Říkalo se mu - nesprávně - bakeliťák, řidiči jedoucí za ním v kolonách ho pro nesnesitelný zápach z výfuku neměli rádi. Přesto Trabant 601, jeden z nejslavnějších produktů bývalé Německé demokratické republiky, zůstává i po 25 letech od skončení jeho výroby jedním z nejznámějších typů v historii automobilismu.
Poslední exemplář automobilu Trabant 601 s dvoutaktním motorem sjel z výrobní linky ve Cvikově na konci července roku 1990. Výrobní bilance se tak uzavřela na 2 821 057 kusech. Lidé už o něj neměli zájem. Želená opona padla a zájemci si mohli ze sousední Spolkové republiky Německo dovážet ojeté vozy se zvučnějšími jmény a hlavně silnějším motorem, než byl dvoutaktní dvouválec s výkonem 19 kW (26 koňských sil).
Výroba Trabantu 601 začala v létě roku 1964, v březnu měl premiéru na veletrhu v Lipsku. Technicky šlo o evoluci předcházejících modelů P50, Trabant 500 a Trabant 600.
Jméno Trabant vzniklo v roce 1957, když lid ve východním Německu "oslavoval" úspěchy Sovětského svazu v kosmu, a proto nový typ automobilu pojmenoval překladem slova družice.
Po celou dobu výroby měl Trabant 601 povrchové díly karosérie z duroplastu, což je slisovaná směs textilního odpadu s pryskyřicí.
"Karoserie z plastické hmoty duroplastu svými vlastnostmi předčí v mnoha směrech plech - je lehčí, odolnější proti poškození nárazem, nemají na ni vliv korosivní účinky povětrnosti, vyniká dobrou isolační schopností vůči teplotě i hluku a snáší stejně dobře vysoké teploty jako mnohastupňový mráz, je pružná a snadno se opravuje," napsal už v roce 1956 o připravovaném automobilu časopis Svět motorů. Verze sedan i kombi měla pouze jeden pár bočních dveří.
Duroplastové díly nešlo složitěji tvarovat, takže karosérie vozu musela být velmi jednoduchá. Nakonec se toto řešení ukázalo jako velmi nadčasové, protože za celou dobu výroby (trvala 26 let) se nemusela měnit a i dnes působí vůz s kulatými světlomety sympaticky.
Výroba až téměř do samého pádu komunistického režimu neustále stoupala. Výrobní rekord - 146 000 kusů - byl dosažen v roce 1988.
Svými rozměry odpovídá Trabant 601 dnešním městským minivozům, například Škodě Citigo. Na délku měřil 3555 milimetrů, na šířku 1504 a na výšku 1437 milimetrů. Existovala i verze kombi, která byla delší o pouhých pět milimetrů. Raritou je varianta Tramp, což je kabriolet vycházející z vozidla vyráběného pro armádu.
Automobil byl schopen dosáhnout maximální rychlosti 105 kilometrů za hodinu. Přičemž spotřeba se obvykle pohybovala od šesti do devíti litrů. Páka ovládající čtyřrychlostní převodovku byla umístěna u volantu.
Výbava neobsahovala opravdu žádné zbytečnosti. Například topení - kvůli koncepci vzduchem chlazeného motoru - bylo jen málo účinné a při jízdě z kopce se posádka neohřála vůbec. Za zaznamenání, kromě cyklovače stěračů, stojí už jen sklopná opěradla předních sedadel, která umožňovala takzvanou lůžkovou úpravu.
Oceňován však byl zavazadlový prostor. Vždyť i do sedanu šlo naložit 415 litrů zavazadel, což je o dost více než v současné fabii s karosérií hatchback.
V průběhu let výroby sice vznikaly návrhy na novou generaci Trabantu, nikdy se však neuskutečnily. Labutí písní byla v roce 1988 představená verze Trabant 1.1, kterou poháněl čtyřválcový motor Volkswagen. Výkon vzrostl na 30 kW a nádrž se z motorového prostoru (!) přestěhovala na záď. Zájem však už byl velice malý, o rok později pak jméno Trabant definitivně skončilo v propadlišti dějin.
Ještě v roce 2009 se na autosalonu ve Frankfurtu objevil koncept novodobého Trabantu s elektrickým pohonem, avšak projekt se nikdy nerealizoval.
Dnes je Trabant pro většinu lidí už jen sběratelskou záležitostí a turistickou kuriozitou. Například v Berlíně nabízejí možnost projet si německou metropoli za volantem tohoto vozu v rámci takzvané Trabi Safari.
