Brno - Náboženská víra neopravňuje žadatele o sociální dávky v Česku k tomu, aby odmítali do svého bytu pustit sociální pracovníky.
Pokud žadatel o sociální dávky nedovolí šetření přímo ve svém domově, musí počítat s tím, že peníze od státu nedostane. A to přes to, že jeho zdravotní zprávy potvrzují, že se žadatel sám o sebe nepostará a pomoc nutně potřebuje.
U Ústavního soudu tak se svou žádostí neuspěl český muslim - invalidní důchodce, který z náboženských důvodů (ochrana modlitebního místa) odmítal do svého bytu pustit úředníky z pražského magistrátu. Ti si chtěli přímo u invalidy, který je odkázaný na pomoc druhých, ověřit, zda splňuje podmínky pro vyplácení příspěvku na péči.
Netrestejte mě za víru
Muž úředníky do svého bytu nepustil a uvedl, že jim k posouzení jeho zdravotního stavu musí stačit lékařské zprávy.
„Projev mé víry je spojen s nedotknutelností určitých míst bytu. Šetření odmítám z náboženských důvodů jako český muslim (zčásti etnický Arab). Podrobení se proceduře mě staví, s ohledem na víru, do rozporu s vlastním svědomím," uvedl muž.
Jeho námitky postupně odmítl jak pražský magistrát, tak městský a Nejvyšší správní soud.
Podle soudců Nejvyššího správního soudu nic totiž nenasvědčovalo tomu, že by se úředníci při šetření v bytě nechovali zdrženlivě a citlivě a nebrali by v potaz, že muž má ve svém domově malou modlitebnu.
Muž pak ale ještě poslal stížnost k Ústavnímu soudu. Namítal, že došlo k porušení jeho práva na nedotknutelnost obydlí a také práva na svobodu vyznání.
„Správnímu orgánu poskytl lékařskou dokumentaci, což považoval za dostačující. V rozhodnutí správních orgánů a správních soudů tak shledal diskriminační přístup ve vztahu ke svobodě vyznání," uvedl právní zástupce muže v ústavní stížnosti.
A argumentoval také tím, že v některých případech už soudy rozhodly, že šetření na místě není potřeba. Jenže to bylo u lidí, kteří o dávky žádali opakovaně - v takovém případě podle soudů stačí šetření na místě jednou a nemusí se několikrát opakovat.
Zákon se musí dodržovat
Také Ústavní soudci nakonec stížnost tohoto muže odmítli. Podle senátu vedeného soudkyní Vlastou Formánkovou sice muž dávku chtěl, odmítl ale podmínky stanovené zákonem.
"Odmítnutí jeho žádosti o dávku pak prezentoval jako diskriminaci, ačkoliv důvodem k nepřiznání sociální dávky nebyla jeho víra, ale jeho neochota podrobit se zákonu," uvedli soudci. Podle nich bylo šetření v bytě nezbytné pro určení možné pomoci muži.
"Postup úřadu i soudů byl zcela v souladu se zákonem a jejich rozhodnutí stěžovatele nediskriminovala, ani jinak do jeho chráněných zájmů nezasáhla," rozhodli ústavní soudci.
