Ještě před pár lety byla Nikaragua nejstabilnější zemí regionu, ačkoliv leží v sousedství států jako Honduras nebo Salvador, které sužuje kriminalita. Patřila sice k nejchudším oblastem na západní polokouli, ale její ekonomika byla jednou z nejrychleji rostoucích v Latinské Americe. Do země proudili zahraniční turisté i peníze od spřátelené levicové vlády ve Venezuele.
Jenže pak přišel rok 2017, kdy pomoc z Venezuely kvůli vlastním potížím ustala. A po něm rok 2018, kdy Ortega vyhlásil daňovou reformu, na kterou lidé zareagovali masovými protesty a začali požadovat, aby rezignoval.
Nakonec v roce 2020 dorazila koronavirová pandemie a zlikvidovala turistický sektor.
"Nikaragua vykazuje všechny symptomy padlého státu. Ve středu bouře je zkorumpovaná menšinová vláda Daniela Ortegy, někdejšího revolučního vůdce, který se nyní chová spíš jako kartelový boss než prezident," napsal v červnu 2018, kdy Nikaraguou otřásaly demonstrace volající po rezignaci režimu, server The Atlantic.
Odvolával se přitom zejména na nečekaně tvrdé zakročení proti masovým demonstracím. V turbulentních měsících zemřelo dohromady okolo 325 lidí, vláda nicméně přiznává jen dvě stovky obětí. Někteří zemřeli po kulce přímo do hlavy.
Na Den matek 30. května 2018 policie spustila palbu do pokojného davu, který se snažil uctít dosavadní mrtvé. Zabila 16 lidí a na 90 dalších zranila. Ortegův režim popírá, že by se dopustil násilností, a přičítá je různým polovojenským skupinám, kriminálníkům a cizincům, kteří se protestů také zúčastnili.
Přišla nová realita
Na masakry nebyli Nikaragujci připraveni. "Před rokem 2018 nikdo netušil, čeho je vláda schopná, aby udržela disidenty zticha. Po roce 2018 víte, že jsou schopní všeho. Pokud vás musí poslat do vyhnanství, udělají to. Pokud vás musí zabít, aby vás umlčeli, udělají to," říká 24letý Lopez, který se narodil a vyrostl v hlavním nikaragujském městě Managua, ale nyní žije už několik měsíců v Praze. V textu si přál pozměnit jméno, protože jeho rodina stále žije v Nikaragui a on má o ni strach. (Redakce je s ním v kontaktu a jeho pravé jméno zná.)
"Dnes se lidé bojí mluvit nahlas o vládě," vysvětluje mladík. "Je to teď tabu i na sociálních sítích, musíte být opatrní. Máte tam svoje jméno, fotku. Pokud nejste veřejná osoba jako novinář nebo někdo, koho chrání nějaká mezinárodní organizace, váš život je v ohrožení, protože nejste nikdo. Mohou vás velice snadno dohledat. Tak to před rokem 2018 nebylo, teď je to ale nová realita," řekl Aktuálně.cz.
Seriál Aktuálně.cz Rozvrácené státy
Seriál Rozvrácené státy, který bude na Aktuálně.cz vycházet celé léto, sleduje různorodé příběhy deseti zemí z celého světa. Některé trpí chudobou nebo suchem. Další válkami nebo špatnou správou. Všechny spojuje jedno - život v nich je pro Evropana jen těžko představitelný.
- Zemi spravedlivých" sužuje prokletí zlata i teror džihádistů
- Nejhladovější země leží v nitru Afriky, na cucky ji trhají cizinci
- Černé zlato mělo Venezuele zaplatit ráj, Chávez ji srazil na kolena
- "Prokleté" Haiti se zrodilo z otroctví, ničí jej chaos i katastrofy
- Jemen byl vždy synonymem chaosu, zmítá jím hlad a spirála násilí
- Hořela města a začaly divoké protesty. Kamerun doteď sužuje krize
- Afghánistán není možné dobýt. Američané sem nasypali miliardy
- Somálsko se stalo symbolem hladu a zmaru, zbraní je ale všude dost
- Naději pro Sýrii zašlapala válka, mrtvé OSN dávno přestala počítat
- Rozvrácené státy: Nejchudší země Evropy "vymírá". Tápe mezi Ruskem a Západem
- Rozvrácené státy: Zkorumpovanou Nikaraguu ovládají autoritář a "Čarodějnice"
- Rozvrácené státy: Zplundrované Kongo má pohnutou historii smrtících epidemií i válek
- Rozvrácené státy: "Mrtvé srdce Afriky" ničí sucho. Životodárné jezero mizí před očima
- Rozvrácené státy: Pákistán je podle Západu zemí teroristů. Příběh má ale složitější
Ve vězení skončil i jeho soused, který se účastnil protestů. "Měl v okolí lidi, kteří podporují vládu. Donášeli na něj a policie ho zatkla. Je to politický vězeň. Mnoho politických vězňů (z dob kolem protestů) by už mělo být na svobodě, ale stále jsou někteří zavření a budou je zavírat do doby, dokud budou mluvit proti vládě," říká Nikaragujec.
Přesto se podle něj lidé snaží hledat nové způsoby, jak dát najevo svůj názor, například skrze graffiti a další akce, a doufají, že příští prezidentské volby v roce 2021 proběhnou svobodně. I když to není pravděpodobné, Ortega může opět kandidovat.
"Nemohu mluvit za ostatní lidi, kteří zde žijí, ale to, čeho se nejvíce obávám, je nadcházející volební období. Toho se nechci stát svědkem. Doufejme, že se moje žádost o stipendium vrátí s pozitivní odpovědí," říká Martinez, další z mladých lidí, se kterým redakce mluvila. Žije stále v Nikaragui a i on apeloval na to, aby v textu nezaznělo jeho pravé jméno, proto bylo změněno. "Není tu svoboda projevu. Ale pokud zůstanete zticha, nikdo po vás nejde. Jako v Orwellově románu 1984," dodává mladík, který si přeje být vědcem.
Režim je silnější než dříve
Iberoamerikanista Karel Kouba z Univerzity Hradec Králové, který Nikaraguu v minulosti několikrát navštívil, vysvětluje, že statisícové protesty v zemi o velikosti Řecka a se šesti miliony obyvatel vyvolala relativní drobnost: ohlášení daňové reformy a drobné zvýšení odvodů. Zafungovala jako rozbuška v době, kdy už ekonomika země upadala.
Podle lidí z Nikaraguy, se kterými redakce mluvila, země v tu chvíli prožívala euforii a naději, protože existovala šance, že se něco změní. Naděje se její obyvatelé nevzdávají ani teď, ale euforii vystřídal strach. Vládě v Managui se totiž z demonstrací podařilo paradoxně vzejít silnější než dříve.
"Nikdo moc nepředpokládal, že by takhle masivní protesty mohl režim bez jakékoliv změny přežít. Ale ukazuje se, že opozice je natolik slabá a role vlády - opřené například o policii a armádu - naopak natolik silná, že ještě posílila," vysvětluje expert.
Ortegova podpora se nyní pohybuje mezi 20 a 30 procenty. Silnější je zejména mezi staršími ročníky, které si pamatují občanskou válku a turbulentní období 70. a 80. let. Pro mladší generace, které se narodily a vyrostly v 90. letech a později, jsou však revoluční události druhé poloviny minulého století jen historií.
"Je důležité zdůraznit, že protesty v roce 2018 začaly na univerzitní půdě, to znamená mezi mladými lidmi, kteří už nebyli nijak spojeni s revolucí. Ale ukazuje se, že mladá a střední generace ještě pořád nemá takovou politickou sílu a politický vliv jako ta stárnoucí," vysvětluje Kouba. Do budoucna by však právě mladí lidé mohli režimu v Nikaragui zlomit vaz.
Při posledních protestech nicméně Ortegův klan podle Kouby dokázal režim nejen konsolidovat, ale ještě utvrdit a učinit jej více represivním než před rokem 2018. Podle loňské zprávy Barometer of Americas (průzkum výzkumného institutu Latin American Public Opinion Project, pozn. red.) je země v současnosti nejméně demokratickým státem celé Latinské Ameriky. S roztříštěnou opozicí neschopnou jednání je na tom ještě hůře než Venezuela. "Nikaragua už v současné době není demokracie," říká Kouba.
Chudoba i násilí znovu rostou
Rozdíly mezi životem před protesty a nyní jsou podle Martineze obrovské. "Způsob, jakým spolu komunikujeme, se změnil, a to je škoda. Nyní, když je vše zpolitizované, rozdíly mezi námi v posledních několika letech rychle narostly," vysvětluje s tím, že i přes rozdělení obyvatel si většina přeje, aby nynější vláda odešla.
Zhoršuje se i bezpečnostní situace. Do chudoby, kterou se režimu dařilo dlouhodobě tlačit dolů, se znovu dostalo až 30 procent lidí. Řada podniků zanikla, když přijdete o práci, těžko sháníte novou. Přibývá i násilných činů.
"Bezpečnost je teď opravdu velký problém. Ten pocit vývoje kupředu, který panoval před rokem 2018, zmizel. Lidé pochopili, že jediná cesta k postupu kupředu je dostat Ortegu pryč," říká mladý Lopez. Zároveň ale dodává, že občanská válka není a nikdy nebyla ani pro demonstranty z roku 2018 schůdnou variantou. Nikaragua si bojů užila v minulosti už dost.
Revoluční léta
Sám Ortega se proslavil během revoluce v roce 1979, kdy Sandinovská fronta svrhla proamerickou diktaturu Anastazia Somozy. O pět let později byl poprvé zvolen prezidentem.
Během občanské války mezi levicovými sandinisty podporovanými Moskvou a partyzánskými pravicovými jednotkami contras podporovanými Washingtonem zemřely v 80. letech desítky tisíc lidí. Konflikt skončil v roce 1990 a sandinisté ustoupili do opozice. Ortega znovu usedl do prezidentského úřadu až v roce 2006. Dodnes však vládne prostřednictvím kdysi revoluční strany.
"Sandinovská fronta národního osvobození (FSLN) prošla velkým vývojem: od revoluční bojové gerily v 60. letech přes relativně institucionalizovanou stranu v 90. letech až po takový prostředek rodinné politiky Daniela Ortegy, jeho manžely Murillové a jejich synů a dcer," vysvětluje Kouba.
Ortegův zdravotní stav se momentálně zhoršuje, během koronavirové krize mnohem viditelněji vystupovala jeho manželka Rosario Murrilová, která postupně přebírá otěže vlády. Viceprezidentka proslula svými náboženskými a mystickými proslovy a mezi lidmi se jí přezdívá "La Bruja" - Čarodějnice.
Režim svorně popírá vážnost pandemické situace, pohřbívá mrtvé v tichosti a za tmy a nezavedl téměř žádná protiopatření. Otevřené zůstaly i školy, i když agentury tvrdí, že vnoučata autoritářského páru se momentálně učí doma.
