Washington - V úterý opustil post amerického ministra zahraničí Rex Tillerson a na jeho místo nastupuje dosavadní šéf CIA Mike Pompeo. Tento "vyhazov na hodinu" potvrzuje dvě věci.
Za prvé, z Bílého domu a z administrativy prezidenta Donalda Trumpa může málokdo odejít podle předem dohodnutého scénáře. S Trumpem nikdo neví dne ani hodiny, kdy přijde konečný verdikt "Máte padáka!".
A za druhé, s více než ročním zpožděním si Donald Trump sestavuje kabinet a tým, který mu opravdu osobně vyhovuje a souzní s jeho zahraniční politikou "Amerika na prvním místě".
O neshodách a sporech mezi Trumpem a Tillersonem se psalo už od loňského léta. Rozcházeli se v zásadních otázkách, jako bylo Trumpovo rozhodnutí odstoupit od Pařížské dohody o klimatu nebo jeho zpochybňování jaderné dohody s Íránem.
Celou agendu Blízkého východu navíc prezident svěřil svému zeťovi a poradci Jaredu Kushnerovi. Přitom Tillerson díky svým kontaktům z doby, kdy šéfoval ropnému koncernu ExxonMobil, se právě v této oblasti cítil obzvlášť silný.
A obdobné to bylo s Ruskem, kde Rex Tillerson dostal v roce 2013 od prezidenta Vladimira Putina civilní vyznamenání. Příslib, že Tillerson má otevřené dveře do Kremlu, byl jedním z důvodů, proč si ho Trump původně vybral na místo šéfa diplomacie.
Jenže nakonec to byl Tillerson, kdo se na adresu Ruska a osobně prezidenta Putina postupně vyjadřoval mnohem tvrději než Donald Trump. "Jsme rozhořčeni. Zdá se, že Rusko se znovu dopustilo takového jednání," uvedl Tillerson v pondělí, že Moskva podle něho měla prsty v nasazení nervového plynu proti bývalému ruskému špionovi Sergeji Skripalovi v Británii.
Právě toto vyjádření, které předběhlo v té době ještě váhavý postoj prezidenta Trumpa, bylo podle amerických médií posledním hřebíčkem do Tillersonovy ministerské rakve.
Nicméně už loni v listopadu americký deník New York Times psal, že Tillerson je připraven odejít. Mělo se tak stát po Novém roce, aby se oba muži dohodli na "důstojném" předání funkce. Což se ale evidentně nestalo.
Mike Pompeo, Director of the CIA, will become our new Secretary of State. He will do a fantastic job! Thank you to Rex Tillerson for his service! Gina Haspel will become the new Director of the CIA, and the first woman so chosen. Congratulations to all!
— Donald J. Trump (@realDonaldTrump) March 13, 2018
Pozor, tweet od šéfa je na cestě
Nejdříve ministra na jeho cestě po Africe minulý pátek ve dvě hodiny nad ránem probudil telefonát. Volal šéf kanceláře Bílého domu, generál John Kelly. "Možná, že obdržíte tweet," řekl Kelly podle New York Times.
Tillerson tak zkrátil cestu po Africe a v úterý brzo ráno se vrátil do Washingtonu. Aby se pak jen o pár hodin později od svých spolupracovníků dozvěděl, že prezident Trump ho právě, prostřednictvím vzkazu na Twitteru, vyhodil.
Viditelně otřesený Tillerson ve svém následném vystoupení na ministerstvu zahraničí uvedl, že formálně zůstává ministrem do konce března. Praktické vedení úřadu ale okamžitě předal svému náměstkovi.
"Vracím se do soukromého života - jako soukromá osoba, jako hrdý Američan, hrdý na to, že jsem měl příležitost sloužit své zemi," uvedl Tillerson a odešel do historie.
Budoucí zahraničí politiku USA teď už bude spoluvytvářet Mike Pompeo. Klíčový rozdíl popsal v úterý nejlépe sám Donald Trump.
Na stejné vlně s Pompeem
"Ve skutečnosti jsme nemysleli stejně. Bylo to jiné myšlenkové nastavení," řekl Trump o odcházejícím Tillersonovi. Zatímco s Mikem Pompeem naopak byli vždy "naladěni na stejnou vlnu". "Od samotného začátku jsme si rozuměli," dodal prezident.
Tillersonovy názory se podle Trumpa, jak už řekl dříve, "totálně" držely "washingtonského establishmentu". Pompeo je v mnohých ohledech radikálnější, vyhraněnější, originální.
Už jako kongresman, kterým byl od roku 2011, a pak jako šéf CIA byl jedním z nejtvrdších kritiků jaderné dohody s Íránem. A ve vztahu ke KLDR pak veřejně spekuloval o možnosti násilného odstranění, tedy atentátu na Kim Čong-una.
Což by se v tuto chvíli, kdy Trump přijal Kimovu nabídku na osobní schůzku, mohlo zdát v rozporu s prezidentovou politikou. Jenže z pohledu Trumpa jde přesně o to nekonvenční uvažování, "outside the box", které podle stanice CNN sám často praktikuje a má rád u lidí ve svém okolí. Uvažování, které i za cenu rizika upřednostňuje to, co Trump v danou chvíli považuje za nejlepší pro zájmy USA.
Vítězství ekonomického nacionalismu
Ve vztahu k Pchjongjangu to je nyní riskantní hra summitu s Kimem. V americké tržní politice je to už potvrzené uvalení cel na dovoz oceli a hliníku do USA. A nově avizovaná cla na dovoz dalšího zboží z Číny.
I v tomto bodě se Donald Trump po ročním rozhodování mezi dvěma přístupy a mezi dvěma tábory ve svém týmu přidržel svého vnitřního přesvědčení a instinktů. Dosavadní šéf jeho ekonomických poradců Gary Cohn, který byl obecně proti ochranářské tržní politice, a tedy i proti clům, odchází. Minulý týden oznámil rezignaci.
V prezidentově týmu se teď naopak plně prosadili podporovatelé "ekonomického nacionalismu" - ministr obchodu Wilbur Ross a zvláštní poradce Peter Navarro.
Odvolání Tillersona a rezignace Cohna tak podle deníku New York Times dokládají, že zahraniční politika Trumpovy administrativy se výrazně posouvá od "mainstreamu", tedy tradičnějšího pojetí, k vyhraněnějším "nacionalistickým" postojům. Ty Trump propagoval už v prezidentské kampani.
Zároveň to podle listu ukazuje, že "po chaotickém roce, kdy se Trump trénoval ve svém zaměstnání, získal větší důvěru ve své vlastní instinkty a chce poradce a členy kabinetu, se kterými si rozumí a kteří sdílejí jeho postoje".
Našel jsem svůj hlas, mám své lidi
Což v úterý po odvolání Tillersona potvrdil i sám Trump. "V posledním roce jsem dobře poznal mnoho lidí. A dostal jsem se do bodu, kdy se velmi blížíme tomu, že budu mít kabinet a jiné věci tak, jak chci," prohlásil.
Prvním konkrétním testem, jaké věci chce a zda je prosadí, bude postoj k íránské jaderné dohodě. Do 12. května se musí prezident vyjádřit, zda Írán smlouvu dodržuje, a dohoda má tedy i nadále platit.
Trump už dříve uvažoval o jejím vypovězení, dosud ho od toho mezi jinými zrazoval právě Rex Tillerson. S příchodem Mikea Pompea a s návratem Trumpa k jeho vlastním instinktům to může být jinak.
