Nedávno uplynulo 110 let od okamžiku, kdy se skulptura spoře oděné dámy oficiálně zaregistrovala jako duševní vlastnictví společnosti Rolls-Royce. Automobilka k tomuto jubileu nic o pikantním pozadí vzniku patrně nejslavnějšího automobilového emblému, známého jako Spirit of Ecstasy (Duch extáze), Flying Lady (Létající dáma) či Emily, veřejně nepublikuje.
Britové i po více než sto letech udržují dekorum a mnozí zákazníci možná ani netuší, že si na přídi svého vozu vozí symbol 13 let trvající manželské nevěry.
Tajný symbol milenců
Když si v roce 1910 britský propagátor motorismu a milovník vozů Rolls-Royce lord Montagu z Beaulieu (1866-1929) kupoval svůj v pořadí již druhý model Silver Ghost, rozhodl se nechat vyzdobit jeho chladič osobním symbolem. Na počátku minulého století byly podobné sošky velkou módou.
Lord Montagu proto požádal sochaře a ilustrátora Charlese Robinsona Sykese, který se podílel na tvorbě jeho motoristického časopisu The Car Illustrated, aby mu vytvořil plastiku mladé ženy. Předobrazem měla být právě jeho osobní sekretářka a milenka Eleanor Velasco Thorntonová, se kterou měl dokonce nemanželskou dceru Joan.
Půvabná mladá žena byla umělcovou múzou, ještě předtím totiž vytvořil celou řadu jí inspirovaných plastik a kreseb. Podle Eleanor, která mu údajně pózovala v noční košili, Sykes vymodeloval bronzovou sošku spoře oděné ženy s vlající róbou a ukazováčkem na rtech. Nazval ji The Whisper (Šepot), což mělo symbolizovat tajemství tohoto mileneckého poměru.
Na všech vozech Rolls-Royce
V té době se jeden ze zakladatelů značky, Charles Rolls, který těžce nesl některé nevkusné výtvory, jež si majitelé nechali dávat na chladiče jeho skvělých vozů, rozhodl přimět výkonného ředitele automobilky Rolls-Royce Clauda Goodmana Johnsona k tomu, aby vymyslel nějaké univerzální řešení.
A rozený estét Johnson navrhoval sochu bohyně vítězství Niké. Sykesovi se ale toto řešení vzhledem k její robustnosti nezdálo optimální. Nakonec se tento absolvent londýnské Royal College of Art rozhodl pro subtilnější provedení inspirované jak Niké, tak zejména maskotem lordova vozu.
Výsledkem byla soška dámy s vlajícími šaty a za sebou roztaženýma rukama na způsob křídel. Sykes ji nazval Spirit of Speed (Duch rychlosti), ale o rychlost u těchto honosných reprezentativních vozů nikdy nešlo, a tak Johnson vymyslel označení Spirit of Ecstasy (Duch extáze). Zpočátku se jednalo o volitelný doplněk, kterým ale byly v praxi vybaveny téměř všemi vozy, a tak se známá soška stala od roku 1912 standardním vybavením všech vozů Rolls-Royce.
Ze stříbra i zlata
Soška během let existovala v celé řadě modifikací, dokonce i s klečící dámou. Postupné snižování výšky karoserie si vynutilo její zmenšování a v důsledku toho došlo k několika úpravám původního návrhu. Původně měřila 18 cm, dnes má jen 9,5 cm. Na novodobém, sportovněji laděném modelu Wraith byl dokonce maskot na přídi kvůli umocnění dynamiky nakloněn o pět stupňů vpřed.
V letech 1911 až 1914 se skulptura vyráběla ze stříbra, poté kvůli odrazení případných zlodějů již byla jen postříbřená se základem ze směsi zinku, mědi, niklu a cínu. Vznikla ale i pozlacená verze, která dokonce v roce 1920 v Paříži vyhrála soutěž o nejzajímavějšího maskota.
Až do roku 1939 Sykes sošky společně s dcerou Josephine sami odlévali ve své londýnské dílně, a to tradiční, přes 5000 let starou metodou ztraceného vosku. Ta spočívá ve zhotovení přesné voskové předlohy, která se obalila speciální nehořlavou hmotou. Po zahřátí na teplotu přes 1000 °C z ní vosk vytekl a stejným otvorem se do formy nalil roztavený kov. Po vychladnutí a odstranění vnějšího pláště se ještě odlitek pečlivě vyleštil. Tento postup britská značka zachovala až do roku 1999.
Poté již ve spolupráci se specializovanou společností ze Southamptonu zavedla moderní proces odlévání. Pomocí počítače se vytvořila trojrozměrná předloha sošky a poté její vysoce přesný voskový model, který umožnil vznik speciální formy. Každá soška dnes vzniká naplněním této formy nerezovou ocelí roztavenou při teplotě 1600 °C.
Jakmile se ocel ochladí, forma se otevře a po vychladnutí probíhá konečná úprava pomocí procesu zvaného peening. Odlitek se otryská miliony kuliček z nerezové oceli o průměru pouhých 0,04 mm, které pomáhají leštit povrch, aniž by ho narušily. Po dalších nezbytných úpravách prochází soška přísnou kontrolou kvality a je připravena k montáži na ikonickou masku vozů Rolls-Royce.
Prosvícenou zrušili
Symbol luxusu a prestiže se dnes vyrábí z leštěné nerez oceli, ale zákazníci mohou mít sošku rovněž i postříbřenou či pozlacenou nebo rovnou celou z těchto materiálů. Záleží na zákazníkovi, meze se nekladou. Výjimkou nejsou ani individuální úpravy od specializovaných firem, jako ta posázená diamanty za 350 tisíc dolarů.
Rolls-Royce začal v posledních letech u nových generací svých vozů nabízet i provedení s podsvícením. V nejnovější verzi navíc soška existovala i v polykarbonátové verzi, kdy ji modré ledky celou prosvěcovaly. Poprvé se tak představila v roce 2011 na elektrickém konceptu 102EX, ale loni padla za oběť politické korektnosti.
Evropská unie totiž vydala předpis omezující světelné znečištění a u značky Rolls-Royce se rozhodli ji nejen již nenabízet, ale rovnou ji vyměnit i na všech již prodaných vozech za kovovou verzi.
V 70. letech se dokonce některé země pokusily maskota z bezpečnostních důvodů zcela zakázat. Například ve Švýcarsku ho zákazníci nesměli mít na voze a při převzetí ho dostali uloženého v přihrádce na rukavice.
Rolls-Royce se tedy tuto věc rozhodl vyřešit pružinovým mechanismem, který zajistil, že se při sebemenším kontaktu bleskurychle zasune pod povrch. Tuto funkci mají vozy i dnes, navíc se soška schová i po jeho uzamčení a lze ji ukrýt i zevnitř vozu stiskem tlačítka.
Tragický konec velké lásky
Charles Rolls se sošky na svých vozech již nedožil, zahynul při leteckém neštěstí a jeho společník Henry Royce zase sošku na chladiči nikdy nepřijal, připadalo mu totiž, že narušuje celkovou linii vozů. Na jeho soukromých autech se proto nikdy neobjevila.
A lord a jeho milenka? Ani tento příběh nemá šťastný konec. V roce 1915 dostal lord Montagu příkaz sloužit vlasti v Indii a Eleanor Thorntonová ho tam doprovázela.
Předposlední den roku britskou loď SS Persia cestou přes Středozemní moře jižně od Kréty bez varování torpédovala německá ponorka U-38. Zatímco lord Montagu se šťastnou náhodou zachránil, jeho milenka zahynula. Držel ji v náručí, prudký proud vody ale Eleanor vysmekl a ta bohužel společně s několika sty dalšími pasažéry zahynula. Lord ji přežil jen o 14 let.
Nad utajovaným milostným svazkem, který tehdy znal jen úzký okruh přátel, se tedy ve Středozemním moři doslova zavřela voda. Eleanor ale v podobě "létající dámy" žije na těchto aristokratických automobilech dál, neboť jen ty jediné mají sošku na kapotě standardně až do dnešních dnů.
