Kateřina Hovorková
16. 2. 2019 13:20
Nový stát potřebuje nové peníze. A tak se hned v prvních dnech samostatného státu v roce 1918 začala připravovat československá měna. Do dvaceti let získala významné místo mezi předními světovými měnami. Cesta k úspěchu nové měny však byla složitá a jako první zádrhel se ukázalo už hledání názvu, který by vyhovoval všem.
Krásné státovky, které lákaly padělatele
Státovky (vydával je stát, ne banka, proto ten název) první emise byly výtvarně krásné. Protože autorem některých z nich, necelé poloviny, byl Alfons Mucha, říkalo se jim také muchovky.
- Alfons Mucha byl autorem ještě jedné bankovky, a to padesátikoruny z roku 1929. Ta je zajímavá mimo jiné tím, že na sobě nese řadu znaků - symbolů zednářské lóže, neboť malíř byl údajně jejím členem.
Státovky první emise byly hodně padělány. Byly tištěny knihtiskem - tedy relativně jednoduchým způsobem, výjimkou byla tisícikoruna, která se tiskla v americké tiskárně American Bank Note Company v New Yorku. A tak se velmi rychle objevily padělky vyšších hodnot, zejména 100 Kč, 500 Kč a 5000 Kč.
Historické prameny připomínají především případ padělání pětisetkoruny Maďarem Gyulou Mezsárosem, v jehož dílně bylo vyrobeno přes 60 000 kusů velmi kvalitních padělků.
- Padělatele lákaly také státovky hodnoty 5000 Kč. Jejich rychlé stažení z oběhu sice neohrozilo peněžní oběh, ale udělalo z nich sběratelsky nejvzácnější a nejdražší československé papírové platidlo.
Právě kvůli padělání se přistoupilo k vydání druhé emise státovek, které už se od hodnoty 100 Kč a výše tiskly v American Bank Note Company.