Staré pohlednice, černobílé fotografie v tenkém rámečku. Tajemné Plešné jezero, z něhož se zvedá strmá kamenitá stěna hory Plechý, výhled na krajinu s nekonečnými lesy v okolí Nýrska, omšelé uličky starobylého pošumavského města. Vpravo dole autor: Josef Wolf, Krummau.
Po první světové válce tento českokrumlovský rodák dvě desetiletí svědomitě obcházel v pumpkách a s těžkým stativem Šumavu i její podhůří, aby zachytil lopotný život zdejších lidí, rozmanitost krajiny, odlehlost usedlostí i zákoutí místních městeček. Nepřeberná kupa snímků. Wolf tak spolu s dalším českokrumlovským fotografem Josefem Seidlem vytvořil dílo, které svou rozsáhlostí a uceleností zřejmě nemá v Česku obdoby. Starou Šumavu bychom bez jejich úsilí vlastně neznali.
Třiasedmdesátiletý Josef Wolf vydechl naposledy v únoru 1938. Rodinný ateliér převzali synové Walter, Josef a Franz. A měli v úmyslu v otcově práci pokračovat. Jenže záhy Adolf Hitler vyvolal válku do té doby nepředstavitelných rozměrů. Agresivita třetí říše s mírným předstihem zasáhla československé pohraničí, Šumavu nevyjímaje. Bratři, kteří na svých snímcích prokazovali mimořádný cit a smysl pro romantiku, se náhle zaprodali zlu. Zda převážil strach, nebo přesvědčení, už dnes těžko posoudíme.
Tím se dostáváme do okamžiku, kdy se prolíná život bratrů Wolfových s mašinérií holokaustu. Vyústěním jsou dramatické okamžiky v nacistickém vyhlazovacím táboře Sobibor v jihovýchodním Polsku, kde Josef Wolf mladší, hlavní postava tohoto příběhu, padl do smrtící pasti. Zaslouženě.
Cesta z Čech k tajné vyhlazovací organizaci
Ještě než vypukla válka, nacisti spustili na území Německa systematické vyvražďování postižených a problémových lidí. Během války pak rozměry obludného vyhlazovacího programu znásobili masovou likvidací Židů, Romů, dalších etnik a obecně vězňů ze zabraných zemí. Vraždící aparát spadal pod polostátní organizaci T4, která byla kvůli utajení součástí stranické kanceláře vůdce NSDAP Adolfa Hitlera. Krom berlínské centrály sestávala ze šesti likvidačních středisek v Německu a Rakousku.
Za dobu svého působení, od roku 1940 do konce války, měla jen organizace T4 na svědomí přes dva miliony obětí včetně českých Židů. Přitom nešlo o aparát nijak velký. Ve výkonných funkcích pracovalo maximálně 200 lidí. Josef Wolf, narozen v roce 1900, se svým mladším bratrem Franzem a dalšími zhruba šestnácti Němci pocházejícími z Čech byli mezi nimi.
Jak již před časem uvedla Česká televize: Bratry Wolfovy do akce T4 přizvali jejich dva známí z jižních Čech Franz Wagner, učeň ve fotografické dílně rodiny Wolfů, a Franz Habada z Perneku u Horní Plané. Oba byli nacisti, otevřeně se k této ideologii hlásili, a tak uprchli do Německa již na začátku 30. let, protože jim v Československu hrozilo zatčení.
Přímo z Českokrumlovska pocházelo šest příslušníků organizace T4, v berlínské centrále zpravidla zpracovávali fotografickou dokumentaci. Josef Wolf od konce října 1941. Nicméně čtyři z nich také působili v likvidačních střediscích, kde mimo jiné fotografovali oběti těsně před tím, než vstoupily do plynové komory. A rovněž čtyři pak později pracovali jako dozorci v "hitlerových táborech smrti".
Z fotografa vrahem
V březnu 1942 nacisté spustili akci Reinhard, což je kódové označení pro systematické vraždění Židů žijících v hranicích předválečného Polska. Za tím účelem byly zřízeny tři vyhlazovací tábory: Belzec, Sobibor a Treblinka. Většina personálu T4, včetně českých Němců, se proto postupně přesunula tam. "Řadoví" pracovníci z centrály se tím okamžikem stali skutečnými vrahy v šedých uniformách SS.
Josef Wolf v hodnosti SS-Unter-Scharführera působil s bratrem Franzem jako dozorce v Sobiboru do jara 1943. Netrvalo dlouho a otřesné podmínky, krutost nacistů a neustálá přítomnost průmyslového zabíjení vyvolaly v táboře vzpouru několika stovek vězňů. Vypukla 14. října 1943 ve čtyři hodiny odpoledne.
První z personálu lágru byl zabit zřejmě právě Josef Wolf. Pod záminkou, že pro něj mají nový kožený kabát, ho vzbouřenci vlákali do krejčovské dílny, kde mu bez rozpaků podřízli hrdlo a tělo zahrabali pilinami. Do hodiny povstalci, které vedl sovětský válečný zajatec Alexandr Pečerskij, zlikvidovali dvanáct německých strážných, mezi nimi i velitele tábora Franze Reichsleitnera. Tři sta vězňů využilo následného zmatku a z tábora uprchlo. Naprostou většinu ale nacisté postupně polapili a zabili.
Akce Reinhard byla hrůzostrašně efektivní. Od května 1942 do října 1943, jen v sobiborském lágru, se ze čtvrt milionu Židů konce války dočkalo pouze několik málo desítek.
Josef Wolf byl s vojenskými poctami pohřben na vojenském hřbitově v Chełmu. Bratr Franz válku přežil. Za podíl na zavraždění neznámého počtu osob, nejméně však 39 tisíc, byl odsouzen k osmi letům vězení. To se však stalo až v polovině 60. let. Dožil v Bavorsku.
