"Měli jsme diktatury, převraty, sesazené prezidenty…ale i v těchto případech to nejhorší, co se prezidentům stalo, bylo, že je poslali do ciziny," řekl serveru BBC Mundo haitský analytik Robert Fatton, který se zabývá moderními dějinami ostrovního státu.
Kdo zavraždil prezidenta Moïseho, zatím není jasné, adeptů ale není málo. Ozbrojené skupiny přestavují dlouhodobé nebezpečí pro vládu i místní obyvatele. Policie v souvislosti se smrtí prezidenta zadržela asi dvě desítky lidí.
Moïse nebyl mezi lidmi oblíbený, čelil obviněním z korupce a mnozí ho považovali za autoritářského vůdce. Masovým demonstracím čelil už od svého nastoupení do úřadu v roce 2017 a neváhal proti nim tvrdě zakročit. Na druhou stranu ani demonstrace nebyly vždy mírumilovné, doprovázely je násilnosti, stavění barikád, zapalování ohňů a útoky na bezpečnostní složky.
Povstání mají Haiťané v krvi. Ostrovní stát byl první zemí v regionu, která se zřekla otroctví poté, co se místní otroci na přelomu 18. a 19. století vzbouřili a vybojovali nezávislost na Francii.
Nejbohatší kolonie v Americe v 18. století pod názvem Saint-Domingue pokrývala přes čtvrtinu francouzské ekonomiky. Dnes je 11milionové Haiti o třetinové rozloze Česka dlouhodobě nejchudším státem celé západní polokoule.
V roce 2012 žilo podle dat CIA Factbook na 60 procent obyvatel pod hranicí chudoby. Index lidského rozvoje (HDI) zemi řadí na 169. příčku ze 189 zemí. Dominikánská republika, se kterou se Haiti dělí o ostrov Hispaniola, se drží na 89. příčce. Jak je to možné?
Země jako produkt vzpoury otroků
V případě Haiti je nezbytné nahlédnout do minulosti. Zdejší ostrovní národ Taino do otroctví uvrhl hned v roce 1492 sám janovský mořeplavec ve službách španělské koruny Kryštof Kolumbus. Když nad západní částí ostrova v 17. století získali kontrolu Francouzi, začaly se obě části vyvíjet samostatně.
Seriál Aktuálně.cz Rozvrácené státy
Seriál Rozvrácené státy, který bude na Aktuálně.cz vycházet celé léto, sleduje různorodé příběhy deseti zemí z celého světa. Některé trpí chudobou nebo suchem. Další válkami nebo špatnou správou. Všechny spojuje jedno - život v nich je pro Evropana jen těžko představitelný.
- Zemi spravedlivých" sužuje prokletí zlata i teror džihádistů
- Nejhladovější země leží v nitru Afriky, na cucky ji trhají cizinci
- Černé zlato mělo Venezuele zaplatit ráj, Chávez ji srazil na kolena
- "Prokleté" Haiti se zrodilo z otroctví, ničí jej chaos i katastrofy
- Jemen byl vždy synonymem chaosu, zmítá jím hlad a spirála násilí
- Hořela města a začaly divoké protesty. Kamerun doteď sužuje krize
- Afghánistán není možné dobýt. Američané sem nasypali miliardy
- Somálsko se stalo symbolem hladu a zmaru, zbraní je ale všude dost
- Naději pro Sýrii zašlapala válka, mrtvé OSN dávno přestala počítat
- Rozvrácené státy: Nejchudší země Evropy "vymírá". Tápe mezi Ruskem a Západem
- Rozvrácené státy: Zkorumpovanou Nikaraguu ovládají autoritář a "Čarodějnice"
- Rozvrácené státy: Zplundrované Kongo má pohnutou historii smrtících epidemií i válek
- Rozvrácené státy: "Mrtvé srdce Afriky" ničí sucho. Životodárné jezero mizí před očima
- Rozvrácené státy: Pákistán je podle Západu zemí teroristů. Příběh má ale složitější
Saint-Domingue pod jejich nadvládou stál zejména na masivní plantážní produkci cukru, kvůli které začalo odlesňování velké části území. Trend pokračuje dodnes, akorát ho dopředu místo toho žene drobné zemědělství a výroba dřevěného uhlí. Haiti nyní zbývá už jen jedno procento původního lesa, i to by mohlo během příštích dvou dekád zmizet.
Podle řady odborníků nejhorší případ odlesňování na světě drasticky zhoršuje dopady hurikánů a dalších přírodních katastrof, včetně zemětřesení z roku 2010, kterým je země vystavena. Sužují ji sesuvy půdy, záplavy i sucho.
All the proof one needs of the truth of this claim is to look at aerial photos of the Haiti-Dominican border. The lush Dominican landscape, a country with per capita income 8x of its poor neighbor, contrasts sharply with the denuded landscape of poverty-stricken Haiti. pic.twitter.com/GGQZnRUz9U
— Joseph Toomey (@JosephEToomey) September 6, 2019
Kromě devastace životního prostředí Francouzi do kolonie v Novém světě přivedli obrovské množství otroků, kteří mnohonásobně přesahovali bílou populaci a později zlomili nadvládě kolonialistů vaz.
"V rámci francouzského plantážního systému dospěla instituce otroctví maximální brutality," vysvětluje historička Markéta Křížová ze Střediska ibero-amerických studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. "Běžné dožití nově dovezeného otroka nepřesahovalo tři roky. Během prvního splatil svou pořizovací cenu, pak nějakou dobu generoval zisk, následně zemřel vyčerpáním, hladem a nemocemi a byl nahrazen jiným," vysvětluje Křížová s tím, že na konci 18. století už do kolonie putovalo na sto tisíc otroků ročně.
Historička zdůrazňuje, že povstání na Haiti bylo jediným úspěšným povstáním otroků v dějinách a také třetím úspěšným příkladem moderní revoluce po USA a Francii. Území nicméně krvavý boj o svobodu zpustošil, stejně jako odškodnění, která následně platila Francii.
"Papa Doc" a "Baby Doc"
Ani 20. století Haiťanům nepřineslo blahobyt. Roky 1915 až 1934 strávilo pod okupací sousedních Spojených států, která rozložila místní instituce a militarizovala obyvatelstvo. Pro představu, americké Miami na Floridě a Port-au-Prince na mapě dělí jen něco přes 1300 kilometrů.
V druhé polovině 20. století pak zemi vládl diktátor "Papa Doc", jak se přezdívalo prezidentu Francoisi Duvalierovi, a jeho syn "Baby Doc". Ti Haiti ekonomicky dorazili. Před jejich režimem utekla vzdělaná třída i zahraniční investice.
"Samotná diktatura (1957-1986) byla pro Haiti extrémně ničivá, protože Duvalierové pojímali Haiti jako svůj soukromý majetek, drancovali přírodní prostředí, zavedli vládu otevřeného teroru vůči všem opozičním silám i proti řadovému obyvatelstvu. Jejich vláda ale byla tolerována USA, neboť Duvalierův režim byl ostentativně protikubánský," vysvětluje Křížová.
První svobodné volby se konaly až v roce 1990, do čela země se postavil prezident Jean-Bertrand Aristide, kterého hned příští rok svrhl vojenský puč. Zemi nicméně s pomocí USA "občasně" vládl až do roku 2004, kdy byl definitivně svržen a zmizel v exilu. Od té doby Haiti sužuje politický chaos, časté demonstrace proti korupci a špatné ekonomické situaci i řada přírodních katastrof. A v takové kadenci, až se zdá, že země je prokletá.
Chudoba, zdevastovaná země a politická nestabilita
Dnes patří mezi hlavní příčiny chudoby na Haiti zejména politická nestabilita, zhoršování životního prostředí a nedostatek investic. Mnoho obyvatel trpí podvýživou, nemá přístup k pitné vodě ani lékaři. Země nedisponuje nerostným bohatstvím a nemá žádné finanční rezervy. Pětinu hrubého domácího produktu země tvoří Haiťané, kteří žijí v zahraničí a posílají výdělky zpátky. Domácí produkci paradoxně pomohla v minulosti zničit pomoc ve formě dodávek z USA.
Panují obří sociální rozdíly mezi bohatými a chudými lidmi . Světová banka v roce 2014 uvedla, že Haiti je "zemí s nejvyšší nerovností v příjmech v Latinské Americe a Karibiku a jednou z nejvíce nespravedlivých zemí na světě". Číst a psát umí asi 61 procent obyvatel. Předpokládaný věk dožití mužů na Haiti je podle dat Světové banky 62 let.
Vysoká je i kriminalita, spojená zejména s gangy, a časté porušování lidských práv. V zemi, která stála na počátku konce otroctví, kvůli chudobě i nadále moderní otroctví existuje. Obchod s lidmi a nucené práce ohrožující zejména haitské ženy a děti se zatím haitské vládě nedaří zastavit.
Zpráva amerického ministerstva zahraničí za rok 2019 uvádí, že nejčastějším případem obchodu s lidmi na Haiti je tzv. rastavec, tedy dětští sluhové. V roce 2015 podle dokumentu nežilo se svými rodiči každé čtvrté dítě a na 285 tisíc dětí mladších 15 let pracovalo jako sluha či služka.
Národ bez společné identity
Haiťané vznikli jako "národ" uměle a dodnes jsou extrémně rozdělení, chybí jim pocit sounáležitosti, mají problém s vnímáním společné identity. Upínají se na rodinu, ne na stát. Po celá staletí se potýkali s tím, že se jim snažil někdo něco vnutit zvnějšku, ať už ve špatné, nebo dobré víře.
"Samozřejmě není možné prohlásit, že ‘všichni Haiťané byli vždy jen oběťmi‘," podotýká historička Markéta Křížová s tím, že i mezi nimi se našli diktátoři.
"Je ale třeba zdůraznit, že vnější podmínky, které tento nešťastný, nefunkční, ničivý systém zformovaly, byly vnuceny zvenčí a v tuto chvíli jednotliví Haiťané při své vůli a snaze sotva mohou něco změnit," dodává.
Aby toho nebylo málo, zemi opakovaně sužují přírodní katastrofy. V roce 2004 ostrov zasáhly hurikány Ivan a Jeanne, záplavy a sesuvy země zabily přes 3000 lidí.
O rok později dorazily hurikány Dennis a Wilma, stovky lidí se ocitly bez domova. V roce 2008 přišla tropická bouře Fay, hurikány Gustav, Hanna a Ike, které za sebou zanechaly skoro milion lidí odkázaných na humanitární pomoc.
12. ledna 2010 přesně v 16:53 místního času přišlo jedno z nejhorších zemětřesení v dějinách. Epicentrum zemětřesení o síle přes sedm stupňů Richterovy škály se nacházelo zhruba 20 kilometrů od hlavního města Port-au-Prince.
Následovala opravdová zkáza. Podle vládních odhadů zemřelo mezi 220 a 330 tisíci lidmi. Pokud by se jejich počet skutečně blížil k vyšší hranici rozmezí, šlo by o nejsmrtelnější zemětřesení v moderní historii. O střechu nad hlavou přišlo v roce 2010 přes milion Haiťanů.
Kvůli špatným hygienickým podmínkám po zemětřesení následovala epidemie cholery, která podle odhadů zabila dalších více než deset tisíc lidí.
Hurikán Matthew o šest let později přinesl katastrofální záplavy. Zemřelo skoro 600 lidí, desetitisíce přišly o své domovy.
Fotografie v galerii v úvodu a textu článku nafotil dokumentarista a cestovatel Jiří Pasz, který se na Haiti podíval v roce 2015 s Arcidiecézní charitou Olomouc.
