Foto: Reuters

Akcie a dluhopisy

Aleš Prandstetter, investiční stratég společnosti Fichtner: Ten, kdo chce investovat, si v první řadě musí sám zodpovědět alespoň na pár základních otázek. Například, za jak dlouho budu peníze potřebovat? Jestli za rok na dovolenou, pak na investování zapomeňme. Čím delší čas penězům nechám, tím širší možnosti a spolehlivější výsledek dostanu. 

• Pokud těch 100 tisíc má být počátek cesty k finanční nezávislosti a rentě v budoucnu, pak daný cíl plní portfolio, které je převážně akciové, správně poskládané, sestávající zejména z akcií amerických firem.

Co můžu očekávat? S dostatečně dlouhým, řekněme dvacetiletým horizontem zhruba čtyřnásobek vložené částky v reálném vyjádření, očištěném o inflaci. To je sice pěkné, ale samo o sobě to na žádnou rentu nestačí.

Když však zvládnu těchto 100 tisíc pravidelně investovat každý rok, na konci období budu pravděpodobně mít přes čtyři miliony dnešních korun. Takové portfolio už může dávat doživotní potěšitelnou rentu. Proč si v pozdějším věku nezdvojnásobit důchod a nebýt tolik závislý na rozhodnutích politiků ohledně této dávky?

Jan Bureš, hlavní ekonom Patria Finance: Sto tisíc korun je pro jednoho málo a pro druhého životně důležitá úspora. A podle toho je třeba s penězi nakládat. To platí o to více v dnešní době, kdy jsou bezpečné výnosy na trzích nejčastěji v podobě vládních dluhopisů extrémně nízké.

Pro výnosy, které rozumně překonávají inflaci, je proto častokrát zapotřebí vice zariskovat. A to nelze doporučit lidem, pro které je oněch 100 tisíc korun opravdu zásadní rezervou, kterou mohou v nejbližších měsících potřebovat.

I pokud se odhodlají riskovat, není dnes situace jednoduchá. Oproti historickým průměrům jsou akcie i dluhopisy viditelně nadhodnocené. Stále sice platí, že minimálně v Evropě jsou dluhopisy o poznání dražší než akcie, mohou k tomu ovšem mít pádný důvod - geopolitická rizika ohrožují hospodářský růst a akcie jsou těžko předvídatelné.

• I proto bych sám za sebe volil lehce defenzivní investiční strategii. Menší část úspor bych nechal v českých proti-inflačních dluhopisech. Větší část bych v rámci akciových trhů zainvestoval zejména v USA, s převahou defenzivních sektorů (např. farmacie, zboží běžné spotřeby) a kvalitních technologických firem.

Jiří Pech, investiční analytik Broker Trust: Předpokládejme, že se bavíme o opatrnějším, konzervativním investorovi, kterých je v Česku nejvíce. Pokud by se jednalo o pravidelnou investici, doporučil bych ji rozložit do některého z aktivně řízených podílových fondů.

• Jednorázová investice je disciplína o něco složitější. Vybíral bych kombinaci nemovitostního fondu s některými dluhopisovými strategiemi.

Nejvíce se mi líbí fondy, které v poslední době začaly vznikat u Franklin Templeton nebo Amundi. Tyto fondy jsou jen na určitou dobu a cílí na výnos, který by klient mohl očekávat. Při rozumném rozložení rizika by se klienti mohli dostat na výnosy okolo 3-4 % p.a., což je zatím stále více, než nabízejí na tuto dobu termínované vklady.

• Pokud by byl klient ještě opatrnější, může pro něho být výhrou i produkt, který kombinuje bankovní vklad s investicí do fondu.