45 km/h. Tu dnes ale pomiňme. U této "dospělejší" varianty jdou k dispozici tři verze kapacity baterie (5,5 kWh, 10,5 kWh a 15 kWh), podle čehož se počítá s dojezdem buď 93, 177, nebo až 228 kilometrů.
U testované prostřední verze je dojezd v praxi ale podstatně menší. Ve městě s rozumným tempem a jednou drobnější osobou za volantem zvládne i 140 kilometrů, ale když musíte jet po okresce a nechcete se ploužit padesátkou, dojezd spadne na 100 a s trasou částečně i po dálnici spíše až na 80 km. Do toho se nabíjí jen výkonem 2,3 kW, takže z téměř úplného vybití do 100 procent to trvá 4,5 až 5,5 hodiny. V reálu se totiž Microlino, zřejmě kvůli ztrátám, nabíjelo spíš výkonem okolo 2 kW.
Proto by o Microlinu měl uvažovat jen ten, kdo má možnost domácího nabíjení. Stání na AC nabíječkách, kde se vedle odebrané elektřiny platí také za čas, by se pak zbytečně prodražovalo.
A teď si řekněte v duchu, kolik byste za něj dali. V Česku vyjde na půl milionu korun, prostřední varianta startuje na ceně 549 750 Kč, top model je dražší o dalších 37 500 Kč. A to je přece jen dost na to, že jde o dost specifické auto do města.
Microlino 2.0
Motor: synchronní elektromotor, pohon zadních kol
Výkon: 12,4 kW / 16,9 k
Točivý moment: 89 Nm
Baterie: NMC, 10,5 kWh
Nejvyšší rychlost: 90 km/h
Zrychlení 0-50 km/h: 5 s
Kombinovaná spotřeba: 6,8 kWh / 100 km
Objem zavazadlového prostoru: 230 l
Nosnost (pohotovostní/užitečná): 605 kg / 750 kg
Rozměry (d/š/v): 2519/1473/1501 mm
Cena: od 499 750 Kč
Cena této varianty: 549 750 Kč
Pozornost ale budí ohromnou a tou největší výhodou je zkrátka to, že zaparkujete tam, kam se vejdou jenom motorky. A takových skulinek je v centrech docela dost. Minimálně v těch evropských, kde je běžnější si z prostorově úsporných důvodů pořídit druhé či třetí auto takto miniaturních rozměrů.
Vedle jiných mikroautíček, ať už je řeč o Renaultu Twizzy, či Citroënu Ami, je navíc subjektivně daleko sympatičtější, snad díky svým retro tvarům, jisté roztomilosti a svéráznému charakteru či tomu, že nepůsobí tak karikaturně. A na jedno parkovací místo, kterých je ve městě čím dál větší nedostatek, se vejdou rovnou tři. Jasnou volbou českého pragmatika však nejspíš nebude.
