Foto: Wikimedia Commons - Vanouk34 (CC BY-SA 4.0)

Cimos

Pod pojmem "auto z Jugoslávie" si asi většina lidí vybaví modely Zastava, případně stejnou automobilkou produkovaný malý hatchback se jménem Yugo. Kragujevac sice byl centrem jugoslávského automobilového průmyslu, rozhodně ale ne jeho jediným místem. Například ve městě Koper v dnešním Slovinsku začala v roce 1960 ve spolupráci s firmou Tomos (Tovarna motornih koles Sežana, v překladu motocyklový závod Sežana) výroba licenčních Citroënů 2CV, doplněných později modely Diana, což byl jinak pojmenovaný Citroën Dyane, a Ami 6.

V roce 1972 založily Citroën, Tomos a Iskra, což byl jugoslávský podnik mimo jiné na výrobu automobilových součástek, společnou továrnu na výrobu automobilů. Jmenovala se Cimos (složenina Citroën a Tomos) a francouzský výrobce v ní držel 50 procent. Zbytek měla skrze zmíněné firmy jugoslávská vláda. Produkci modelů 2CV, Diana a Ami 8 doplnila také lokální verze Citroënu GS. Někdy se lze setkat i s tím, že Cimos dělal modely CX nebo DS, tady je ale pravděpodobnější, že fungoval jen jako jejich dovozce z Francie.

Jak podotýká Andy Thompson, rozdíly mezi originálem a jugoslávskou verzí vozidel byly minimální. Přesto šlo narazit na malou sérii modelu GS se čtyřmi kulatými předními světlomety. Údajně proto, že dodavatel jich měl zkrátka hodně a potřeboval se jich někde zbavit. Jakkoliv primárně Cimos montoval a dovážel známá auta značky, na počátku 80. let přišel i se dvěma vlastními užitkovými modely. Oba měly základ v modelu Diana - verze s pevnou nástavbou se jmenovala Dak, pick-up dostal jméno Geri (na snímku). Ani jeden z nich se nedostal za hranice země svého původu a dohromady se jich vyrobilo zhruba 3100 kusů. Výrobu automobilů Cimos ukončil v roce 1985, nějakou dobu se pak soustředil na výrobu náhradních dílů.

Mimochodem za předchozí dodávky platili Bulhaři Francouzům nikoliv klasicky penězi, ale například různými primárními materiály či zemědělskými produkty.