Washington - Americký prezident Donald Trump obklopen v Bílém domě svým bezpečnostním týmem a vojenskými veliteli pronesl minulý čtvrtek tajemnou větu: "Víte, co tohle znamená? Možná je to klid před bouří."
Americká média okamžitě dala tato slova do souvislosti s Íránem.
Teherán podle Trumpa nedodržuje podmínky dohody o kontrole svého jaderného programu uzavřené před dvěma lety za jeho předchůdce Baracka Obamy.
Dohodu z července 2015 s Teheránem uzavřeli (v takzvaném formátu 5+1) vedle USA všichni další stálí členové Rady bezpečnosti OSN - Británie, Francie, Čína a Rusko.
K nim se přidalo i Německo.
Konec této verze mírové dohody, označované za průlomovou, se ale podle amerických médií nezadržitelně blíží.
Donald Trump to podle listu Washington Post oznámí tento čtvrtek v projevu, věnovaném širší americké politice vůči Íránu.
Litera versus duch dohody
Trump jadernou dohodu s Íránem tvrdě kritizoval už jako prezidentský kandidát. Názor nezměnil ani po nástupu do Bílého domu.
Kromě jiného ji nazval "nejhorším dealem, který kdy USA uzavřely".
V rámci opatření, které si v době schvalování dohody prosadil americký Kongres, musí prezident USA každých 90 dnů potvrdit, že Írán "plní" znění smlouvy.
Trump to od svého nástupu do úřadu už dvakrát udělal. Při druhé příležitosti však avizoval, že to bylo naposledy.
A teď své předsevzetí vyplní.
Podle Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAEC) přitom Írán podmínky dohody dodržuje.
Trump ale tvrdí, že země porušuje "ducha dohody".
Upozorňuje na íránské raketové testy, na podporu militantních a teroristických skupin na Blízkém východě i na jeho intervenci v syrské válce na podporu režimu Bašára Asada.
Míč na straně Kongresu
Trumpovo rozhodnutí nepodepsat souhlas s íránským dodržováním dohody přitom ale neznamená, že by USA dohodu okamžitě jednostranně vypověděly.
Americký Kongres bude mít 60 dní na to, aby rozhodl, zda na Írán znovu uvalí sankce, které byly po uzavření dohody uvolněny.
Pokud by se tak stalo, znamenalo by to s největší pravděpodobností, že Írán zareaguje stejně. Pak by dohoda byla mrtvá.
Ale to je zatím jen jeden z možných scénářů.
Už teď je zcela zřejmé, že Trumpův postoj proti němu staví evropské partnery Spojených států. Spor o dohodu může vést k hlubokému transatlantickému rozkolu mezi USA a Evropskou unií.
To už ostatně naznačila vyjádření diplomatů.
"Další americký postup v této otázce bude mít důsledky pro věrohodnost chování USA v jiných situacích, jako je například situace se Severní Koreou," řekl David O'Sullivan, velvyslanec EU ve Washingtonu, minulý týden na debatě tamního think-tanku Atlantic Council.
Pro Německo, jak prohlásil jeho velvyslanec v USA Peter Wittig, je zachování dohody s Íránem věcí "vysoké priority národní bezpečnosti".
Francouzský velvyslanec v USA Gérard Araud pak upozornil, že případný krach dohody s Íránem by poškodil evropské výrobce a banky, kteří po uvolnění sankcí začali v Íránu znovu podnikat a investovat.
"Chtěl bych naše americké přátele upozornit, že když jsme začali uplatňovat původní sankce, Spojené státy s Íránem v zásadě vůbec neobchodovaly, " dodal velvyslance Araud.
Přímo z Evropy se minulý pátek už ozvala kancelář šéfky diplomacie EU Federiky Mogheriniové.
Její mluvčí vzkázala, že by měly dohodu s Íránem respektovat všechny zúčastněné strany a žádné nové jednání, jež by měnilo podmínky smlouvy, nepřichází v úvahu.
Rozpory v Bílém domě
Podle amerických médiích je ale právě dojednání nových podmínek skutečným cílem, o který prezidentu Trumpovi nyní jde.
Hrozba možného obnovení amerických sankcí vůči Íránu by podle tohoto kalkulu, který sdílejí i odpůrci současné dohody v Kongresu, měla Teherán přimět k novým jednáním.
Írán však takovou možnost, kromě jiného ústy prezidenta Hasana Rúháního, opakovaně vyloučil.
Názor na dohodu s Íránem není jednotný ani uvnitř Trumpova bezpečnostního týmu. Americký ministr obrany James Mattis k ní má podobně jako prezident vážné výhrady.
Na rozdíl od Trumpa si ale myslí, jak uvedl minulé úterý v Senátu, že v americkém bezpečnostním zájmu je, aby dohoda zůstala v platnosti.
V tomto smyslu se vyjádřil také náčelník generálního štábu Joseph F. Dunford a rovněž ministr zahraničí Rex Tillerson.
Donald Trump ale patrně už ani nemůže uhnout za své pozice, kdy dohodu před celým světem tvrdě napadal.
Konec hanebného "dealu"?
"Pro USA je dohoda zahanbující," prohlásil na konci září ve svém projevu k Valnému shromáždění OSN.
Podle Trumpa nelze vyjmout íránský jaderný program jako nějakou samostatnou položku ze širšího problému, který pro zájmy USA představuje Írán.
Nepřijatelný je jak podle něho také termín vypršení dohody v roce 2025. Což prý znamená, že Írán by se pak mohl beztrestně vrátit k vojenskému jadernému programu.
Tyto argumenty navazují na kritiku, která se v USA zvedla mezi konzervativními republikány a na ně navázanými analytiky a komentátory už v letech 2014 a 2015, kdy Barack Obama dohodu dojednával.
Ze strany obhájců dohody pak ovšem také znějí - tehdy i dnes - stejné argumenty.
Smlouva podle nich zcela záměrně řeší jen íránský jaderný program, neboť celou politiku Teheránu na Blízkém východě by nikdy žádnou smlouvou ošetřit nešlo.
A za druhé, dohoda dosáhla maxima možného. Další sankce a nátlak, což propagovali kritici současné smlouvy, by nevedly k lepšímu výsledku. Ale naopak k tomu, že Teherán by se zatvrdil a přestal jednat.
