Praha – Inspektoři práce se zaměří na to, proč české firmy platí ženám v průměru o 22 procent méně než mužům na stejných pozicích, přestože podle zákona za stejnou práci náleží stejná odměna.
Státní úřad inspekce práce pod vedením Rudolfa Hahna momentálně dává dohromady seznam zaměstnavatelů, za nimiž vyrazí. Vychází přitom z podnětů veřejnosti i odborníků na rovnoprávnost. "Komunikujeme i s neziskovými organizacemi, které se zabývají genderovou problematikou. Není ideální zaměstnavatele zatěžovat a chodit k nim na kontroly bez indicií, že tam k nerovnému odměňování dochází," vysvětluje Hahnův náměstek Jiří Macíček.
Podle předsedy Českomoravské konfederace odborových svazů Josefa Středuly by inspektorát měl v první řadě prověřit pracovní agentury. A zkontrolovat by měl i firmy, kterým agentury dodávají zaměstnance. "Osobně bych to viděl jako jednoznačnou cílovou skupinu napříč odvětvími. Od obchodu až po průmyslové firmy," říká šéf odborářů.
Agentury bývají kritizovány za to, že si jejich zaměstnanci vydělají méně, než kolik by dostávali, kdyby byli v podniku zaměstnáni napřímo. Podle Středuly se tak dá čekat, že agentury neznevýhodňují jen své zaměstnance vůči těm kmenovým, ale že navíc platově diskriminují i ženy.
Zdůvodněte rozdíly
Inspektoři budou po kontrolovaných zaměstnavatelích požadovat popis náplně práce ženy i muže, výplatní pásky a zdůvodnění, proč muž dostává víc než kolegyně.
Právě tady ale firmy mají značný manévrovací prostor. Stačí doložit například jednu - jakkoli drobnou nebo formální - pracovní povinnost, kterou má muž navíc, a už je takřka nemožné prokázat, že firma zaměstnankyni nespravedlivě platí méně. Ještě komplikovanější je posuzovat oprávněnost rozdílných odměn ke stejnému základnímu platu.
"Brzdím nadšení, že inspekce se do toho pustí a kontrolami zlomí tradiční myšlenkové nastavení celé republiky. My s tím začínáme. Půjdeme po evidentních záležitostech a staneme se zkušenějšími," říká generální inspektor Hahn. Evidentním prohřeškem je podle něj situace, kdy absolvent a absolventka se stejným vzděláním nastoupí na totožnou pozici, avšak s rozdílným platem.
Lidé často rezignují
Obtížnost prokazování platové diskriminace vede k tomu, že se zaměstnanci na inspekci i na soudy obracejí jen minimálně. Předloni soudy řešily jen jednu žalobu na mzdovou diskriminaci. Stejně jako v roce 2013. A když už se pracovníci rozhodnou žalobu podat, většinou se svými šéfy prohrávají.
"Lidé často rezignují, protože jsou skeptičtí ohledně toho, zda by dosáhli úspěchu a jestli by vůbec případný úspěch vyvážil negativní reakce v zaměstnání," říká mluvčí veřejné ochránkyně práv Iva Hrazdílková. Právě ombudsmanka Anna Šabatová inspekci práce přesvědčila, že rozdílům v platech, které jsou třetí nejhlubší v Evropské unii, je potřeba se věnovat.
"Díky systematickým kontrolám se nerovné odměňování může začít narovnávat. Když budou zaměstnavatelé vědět, že to někdo kontroluje, uvědomí si, že by se jim nerovné odměňování nemuselo vyplatit," doufá Hrazdílková. Sami inspektoři dodávají, že kontroly jsou jen střípkem mezi kroky, které je třeba podniknout, aby odměňování žen a mužů bylo spravedlivé.
K nižším příjmům žen však vedou i skutečnosti, které inspekce ani nijak postihovat nemůže, i kdyby je prokázala. "Mzdové rozdíly vznikají nejvíce ve chvíli, kdy mladá žena jde na mateřskou dovolenou. Když se vrátí, tak jí není příjem navýšen o tu částku, o niž přišla v době, kdy se starala o potomka. A inspekce práce nemůže nijak zasáhnout, protože taková garance příjmu není v českých zákonech," podotýká předseda odborů Středula.
Ženy vydělávají méně i proto, že se častěji věnují hůře placeným profesím – pracují třeba ve školství nebo zdravotnictví. V důsledku toho mají později i nižší důchod.
