"Nebyl to žádný magický moment - jako bych se podíval na dokument a najednou se stal osvíceným. Takhle to nefunguje. Kdybych neměl rodinu s historií, jakou mám, tak bych ani nepochopil, co jsem zrovna viděl," říká v rozhovoru pro server Aktuálně.cz Badiucao. Pochází z rodiny čínských umělců, kteří za kritiku režimu zaplatili za vlády Mao Ce-tunga životem. "Zarazilo mě, že se to nestalo moc dávno, ale vůbec se o tom nemluví, neexistují žádné pořady, knihy, nic. Mnoho lidí tak umřelo pro nic. Tenhle dokument mi řekl, že ve změnu doufáme zbytečně," vysvětluje umělec, který se po vystudování vysoké školy přestěhoval do Austrálie, kde později získal občanství.
V Austrálii také začal s kresbami, které kritizují čínskou politiku. Přestože vystupoval pod pseudonymem a v lyžařské kukle, čínská vláda odhalila jeho totožnost a vyhrožovala i jeho rodině v Číně. Badiucao přijel před více než týdnem do Česka podpořit dokument Čínský umělec v exilu, který měl být promítán v rámci přerušeného festivalu Jeden svět.
Svou tvář jste odhalil před více než devíti měsíci, na kulaté výročí událostí na náměstí Nebeského klidu (čínská armáda tehdy násilně potlačila demonstrace v Pekingu, pozn. red.) - po premiéře dokumentu Čínský umělec v exilu. Své pravé jméno ale pořád skrýváte. Proč?
Své umělecké jméno používám už dlouho a lidé ho znají, nechtěl jsem je zbytečně mást. V budoucnu se chci své vlastní identitě věnovat i po umělecké stránce, jednou ji plně odhalím. Rozhodně to není proto, že by čínská vláda moje pravé jméno neznala.
Jak čínská vláda zjistila, kdo jste?
Nikdy to nebudu vědět jistě. Smutné ale je, že mé osobní informace zveřejnil i jeden čínský disident.
Když jsem v roce 2018 pracoval v berlínském studiu čínského umělce a aktivisty Aj Wej-weje, nikdo o tom nevěděl, jen malá skupina čínských disidentů v Berlíně, kde se každý zná s každým. Jeden z nich, básník Liao I-wu, podpořil na Twitteru amerického prezidenta Donalda Trumpa a já se k tomu vyjádřil. Přišlo mi to problematické, když sám Trump potlačování lidských práv podporuje. Na oplátku Liao zveřejnil moje osobní informace. Neohrozil tím jen mě, ale i moji rodinu, která je pořád v Číně. Bylo to velmi frustrující, protože největší škody nenapáchal můj protivník, ale někdo, kdo měl být mým spojencem.
Badiucao: Chinese dissident cartoonist revealed: Chinese political cartoonist Badiucao reveals his identity on the 30th... https://t.co/JqCBsDQ03Y pic.twitter.com/R7I5VkxAgG
— CITIZENS for CHANGE™ 🌊 (@cfcpac) June 4, 2019
Věděla vaše rodina v Číně, co pod pseudonymem děláte?
Nevěděli nic, vystavil bych je nebezpečí. Ti, co mě znali osobně, neznali moje umění, a ti, co znali moje umění, nevěděli, kdo jsem.
Jak se cítíte po odhalení své identity?
Jsou jen dvě cesty, jak se před čínskou vládou bránit - jedna je, že nebude vědět, kdo jsem. To fungovalo prvních šest sedm let, ale ve chvíli, kdy zjistili mou totožnost, zbyla jen cesta mezinárodní podpory. Proto využívám každé příležitosti mluvit na veřejnosti a vysvětlovat lidem, co se děje. Tímto způsobem mohu vzkázat čínské vládě, že pokud bude chtít ublížit mně nebo mé rodině, tak se o tom lidé dozví a vystaví režim nátlaku.
Nechtěl jsem se sám takto rozhodnout, byl jsem k tomu donucen. Čínská vláda nezapomíná a neodpouští. Když je někdo na seznamu, tak režim jen čeká na šanci, kdy ho dostane nebo umlčí. Kdybych přestal, stal bych se jednoduchým cílem. Musel jsem to udělat.
Dostáváte teď víc výhrůžek?
Ano, dokonce mě sledovali a sledovali i režiséra dokumentu Čínský umělec v exilu. Je to Brit žijící v Austrálii Danny Ben-Moshe. Výhrůžky smrtí mi chodí pořád, někdy od internetových trollů, jindy od čínských nacionalistů v Austrálii. Často napadají mé internetové přípojení, a tak musím maskovat svou polohu.
Když mám v Austrálii výstavu nebo veřejné vystoupení, tak tam chodí i lidé, kteří si místo umění fotí mě a moje přátele. Myslím, že mi tím chtějí vzkázat, že jsem pod dohledem.
Nedovolujte si nás kritizovat
Myslíte, že by se něco takového stalo i v Praze?
Určitě. Čínská vláda se i vůči českým politikům chová agresivně, a když má Peking odvahu zasahovat do vaší politiky, tak nebude mít zábrany udělat něco vašim nebo čínským občanům v Česku. Hodně mě šokovalo, co se tady děje, protože jsem vždycky k Česku vzhlížel, hlavně kvůli Václavu Havlovi, sametové revoluci a vaší historii, ale zdá se, že se vaše pověst dobrodince rozpouští.
Co podle vás může čínskou agresi zastavit?
Mezinárodní soudržnost a víra v to, že lidská práva jsou univerzální, že neplatí jen pro naše občany, ale vztahují se na všechny lidi na světě bez ohledu na jejich kulturu nebo zemi, odkud pocházejí. Pokud si vážíte svých lidských práv, svobod a demokracie, tak pro vás bude čínský režim neškodný. Pokud ale obdivujete silné muže, tak nebudete schopni poznat, co je špatného na čínském prezidentovi Si Ťin-pchingovi.
Mezinárodní soudržnost ale nepomáhá ani Ujgurům v čínském Sin-ťiangu…
Když vypukla v Evropě uprchlická krize, mnoho zemí bylo lhostejných k tragédiím, které se lidem utíkajícím před válkou staly. Jenom proto, že to jsou muslimové. Nezacházeli jste s nimi jako s lidskými bytostmi a to oslabilo vaši pozici a kritiku Číny. Ta teď může říct, že vy sami nedodržujete lidská práva muslimů, tak jak si dovolujete kritizovat nás?
Jak je to s čínským vlivem v Austrálii, kde žijete?
V Austrálii má Čína velký vliv ve všech aspektech - v médiích, u politiků nebo ve vzdělání a má i silný ekonomický vliv. Navíc až pět procent australské populace tvoří lidé s čínskými kořeny, kteří mohou výrazně zasáhnout do výsledků voleb.
Celý svět se zastavil kvůli cenzuře
Hrozby, které dostáváte, pochází často od jednotlivců. Je to dáno tím, že věří čínské vládě?
Za to může vliv médií, protože až 90 procent australských médií v čínštině má za sebou čínský kapitál, takže je to jako číst čínské stranické listy. Pokud lidé budou číst jen tyto zdroje, tak uvidí věci jinak a naprosto je ovládne propaganda. Takoví lidé mi vyhrožují nebo se perou s podporovateli hongkongských protestů.
Vliv má ale také rasismus a postoj, který Australané k Číňanům zaujali. Odsouvá to Číňany v zahraničí zpět k pekingské vládě, která jim řekne, že v cizině čelili diskriminaci, a tak musí svou zemi chránit, aby byla silnější. Vyhrožování disidentům je jedna z těchto cest. Nejde o problém, který vyřeší sami Číňané. Stejně jako koronavirus, i tohle je globální problém a musíme se mu postavit společně. V téhle metafoře je čínská vláda koronavirus a je nakažlivá. Když s ní nebojujete, může ovlivnit váš život a kontrolovat ho.
Kolik toho čínská vláda před námi v souvislosti se šířením nového koronaviru tají?
Není to o tom, co my nevíme, ale co sám čínský režim neví. Například v nemocnici ve Wu-chanu (ohnisko nákazy, pozn. red.) je pořád nedostatek zdravotního materiálu, chybí například testy na přítomnost viru. Takže čísla, která nám Čína od začátku ukazuje, nemusejí být správná, protože oni sami nedokážou říct, kdo je nakažený a kdo ne. Proto taky už několikrát změnili způsob testování nemocných. Mnoho lidí zemřelo dříve, než byli diagnostikováni, a ti se do celkového počtu nakažených vůbec nedostanou.
Čínská vláda je známá svou neupřímností, takže bych za každé její oznámení dal velký otazník. Nedělá věci na základě reality, ale podle svých zájmů. Kdyby režim zasáhl rychle a reagoval rovnou v prosinci, když už doktoři mluvili o koronaviru, nestala by se z toho pandemie. Celý svět se kvůli ní zastavil a nemůže za to virus, ale cenzura.
Může koronavirus probudit ostatní země?
Myslím, že by mohl. Nejdřív ale musíme uvést situaci na pravou míru. Čínská vláda říká, že vede boj proti koronaviru, ale nepřizná, že to ona jeho šíření způsobila.
Zároveň musíme rozlišovat Číňany a jejich vládu, abychom se vyhnuli rasismu. Když budou Číňané diskriminováni, tak to jen pomůže režimu sjednotit je proti ostatním. Bude daleko složitější provést změny, revoluci nebo reformy. Komunistická strana bude moci nadále říkat, že za problémy Číny mohou zahraniční síly. Takže nevěřte čínské vládě, ale ukažte podporu Číňanům.
