Moskva - Pozdě v noci 27. února 2015 dovečeřeli Boris Němcov s přítelkyní Annou Duryckou v restauraci Bosko Kafe v obchodním domě GUM a vyrazili domů.
Nedošli ale daleko. Když se procházeli po mostě přes řeku Moskva, jen pár desítek metrů od jejich bytu, ozvala se střelba.
Němcova zasáhlo pět kulek. Svalil se k zemi a během několika minut zemřel, ještě před příjezdem sanitky.
Události z onoho únorového večera jsou prakticky jediná fakta přímo spjatá s jeho smrtí, o kterých se píše ve vyšetřovacím spisu o 70 svazcích. Zbytek jsou předpoklady, svědectví, úsudky, píše britský server BBC.
Dlouhý proces v případu vraždy politika a hlasitého kritika Kremlu Borise Němcova skončil ve čtvrtek. Soud odsoudil pětici Čečenců, kteří vraždu provedli. Podařilo se vraždu opravdu objasnit?
Podle advokáta pozůstalých Vadima Prochorova nikoliv - ani se nezjistilo, kdo si vraždu objednal. Jiní experti upozorňují, jak málo faktů alespoň s nějakou věrohodností se soudu podařilo zjistit, uvádí BBC.
Žádná z mnoha kamer na mostu a v okolí Kremlu záhadně nezachytila okamžik vraždy. Neviděl ji ani žádný svědek. Durycká zaslechla jakési pleskání - ani si neuvědomila, že jde o výstřely.
Pak se Němcov zhroutil a ona se pokusil přivolat záchranku. Vraha neviděla. Netuší, odkud se střílelo.
Na místě se našlo šest nábojnic, jedna kulka minula. Všechny ráže devět milimetrů, ale různého stáří a od dvou různých výrobců.
Přímé důkazy prakticky neexistují
Kamery televize TVC na střeše hotelu Balčug, které zabíraly výhled na most, Kreml a chrám Vasila Blaženého, doplnily obrázek zločinu o pár podrobností. I přes špatnou kvalitu je vidět, že chvilku před vraždou kdosi jde několik metrů za Němcovem a Duryckou.
Sama vražda zachycena není, protože v tu chvíli trojici zaclonil komunální vůz. Za 2,6 vteřiny onen třetí člověk kráčí pryč, usedá do šedého osobního auta, které u něj zastavilo, a odjíždí.
Obžaloba přesvědčila porotu, že tím "třetím" byl Zaur Dadajev, který během necelých tří vteřin vytasil pistoli s tlumičem, třikrát vystřelil a po krátké pauze znovu třikrát vypálil do již ležícího Němcova.
To uvedl sám Dadajev v přiznání hned po zatčení. Zakrátko svá slova popřel s tím, že jej k doznání donutili mučením.
Žádné jiné přímé důkazy neexistují. Pouze nepřímé důkazy, které spíše připouštějí, než potvrzují, že Dadajev mohl spáchat to, k čemu se zprvu přiznal.
Jde o Dadajevovy genetické stopy v autě, kterým vrah uprchl, stopy střelného prachu na prstech a za levým uchem a o shodné náboje nalezené v bytě jeho matky.
Dadajeva tyto důkazy usvědčují z účasti na zločinu, ale v jaké roli?
Střílel skutečně Dadajev?
Podle obhájců se tato verze míjí s realitou. Kamenem úrazu jsou ony 2,6 vteřiny, během kterých prý není možné vypálit šest ran z podomácku poskládané pistole. Možná kdyby šlo o tovární zbraň schopnou střílet dávkou.
Znalci obžaloby ale trvají na tom, že střely nevypálila automatická zbraň.
Přestávku v palbě připouští jiný znalecký posudek, a to o dráze střel.
První kulky Němcova zasáhly do zad, ale nejméně jedna jej trefila z boku. Takový rozptyl předpokládá, že se mezi výstřely změnil úhel palby, což zabere čas. Anebo střelci byli dva, což ale obžaloba rozhodně popírá.
Otevřena zůstává i otázka, zda Dadajev byl s to tak přesně střílet levou rukou. Obžaloba tvrdí, že to umí, ale ani to nezkusila dokázat. Obhajoba předložila Dadajevovy snímky, když byl u praporu Sever: vždy držel zbraň pravou rukou.
Jediný očitý svědek
Na konci procesu promluvil jeden z klíčových svědků. Jevgenij Molodych šel oné noci po mostě za Němcovem a Duryckou, ale s větším odstupem. Ke zraněnému se dostal jako první a jako poslední jej viděl živého.
Vyšetřovatelům hned řekl, že vraždu nezaznamenal, protože poslouchal hudbu a současně se díval na obrazovku mobilu.
Potvrdil, že kdosi nasedl do šedého auta, ale vypovídal, že ho nedokáže popsat, protože byl daleko, viděl ho jen zezadu, byla noc, špatné počasí a osvětlení bylo slabé.
O dva a půl roku později u soudu poznal Dadajeva. Netroufl si ho přímo označit, ale řekl, že "je vizuálně podobný člověku, který usedl do auta".
Nikdo jiný onen večer Dadajeva v centru Moskvy neviděl, ani pouliční kamery. Ani jeho mobil nezaznamenali operátoři.
Ačkoliv očití svědci se nenašli, podle kamer bylo na mostě nejméně osm lidí. V případu však nefigurují.
Na záznamu je také vidět, že pár minut po vraždě přicházejí k Durycké dva lidé, se kterými žena mizí na pár minut z dohledu. Ale ve spisu tato epizoda chybí. Durycká se o ní ve výpovědích nezmiňuje.
Na soud nepřijela, dálkový výslech soudce zamítl. Zůstává tajemstvím, kdo byli ti lidé, proč s nimi šla a o čem spolu hovořili.
Organizátoři vraždy stále unikají
Hlavním organizátorem byl podle vyšetřovatelů devětadvacetiletý Ruslan Muchudinov. Prý již v září 2014 nabízel "nejméně 15 milionů rublů" (asi 5,7 milionu Kč) za Němcova.
Ani Muchudinova, ani peníze se ale najít nepodařilo.
Stejně to dopadlo s důkazy, že vraždu zosnoval a že měl prostředky na nájemné vrahy. Za devět a půl měsíce u soudu nezaznělo skoro nic, co by tuto hypotézu podpořilo - vyjma toho, že se s obžalovanými znal.
Stopy ale vedou k jiné osobě. Je jí bývalý Dadajevův velitel Ruslan Geremejev. Muchudinov byl jeho osobní řidič.
Jenže Geremejev nebyl nikdy předvolán ani vyslechnut jako svědek. Není ani známo místo jeho pobytu. Vyšetřovatel, který ho měl vyslechnout, se spokojil s tím, že přijel do čečenské vsi a zaťukal na dveře. A nikdo mu neotevřel.
O zločinu, který se po více než dvou letech uzavřel odsouzením pětice Čečenců, se toho neví o moc více než na začátku, upozornila ruská redakce BBC.
