Roky Pirátům vytýkáte, že směřují jinam, než byste si představoval. Kdy se to začalo ve straně lámat?
Kolem roku 2019 nebo 2020 jsem věděl, že začíná být zle. První, co mě zarazilo, bylo když mi tehdy Ivan Bartoš řekl: "Ale my už nejsme rebelové, my jsme lovebrand." Tenkrát jsme měli 22 poslanců a už bylo vidět, že se vytvářejí vazby mezi našimi poslanci a ostatními koaličními partnery.
Skončilo to "romancí" mezi Ivanem Bartošem a Vítem Rakušanem, která nás dovedla do předvolební koalice se Starosty. Od začátku jsem přitom říkal, že jsme natolik svébytná strana, že nemůžeme naši značku rozpustit v nějaké koalici a přijít o své ideály a zásady. Každá koalice totiž přináší spoustu kompromisů.
Naslouchal Bartoš vašim výtkám?
Byl jsem s ním ve styku průběžně. Z dob, kdy se strana zakládala, jsme kamarádi. Ale myslím si, že Ivan a lidé okolo něho začali nabývat pocitu nepostradatelnosti a toho, že všechno vědí nejlíp. Byli samozřejmě v bublině, kdy do politiky byli velmi osobně angažovaní. Já jsem se vždycky držel trošku zpátky, abych se na to mohl dívat z jiné perspektivy.
Když jsem za ním přišel s výtkami, sice mě vyslechl, možná o tom i chvíli uvažoval, ale bránila mu setrvačnost systému. Desítky lidí od Pirátů byly osobně angažovány a to mu nedovolilo v sobě najít sílu, aby si uvědomil, že se začínáme řítit z kopce.
Naposledy jsem s ním mluvil letos v červnu. Bavili jsme se i o systému eTurista (registr ubytovacích zařízení, pozn. red.). Ale měl jsem pocit, že už víceméně jen házím hrách na zeď. Nakonec to vyústilo v to, že se systémem na vládu přišel a výtky uvnitř Pirátů, pro které je ochrana soukromí klíčová, nebyly brány v potaz. Stejný nezájem jsem viděl při problémech se stavebním řízením. A dopadlo to, jak to dopadlo.
Proč jste v létě nakonec z pirátské strany odešel?
Když jsem stranu zakládal, hlavním programovým cílem byla ochrana soukromí občana tváří v tvář nástupu internetu a digitálních technologií. V průběhu let mi na Pirátech vadily různé věci, od koalice se STAN přes účast ve vládě. Ale v okamžiku, kdy Bartoš přišel na vládu se systémem eTurista, padla pro mě červená linie. V podstatě totiž bude znamenat sběr osobních údajů návštěvníků v hotelech a ubytovacích zařízeních a hlášení těchto údajů státu. To je přesný opak toho, proč jsem stranu zakládal.
V roce 2020 jste za Piráty kandidoval do Senátu. V té době jste ještě měl motivaci směřování strany proměnit?
Nedá se říct, že jsem tenkrát už nesouhlasil. Začal jsem si všímat některých věcí, které zpětně vyšly na světlo. Kandidaturu jsem přijal v roce 2019, s tím, že Piráti potřebují posílit v Senátu. V té době ale ještě nebyla ani představa koalice se STAN. Každý ve straně má nějaké výtky vůči tomu, co se děje, ale rozhodně nebyly takové intenzity, abych si řekl, že to skládám. Trvalo dlouhá léta, než to došlo za hranici, kterou jsem nemohl akceptovat.
Zabralo nám osm let, než jsme dokázali naše myšlenky přetavit v signifikantní úspěch, tedy ve vstup do sněmovny (Piráti se do sněmovny dostali poprvé v roce 2017 a byli v ní třetí nejsilnější stranou, pozn. red.). Setrvačnost v politice je ale velká a budování důvěry pracné. My jsme o důvěru přišli a naši značku jsme poničili do té míry, že dnes nevidím důvod, proč by nám volič měl věřit podruhé s tím, že jsme se už polepšili. Proces obrody uvnitř strany je velmi obtížný, nebo dokonce nemožný.
A nevidíte u Pirátů někoho, kdo má sílu zajistit, aby se odrazili ode dna?
Lidé tam jsou, ale od roku 2017 se k nám přidala spousta lidí, pro které vypadali Piráti jako pohodlný výtah k moci. Obrovská základna lidí u nás není proto, že by je uhranuly naše původní myšlenky, jako je ochrana lidských práv, soukromí a svobod. Je tam spousta aktivistů, kteří se soustředí na svoje konkrétní téma, ale nic víc je nespojuje. Jsou tam proto, že například chtěli, aby ve městech jezdilo více kol. Návrat k původním myšlenkám, aby strana byla čitelná, bude fakt těžký.
V listopadu si strana zvolí nové vedení. Nenapadá vás opravdu nikdo, kdo by ji "zachránil"?
Těžko říct, musel by to být asi geniální stratég. Vidím tam pár lidí, ale že by někdo z nich měl schopnosti stranu obrodit v očích veřejnosti, si nemyslím. Nebudou na to ani peníze. Strana přišla krajskými volbami o 24 milionů ročně. Nebudou finance na kampaně, budeme neviditelní.
Možná se stranu podaří stabilizovat na dvou či třech procentech, jako jsou dnes Zelení. Ale naděje, že by mohla být pro Česko přínosem, nastolit moderní myšlenky a nasměrovat zemi k citlivé digitalizaci bez obětování soukromí občanů, už je asi pryč. To už se nevrátí.
V lednu jsem proti Ivanovi podpořil Markétu Gregorovou, což byl víceméně protestní hlas. Jsou tam lidé, kteří by mi třeba vyhovovali, ale hlavní problém je, že už nevidím šanci na záchranu značky, aby hrála důstojnou roli. Teď už ani není tolik důležité, kdo bude v čele, protože ho nečeká vůbec veselá práce.
Jiří Kadeřávek
Čtyřiapadesátiletý pogramátor, manažer a analytik Jiří Kadeřávek vystudoval Vysoké učení technické v Brně. V roce 1989 se během sametové revoluce aktivně účastnil studentských protestů. Také v roce 1999 se účastnil demonstrací proti takzvané opoziční smlouvě mezi ODS a ČSSD prostřednictvím výzvy Děkujeme, odejděte.
V roce 2009 uveřejnil na portále ABCLinuxu výzvu k založení České pirátské strany. Působil pak několik měsíců jako její místopředseda. Je autorem programových cílů a prvních stanov strany. Ze začátku fungování strany byl taktéž autorem či správcem stranických IT systémů, například i dodnes užívaného pirátského fóra. V roce 2020 kandidoval za Piráty do Senátu, ale neuspěl. V krajských volbách byl ale v témže roce zvolen zastupitelem v Jihomoravském kraji.
Přestože poslední roky kritizuje směřování Pirátů, do léta roku 2024 se účastnil vnitřního fungování strany. V létě 2024 ohlásil svůj odchod ze strany. "Pirátská strana v tuto chvíli představuje politický nástroj, který pracuje proti ideálům, pro které byla založena, tedy včetně striktní ochrany soukromí občana," vysvětlil.
Tak špatné výsledky nečekal nikdo
V neděli nakonec rezignovalo celé vedení Pirátů. Je to už pozdě?
Pozdě bylo už v době představení návrhu eTuristy. Evropské volby byly indikátorem, že Ivan Bartoš nebere vážně to, co se děje, a že se nechce přihlásit k odpovědnosti. Slyšet větu "Nechápu, proč bych měl rezignovat" od předsedy strany v době katastrofálního výsledku je úplné popření odpovědnosti šéfa strany. Zlomilo se to tedy už v létě a krajské volby na to daly jen štempl.
Ani já jsem nečekal takto strašné výsledky. Do léta jsem byl zastupitelem Jihomoravského kraje. V klubu nikdo nečekal, že se do zastupitelstva vůbec nedostanou. To je mimo. Jsou to už třetí volby, kdy nejenže výsledky byly špatné, ale byly mimo rámec toho nejpesimističtějšího očekávání. Svědčí to o tom, že vedení strany neumí správně číst politickou mapu, nemá správnou politickou intuici, nechce si přiznat odpovědnost za výsledky a neumí odpovědnost vyvodit.
Ostatní strany vládní koalice v krajských volbách tak nepropadly. Proč neúspěch dopadá hlavně na Piráty?
Důvod je zřejmý. Piráti byli na začátku protisystémová strana, která přišla něco změnit. Jenže se čtyřmi poslanci nemůžete změnit nic. Je jedno, jestli jste ve vládě, nebo v opozici. Ostatní vládní strany, třeba v koalici Spolu, jsou strany ustálené, nevyrostly na antisystémovosti. Rebelie vůči státu a tomu, že lidem příliš zasahuje do života, byla vlastní jenom Pirátům. A o to jsme úplně přišli. Nevidím jediný důvod, proč bych měl Piráty momentálně volit. Potřebujeme tvrdé hodnoty, my o ně přišli nebo jsme je zradili.
Na pirátském online fóru jste nepopřel úvahy o založení nové strany. V jaké je to fázi?
To, co se povedlo v roce 2009 u založení Pirátů, bylo mimořádné. Stranu se podařilo rychle nakopnout, dobře jsem přečetl náladu mezi lidmi, kteří smýšleli stejně jako já. Teď je to o tom, zda by se našel tým. Zkušenosti mám a můžu pomoci, ale momentálně odpočívám. Jsem rád, že politiku teď můžu sledovat neangažovaně.
Uvidíme, jak to vykrystalizuje, jestli s podobnou stranou přijde někdo jiný a já ji podpořím. Je fakt, že stranu, která by nesla odkaz ochrany lidských práv či Václava Havla, tady nyní nevidím. Před rokem 1989 jsem se angažoval proti komunismu. Doufal jsem, že Piráti ponesou i tento odkaz. Ale momentálně nejsou odlišitelní od zbytku sféry.
Také u jiných stran se stává, že zakladatelé nebo bývalí předsedové je později začnou kritizovat. Vidíme to třeba u TOP 09 a Miroslava Kalouska. Není v tom i frustrace z toho, že se nepodílíte na vedení strany a celostátní politice?
Podílel jsem se jen během prvního půlroku, kdy byla strana v plenkách a potřebovala nakopnout. Pak už nikdy, a to záměrně. Kdybych tenkrát řekl, že chci být předsedou, žádný Ivan Bartoš by jím nebyl a pravděpodobně by ho dnes nikdo neznal. Od začátku jsem stranu nezakládal pro sebe, abych se sám angažoval v politice, ale abych otevřel prostor myšlenkám, které byly kompatibilní s mými.
Do léta jsem byl členem krajského zastupitelstva. Byl jsem i členem republikového výboru Pirátů. Neměl jsem problém se ve straně angažovat, ale na druhou stranu, když se hodně angažujete, ztrácíte odstup. A to je přesně vidět na problémech, které nyní strana zažívá.
Jsem přesvědčen, že kdyby Ivan po parlamentních volbách v roce 2021 řekl, že to pokazili a dává si pauzu, dnes jsme mohli mít 15 procent a Ivan se mohl třeba vrátit do širšího vedení. Získal by tak dva roky odstupu.
Nelitujete zpětně toho, že jste se po založení strany nestal předsedou?
Měl jsem hypotéku, čerstvě postavený barák a dvě děti. Bylo to období krize v roce 2009, která přišla z Ameriky. Musel jsem hledět na to, abych měl na výplaty pro zaměstnance. Nemá smysl si vyčítat něco, co tehdy nešlo. Byli tam mladí kluci jako Jakub Michálek a Ivan Bartoš, kteří měli čas se straně věnovat, studovali nebo neměli rodiny.
Video: Momenty voleb - úspěch ANO, (ne)úspěch Spolu, debakl Pirátů i radost STAN
