Už příští měsíc bude k vidění nový iPhone. A mezi očekávanými vylepšeními pětky skutečně má být čtečka otisků prstů. Sice se může stát, že půjde o přehmat, jako u představení LG G2 minulý týden, kde se ze čtečky vyklubal regulátor hlasitosti, ale zvyšující se touha mobilů po unikátní identifikaci svého majitele je nepřehlédnutelná.

Bude to mít obrovský dopad na budoucí vývoj telekomunikací. Až doposud se uživatel mobilní služby prokazoval svou SIM kartou a každý telefon byl povinen umožnit její akceptaci včetně PINu. To byl obrovský posun proti sítím NMT nebo CDMA2000, kde „číslo“ bylo spojeno přímo s mobilním telefonem, a pokud jste chtěli číslo přenést do jiného přístroje, museli jste o to žádat svého operátora.

Od té doby situace pokročila. Dnešní mobily nepotřebují ukládat SMS zprávy a telefonní kontakty na SIM kartu, naopak jim v tom dělá nepořádek. Navíc spektrum služeb, které je třeba se sítí dojednat, dávno přesáhlo kapacitu SIM karty. Ta často ani není schopna si zapamatovat číslo MMC od služby multimediálních zpráv, která mezitím stihla zemřít. Vývoj SIM karet zkrátka nedržel krok.

SIM karta navíc má jednu nepříjemnou vlastnost z hlediska autorizace: ověřuje, kdo telefon platí. Ale neověřuje, kdo jej drží v ruce. Z hlediska užití moderních přístrojů jako víceuživatelských (to už se v případě tabletů stalo realitou) je SIM karta dnes bezcenná. A také poslední průzkumy ukazují, že většina uživatelů mobilů nepoužívá PIN při zapnutí mobilu.

Výrobci mobilů vyšší touhu po bezpečnosti řešili různě, od pradávna „zamknutím“ telefonu. Android představil odemykání gestem na dotykovém displeji a tímto, jako iPhone, vyžadoval přihlášení do služby k tomu, aby se s telefonem dalo reálně fungovat. Jenže vyťukávání hesla není moc příjemné.

Trumfem Androidu před dvěma lety mělo být rozpoznávání tváře k odemčení mobilu. Fanouškové Androidu to přivítali jako důkaz zaspání Applu. Záhy se ukázalo, že zabezpečení oklame obyčejná fotografie. Nadto patentová přihláška Applu na podobný mechanismus už dávno ležela na úřadě, firma však při testech narazila na stejný problém. A tak všechno zůstalo při starém a při pokusech rozpoznávání tváře prohloubit o prostorový vjem a lepší zachycení biometrických bodů. Průlom zatím nepřišel.

Přesto je bezpečný a víceuživatelský přístup do mobilních zařízení nutný. Stále větší část dat se přesouvá do cloudů – po drobných nastaveních, kontaktech a kalendářích také fotografie, hudba či video. Tím roste potřeba cloud zabezpečit, protože jeho smazáním přijde uživatel o celý svůj „digitální život“.

Existují sice postupy jako dvoufaktorová autorizace, jenže míra užití není příliš vysoká – kdo z vás ji má zapnutou na Googlu? A kromě toho, stejně nechrání před útokem cíleným. Navíc druhým autorizačním zařízením je zpravidla mobil – a jsme zpět na počátku bezpečnostního kruhu.

Větší využití biometriky se nabízí. Senzory otisků prstů jsou dnes obvykle dodávány do notebooků a jsou rozšířené, spolehlivé, vyzkoušené. Méně tak ale jejich ovládací software, což odrazuje výrobce mobilů. S četností užití otisků prstů na počítačích nejsou dobré zkušenosti. I to má ovšem své psychologické důvody, osobní počítač je velká věc, ztrácíme jej minimálně a i u notebooků stačí ochrana heslem. Až nové verze Windows Vista/7 integrovaly snímání otisků do systému dostatečně smysluplně, jenže výrobci notebooků jej integrují hlavně do business modelů.

U mobilních zařízení je nejen vyšší potřeba zabezpečení dat, ale také řízení přístupu k nim. Nemusí jít jen o zloděje, ale třeba o to, aby děti nemazaly firemní e-maily, když si hrají na vašem iPadu. Na to všechno by měl snímač otisků prstů – pokud bude spolehlivý – stačit. Jednou přejedete prstem a mobil či tablet ví, kdo ho drží v ruce a k jakým souborům vás může pustit či jaké má rychle stáhnout z cloudu.

Důvodů, proč budou čtečky otisků tak podstatnou událostí, je ale více. Kvalitní ověření totožnosti bude balzám na pohodlí a využívanost cloudu v mobilních službách zvýší ochotu firem do něj zapojovat další služby. To samé na webu. Dnes aby se člověk při procházení webem jen přihlašoval stále dokola. Postupující integrace mezi mobilními zařízeními, webem a službami nás přiblíží stavu, kdy se na jakémkoliv zařízení budete moci přihlásit a dostat se do prostředí, jaké máte na jiných zařízeních.

Jenže s touhle radostí a pohodlím také přichází riziko šmírování. Samozřejmě, můžete se bránit a nic nepoužívat, jenže jako každá „pekelná“ technologie, i tohle je věc generační – dětem to nevysvětlíte, ty uvidí pohodlí a technologii budou používat. Svět s identifikační monokulturou bude zase o něco méně šmírující místo. Za dvacet let budou na úřadech ve vyspělých zemích postávat všichni s mobilem místo občanky, a pokud ne, pak proto, že už mají implantát.

Ne snad že by se s tím dalo něco dělat.