Sen o autě, které se bude pohodlně pohybovat po silnici, ale kdykoliv bude moci vyjet i do vody, tu byl prakticky od začátku motorismu. Obojživelná konstrukce však často narážela na své limity a dodnes se musí potýkat s vysokou cenou a stále omezenou použitelností. Vrcholu tak tato auta dosáhla paradoxně zřejmě za druhé světové války. Připomeňte si historii obojživelníků v naší galerii.
Další americká zbraň
Ve výzbroji americké armády se ale kromě nákladního obojživelníka objevil i podstatně menší "mořský Jeep" alias "seep" (složenina z anglického sea Jeep). Ford GPA byl odvozený od klasického Fordu GPW - ten není nic jiného než variace Jeepu Willys - a na jeho návrhu pracoval stejný člověk jako na nákladním DUKW: návrhář jachet Roderick Stephens mladší.
Ford v rámci vývoje a výroby obojživelného Jeepu bojoval s firmou Marmon-Herrington. Nakonec vládní zakázku dostal on, nicméně neozkoušená obojživelná vozidla rychle doběhla řada nedostatků. Tím největším byla vysoká hmotnost 1,66 tuny, která zásadně překročila požadovaných 1,18 tuny. To se ukázalo jako klíčové pro těžší pohyb jak po hladině maximální rychlostí 8 km/h, tak na souši maximální rychlostí 96 km/h. Výroba začala v roce 1942, o rok později už ale byla i kvůli nespokojenosti vojáků zastavena. Vzniklo asi 12,7 tisíce kusů, mnoho z nich se dostalo i do rukou spojeneckých armád. Několik tisíc obojživelníků putovalo v rámci pozdější spolupráce do Sovětského svazu.