Studie, kterou si nedávno nechaly zpracovat úřady v německé Žitavě, dospěla k závěru, že v tomto městě se kvůli pokračující těžbě z nedalekého polského hnědouhelného dolu Turów může v budoucnu propadnout půda. Pokles má "v blízkosti státní hranice do roku 2044 dosáhnout až 1,2 metru a v centru Žitavy 36-72 centimetrů". Vy jste se zabývali stejným fenoménem na české straně. Co jste zjistili?
Zaznamenali jsme zejména pokles v severní části Hrádku nad Nisou a na česko-polské hranici v okolí Oldřichova na Hranicích, a to v rozsahu od minus pěti do minus 10 milimetrů za rok. Naše studie ale pokrývala právě i německou Žitavu, kde jsou poklesy výraznější, až do 15 milimetrů za rok.
Jak dlouhé období jste zkoumali?
Od 90. let 20. století do roku 2019.
Vaše zpráva uvádí, že jste vycházeli z družicových dat. Jak si mám představit měření poklesu půdy ze satelitu?
Velmi zjednodušeně řečeno zde byla využita metoda takzvané interferometrie, která pozná rozdíly ve vlastnostech odraženého radarového záření a dokáže opakovaným snímáním změřit změnu polohy daného místa na povrchu Země, s přesností na milimetr. Použili jsme k tomu data starší družice ERS a také nová radarová data Sentinel-1. Evropská kosmická agentura je poskytuje nepřetržitě od roku 2014, a to zdarma.
Jak je to spolehlivé?
Tahle metoda je využívaná celosvětově a byla mnohokrát ověřena měřeními přímo v terénu.
A dá se na základě těchto zjištění spolehlivě tvrdit, že pokles půdy souvisí s těžbou v Turówě?
Ne, zjednodušeně se dá říct jen to, že jsme zjistili, že se něco děje. Mezi možné příčiny patří například pokles hladiny podzemní vody a následná změna pórovitosti a objemu jílových hornin.
Prostě se půda rozmáčí a "proteče" víc do hloubky, chápu to správně?
Spíše naopak. Vysycháním půdy a jejího horninového podloží dochází ke smršťování objemu, které se projeví sedáním půdy a klesáním jejího povrchu.
Samotný pokles podzemní vody v oblasti sledujete také, místní se ho hodně obávají. K čemu tu dochází?
Je potřeba zdůraznit, že v okolí dolu Turów se na českém území vyskytuje několik různých kolektorů (vodonosná vrstva půdy, pozn. red.) s velmi odlišným chováním hladin podzemní vody. V těch hlubších, na kterých se jen zanedbatelně projevují dešťové a sněhové srážky, jsme v roce 2020 zaznamenali pokles hladiny podzemní vody až o osm metrů. Celkově od poloviny 80. let 20. století do roku 2019 klesla voda o 60 metrů.
Osm metrů za jeden rok je hodně, není?
Mnohem více nás trápí pokles ve svrchních kolektorech v okolí Uhelné, kde se nacházejí zdroje kvalitní podzemní vody pro město Hrádek nad Nisou. Od roku 2015 tu hladina podzemní vody každoročně klesá o jeden metr.
Zdeněk Venera
Ředitel České geologické služby, vystudoval obor ložisková geologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Dříve pracoval na ministerstvu životního prostředí jako šéf odboru geologie a zástupce náměstka, od roku 2004 stojí v čele ČGS. Ta se podílí na výzkumu v Česku i v zahraničí za účelem poskytování informací státní správě pro rozhodování v oblasti nerostných zdrojů, podzemní vody, geologických rizik a životního prostředí. ČR zastupuje ve Výboru pro ochranu životního prostředí v rámci systému Antarktické smlouvy i v asociaci evropských geologických služeb EuroGeoSurveys.
Co pokles způsobuje?
Co se týká hlubších kolektorů, tam je pokles podzemní vody způsoben pouze činností dolu Turów. Ve svrchních kolektorech, ze kterých čerpá vodu zdroj v Uhelné, se projevují celkem tři věci: těžba, změna klimatu a úbytek srážek a také samotné čerpání podzemní vody v Uhelné. Přičemž vliv sucha se významně zvýšil v období sucha v letech 2015 až 2019. V listopadu 2020 se hladina podzemní vody snížila na své historické minimum.
Vy jste ještě rozšířili síť bodů, které podzemní vodu sledují. Kde?
Ano, v loňském roce jsme na Hrádecku a na Frýdlantsku dokončili celkem 18 vrtů na monitorování hladin podzemní vody a nechali opravit šest vodoměrných stanic na hraničních potocích. Vrty mají za úkol sledovat hladinu podzemní vody ve svrchním kolektoru podél státní hranice s Polskem.
Polská strana tvrdí, že podzemní stěna, která zde vzniká, aby k odtékání vody z českého území do hlubokého dolu v Polsku nedocházelo, funguje. Souhlasíte s tím?
V říjnu loňského roku bylo hotovo už 70 procent této stěny, a hladiny v hlubších kolektorech stále klesaly, což žádné pozitivní účinky nenaznačuje. Nicméně podle harmonogramu platného v loňském roce plánují podzemní stěnu dokončit v květnu tohoto roku a do června 2022 si nechávají prostor na případné dotěsnění. Teprve potom lze hodnotit, zda podzemní stěna funguje tak, jak polská strana předpokládá.
O možnosti velkého sesuvu po zaplavení těžební jámy hovoří i žitavská studie. Varuje i před tím, že podzemní voda v oblasti je kontaminovaná - sulfáty, niklem a kadmiem z dolu Turów. Považujete tyto scénáře za možné?
Podzemní voda proudí hlavně směrem z Česka do dolu Turów, takže jsme před případnou kontaminaci chráněni. Jak přesně bude probíhat rekultivace po ukončení těžby, zatím nevíme, nicméně uhelné sloje se překrývají izolačním materiálem a svahy se zabezpečují, aby byly stabilní. Příkladem je již zatopený německý důl Berzdorfer See, který nyní slouží k rekreaci, nebo zatopené doly v Podkrušnohoří - jezera Medard, Milada, Most a další. Zkušenosti se zabezpečením svahů jsou poměrně bohaté jak v Česku, tak v Německu.
Projektu sledování poklesů půdy a změn hladiny podzemní vody se věnují také experti Renata Kadlecová, Ondřej Nol a Veronika Strnadová.
