Byl to sen mnoha Čechoslováků. Když se počátkem 80. let objevil v Tuzexu úplně nový Ford Escort v přelomové třetí generaci, působil oproti šedi socialistických aut Lady, Škody nebo Wartburgu trochu jako zjevení. Stejně jako každé západní auto. A vůbec nevadilo, že měl méně praktickou třídveřovou karoserii, základní výbavu a výběr barev byl omezený víceméně na bílou, modrou a červenou.
Toho Escorta chtěl každý, jakkoliv na něj málokdo měl. Ne, nebyl tak drahý jako některá další auta, ale pořád výrazně dražší než škodovky 120, navíc se jich dováželo jen velmi omezené množství. Právě tento Escort se stal také tak trochu součástí české popkultury. Pamatujete, jak si jej pořídil lékař Přemysl Král, hraný Tomášem Töpferem, v populárním "devadesátkovém" seriálu Život na zámku?
Třetí generace Escortu známá jako Erika měla premiéru v roce 1980. Byla to právě ona, co do zavedené kompaktní řady modrého oválu přinesla čerstvý vzduch. Poprvé totiž měla koncepci "vše vpředu" - tedy napříč uložený motor pod přední kapotou pohánějící přední kola. Koncepce, s níž už pár let před Escortem přišla maličká Fiesta. Fordu se tento radikální řez vyplatil, třetí Escort si totiž vysloužil titul evropského auta roku 1981. Však do něj Ford také nainvestoval 2,5 miliardy marek.
To se projevilo třeba v na svou dobu špičkové aerodynamice nebo pokrokových motorech z řady CVH s hemisferickými spalovacími komorami. Vrcholem byla dlouho verze XR3i, až v roce 1985 se ukázalo i provedení RS Turbo s přeplňováním kompresorem. Třetí Escort byl také prvním s naftovým motorem. Třídveřový hatchback byl hned od začátku doplněný o pětidveřového souputníka a třídveřové kombi. Později přibylo kombi s pěti dveřmi, z něj odvozená dodávka, kabriolet vyráběný u společnosti Karmann a také sedan pojmenovaný Orion.
Historie Fordu Escort ale začala mnohem dříve než v 80. letech. 25. ledna 1968 se světu poprvé představil kompaktní model, který se proslavil čelní maskou ve tvaru psí kosti. Byl to jeden z prvních společných projektů britského a německého Fordu. Escort se začal vyrábět v britském Halewoodu, 16. ledna 1970 ale sjel první kousek také z nové továrny v německém Saarlouis.
První Escort se stal hitem, byl pohledný, praktický a s dvou- nebo čtyřdveřovou karoserií i jako kombi dostatečně variabilní. Koncepce byla na svou dobu klasická s motorem vpředu a pohonem zadních kol. Popularitě Escortu jistě pomohly i úspěchy v rallye, z nichž pak vzešly silniční sportovní speciály RS 1600 a později RS 2000.
Na "psí kost" navázala v roce 1975 druhá generace, která ale byla ve skutečnosti jen výrazně upraveným předchůdcem. Tvary se zostřily, výbava zlepšila a z Escortu se více než kdy dřív stala "racionální volba". I tak se novinka dočkala posilovače brzd, kotoučů vpředu, vyhřívaného zadního okna, stabilizátorů obou náprav, silnější ventilace nebo elektrického ostřikovače čelního skla.
Karosářská paleta opět obsahovala dvou- a čtyřdveřový sedan a třídveřové kombi, objevila se i luxusní verze Ghia. Escortu pomohly opět úspěchy v automobilových soutěžích, vždyť za volant závodního modelu usedaly hvězdy jako Björn Waldegard nebo Ari Vatanen. Oba s Fordem vybojovali mistrovské tituly.
Doba se ale mezi kompaktními modely posunula, a kde dříve vládl pohon zadních kol, se najednou začaly mnohem agresivněji prosazovat předokolky, navíc s karoserií hatchback - včetně hlavních rivalů Opelu Kadett a Volkswagenu Golf. Také na ně tak Ford zareagoval už zmíněnou třetí generací, která se výraznou modernizací v roce 1986 proměnila v generaci čtvrtou. Automobilka se dotkla prakticky všech důležitých oblastí, ničeho ale tak výrazně, aby to místo evoluce způsobilo revoluci.
Bylo to patrné i na vnějším vzhledu, který stále vyznával "osmdesátkově" moderní hrany, byť tu a tam už lehce zaoblené. Novinka dostala úspornější motory, na přání se objevilo ABS a interiér si užíval lehký vliv tehdejší vlajkové lodi Fordu - modelu Scorpio. Karosářská nabídka zůstala stejná, i tento Escort se objevoval v cenících Tuzexu. Koncem 80. let šlo s cenou 26 tisíc tuzexových korun dokonce o jedno z nejlevnějších nových západoevropských aut v Československu.
"Devadesátky" přivítal kompaktní Ford v úplně novém, zaobleném a výrazně větším kabátě. Automobilka do vývoje páté generace opět nasypala obrovské množství peněz, a tak byl Escort od základu nový, byť koncepce pohonu se nezměnila. Ani nemusela, od roku 1980 prodal modrý ovál celosvětově osm milionů Escortů, i když třeba americká verze auta byla od té evropské značně odlišná.
Z karosářské palety vypadlo třídveřové kombi, jinak ale německý kompakt nadále pokrýval celé spektrum verzí včetně malé dodávky. Novinkou se stala vrcholná sportovní verze RS Cosworth. Byl to homologační speciál pro mistrovství světa v automobilových soutěžích, takže i do běžné nabídky přinesl poháněná všechna kola a turbodmychadlem přeplňovaný dvoulitrový čtyřválec o výkonu 162 kW. Je pravdou, že s Escortem toho "Cossie" moc společného neměla, jejím základem byla platforma větší Sierry. Motor tak byl uložený nikoliv napříč, ale podélně.
Z páté generace Escortu nakonec vycházela i dvě další pokračování. První výraznější modernizace přišla, snad i kvůli kritice motorů a designu od novinářů, už po dvou letech - zvýšil se bezpečnostní standard a došlo i na upravenou nabídku benzinových motorů s čtyřventilovou technikou. Poprvé se objevil turbodiesel a rovněž automatická převodovka.
Sedmá generace z roku 1995 se pak stala labutí písní řady Escort. Ford u ní dále zaoblil tvary, zdokonalil výbavu (kam se dostaly třeba dva čelní airbagy), zkvalitnil interiér a přepracoval nabídku motorů. Pohon všech kol se pak objevil i mimo provedení Cosworth. V roce 1998 už ale nástupce se jménem Escort nedorazil. Ford tehdy začínal novou vlnu automobilů ve stylu New Edge, jeho kompaktní rival čtvrtého Golfu a druhé Astry tak dostal nové jméno Focus.
Escort mu v Evropě dělal ještě pár let jakéhosi levnějšího sparing partnera, nicméně s počátkem nového tisíciletí se z nabídky definitivně vytratil. V USA se jiné auto se jménem Escort vyrábělo do roku 2003, v Číně naopak na základech Focusu představili moderního Escorta v roce 2015. Vyrábí se tam dodnes, mimo Říši středu ale nezamířil. Za zmínku také stojí, že v Brazílii v 90. letech stavěl na základech Escortu vlastní kompaktní modely Volkswagen.
