Zní to skoro jako začátek vymyšleného bonmotu. Píše se rok 2017, Bernhard Maier se prochází po ulicích Mladé Boleslavi. Do té doby příliš mnoho času na prozkoumávání města, v němž stojí největší automobilový závod v Česku, kterému v té době už skoro dva roky šéfuje, s ohledem na pracovní povinnosti neměl.
Těžko se dopátrat, co přesně řekl. Na Maierův popud ale po prohlídce města vznikl nadační fond, do kterého Škodovka vložila v přepočtu tři čtvrtě miliardy korun a díky kterému nyní automobilka podporuje veřejný sektor celého Mladoboleslavska (více zde).
Inspirovala se u Volkswagenu, který rovněž výrazně utrácí za zlepšení života ve Wolfsburgu, podporuje tamní školy, nemocnice, investuje do infrastruktury. Automobilové továrny sice zajistí pracovní místa, ale přináší s sebou i odvrácenou stranu byznysu, znečištění, hluk, zvýšení drobné kriminality. Mladoboleslaváci o tom vědí své.
Na této procházce padla zmínka o Wolfsburgu ještě jednou. Volkswagen vede od počátku založení společnosti vlastní kroniku, do které archiváři zapisují důležité události. V muzeu škodovácké automobilky také funguje archiv, avšak kronika jako taková se tu nikdy nevedla. I to údajně Maiera překvapilo a rozhodl o jejím vzniku.
Dát dohromady historii sahající až do roku 1895 ale trvalo mnoho měsíců. Díky kronice se k publicistice na chvíli opět vrátili dva někdejší novináři, dnes zaměstnanci Škody. Jens Katemann, kdysi šéfredaktor německého magazínu Auto motor und sport a dnes šéf komunikace podniku, a Vítězslav Kodym, kdysi šéfredaktor časopisu AutoTip, dnes vedoucí komunikace oddělení Classic.
Autorský tým čítá i další osobnosti, hlavního archiváře Lukáše Nachtmanna, šéfa restaurátorské dílny Škoda Muzea Michala Velebného a vedoucí škodováckého muzea Andreu Frydlovou. Hlavním autorem textů je však automobilový novinář Zdeněk Vacek, redaktor časopisu AutoTip.
Zdeněk Vacek napsal již několik knih s automobilovou tematikou (Za volantem s Karlem Čapkem, První populární škodovka, Škodovkou na Sněžku i kolem světa a Fenomén Mercedes-Benz & Čechy, Morava a Slezsko), avšak práce na kronice je podle jeho slov něco úplně nového.
"Došla mi spousta souvislostí a hlavně to, jak výjimeční vizionáři Laurin s Klementem byli. Chtěl jsem dostat do knihy nejen technické informace. Ohromilo mě, kolik lidí se snažilo firmu udržet i v letech, kdy jí hospodářství nepřálo. Zaslouží se poděkovat bezpočtu škodováků," říká Zdeněk Vacek.
Úryvek z knihy Škoda Auto kronika rok 1921
Úryvek z knihy Škoda Auto kronika, díl I., rok 1921
V polovině roku 1921 připadá na jeden automobil 3138 obyvatel Československa! (…). Evropa na tom však není o mnoho lépe, v roce 1920 vyprodukuje pouze 1,21 milionu aut, tedy desetinu produkce USA. Václav Klement, generální ředitel společnosti L&K před silnou americkou konkurencí varuje a vyzývá ke spojování tuzemských výrobců. Rozvoj domácího motorismu mladý stát částečně stimuluje alespoň ochranářskými opatřeními. Na dovážené osobní automobily již dříve uvalil clo ve výši 45 %, později dokonce 65 %.
Příběhy jsou provázané s událostmi ve světě i v tuzemsku, čtenář má tedy jedinečnou příležitost pochopit, jak se automobilka vyvíjela v reakci na okolní svět. U příběhů designérů, konstruktérů i ředitelů nechybí výstižné a krátké komentáře. A překvapivě se ani nepřivírají oči nad politikou ovlivněnými událostmi.
A tak tu má své místo i fotografie s Adolfem Hitlerem, který se v roce 1939 zastavil u stánku Škody na berlínském autosalonu, nebo Leonidem Brežněvem, který si v roce 1963 vyzkoušel prototyp 1000 MB na dvoře před mladoboleslavským závodem.
Nechybí ani údaje o armádních zakázkách před velkou válkou, které automobilce výrazně pomáhaly, ani údaje, kolik desetitisíců granátů týdně za první světové války nebo dílů na německé Messerschmitty během druhé světové války v továrně vyráběli.
Ani fakt, že v období mezi 70. a 90. lety minulého století mnoho Škodovek postavili vězni. Automobilka zaměstnávala trestance, kteří si odpykávali trest v mladoboleslavské věznici s kapacitou 1600 osob. "V lisovně a v některých dalších provozech, zejména těch, které jsou ekologicky, zdravotně i co do (ne)bezpečnosti práce problematické, představují trestanci až 90 procent pracujících," píše se v kronice.
Poté, co Václav Havel 1. ledna 1990 vyhlásil amnestii, podnik musel řešit na linkách kritickou situaci. "Den po pondělní amnestii je vyrobeno 212 Favoritů, ve středu již jen 57 vozů a ve čtvrtek už ani jeden," uvádí se v knize. Na pomoc jsou přivoláni dokonce i vojáci a dobrovolníci.
"Snahou bylo, abychom historii podali vyváženě. Kroniky se v Česku příliš často nevydávají, není to obvyklé. Ale čím déle jsme na tom pracovali, tím víc nám docházelo, že tento koncept má něco do sebe," říká Zdeněk Vacek.
"Snažili jsme se zaznamenat nejvýznamnější události, ale i perličky. A nejhorší byla práce sehnat fotografie všech ředitelů, zejména z 50. až 70. let," dodává Vítězslav Kodym.
U jednotlivých let, kterým se věnuje prostor, autoři uvádějí počet zaměstnanců a počet vyrobených strojů. Se statistikami měli Zdeněk Vacek a Lukáš Nachtmann z archivu muzea Škody potíže. "S čísly se samozřejmě v průběhu let kouzlilo, zejména v období, kdy bylo potřeba plnit plány. Snažili jsme se proto použít skutečně relevantní data, a když je nebylo možné zjistit, uvádíme rozmezí hodnot," říká Zdeněk Vacek.
Každá třísvazková série je v jednojazyčné verzi, v angličtině a němčině automobilka vytiskla celkem asi 3500 výtisků, stejný počet vychází v češtině. Pořídit ji bude možné od května ve Škoda Muzeu anebo na e-shopu automobilky.
Úryvek z knihy Škoda Auto kronika, díl I., rok 1945
Úryvek z knihy Škoda Auto kronika, díl I., rok 1945
Druhá světová válka v Evropě končí 8. května 1945, ale ještě ve středu 9. května se Mladá Boleslav stane jedním z posledních evropských měst postižených leteckým náletem. Během války přitom toto průmyslové centrum nezasáhla jediná letecká puma! Bombardéry patří ke 4. leteckému bombardovacímu sboru Rudé armády. Na město automobilů dopadne přibližně 700 leteckých bomb, zahyne asi 450 osob. V areálu továrny zasáhnou hlavní dílny, oddělení montáže vozu i skladiště komponentů.
"Kdyby kronika vyšla zároveň dvou- nebo trojjazyčně, podle našeho názoru by to narušilo kontinuitu. A navíc v každém jazyce je potřeba k vyprávění přistoupit trochu jinak, v němčině je potřeba mluvit ke čtenáři v přítomném čase, v angličtině to naopak znělo moc bulvárně.
A navíc jsme chtěli zahraničnímu čtenáři přiblížit české reálie. Záměrem knihy není propagace a chlubení se příběhem rozvíjející se automobilky, která se snažila být už od svého počátku světová, ale zároveň jde o jakousi službu zemi, která má v automobilovém průmyslu mimořádné postavení," dodává Zdeněk Vacek.
