Vývojové práce na Škodě 100 a 110 začaly ještě před zahájením výroby "embéčka". V roce 1963 se objevily první makety vozu s budoucím hranatějším designem. Vývoj modernizace probíhal i v následujících letech, postupně docházelo k dalším designovým úpravám a prototypy se dostaly rovněž na silnice.
V rámci vývojových prací se objevily i dva kusy s dvoudveřovou karoserií tudor, ideově navazující na kupé MBX. Do výroby však takový model nezamířil, jakkoliv se v podobě 110 R Coupé později sportovněji pojatá verze klasického sedanu objevila. Auto prakticky sériových tvarů bylo dokončeno v roce 1968, aby následně 25. srpna 1969 začala sériová výroba modelů 100 a 110.
Neobešlo se to však bez problémů. 12. srpna v AZNP v Mladé Boleslavi vypukl požár, který způsobil škodu ve výši 320 milionů korun. Nezasáhl však samotný závod vybudovaný kvůli 1000 MB, produkce nového modelu tedy začala včas a výpadek ve výrobě byl minimální. Oheň zasáhl především starou továrnu a nářaďovnu.
Škody 100 a 110 byly důkladnou modernizací řady 1000/1100 MB. Technický základ zůstal stejný, což prozrazoval i nezměněný rozvor o délce 2,4 metru. Například brzdy na přední nápravě byly ale nově kotoučové (neplatilo to nicméně u prvních let výroby). Designéři také kompletně přepracovali přední i zadní část rodinného vozu. Obě byly hranatější a například vpředu už nebyl samostatný přístup k náhradnímu kolu.
Kruhová přední světla byla umístěná níže a mezi nimi se objevila lišta s nápisem Škoda. Mřížky nad zadními koly, známé již z "embéčka", dostala i 100 a 110, zcela nových tvarů se však dočkala zadní část. Vertikální svítilny nahradily vodorovné, pod nimiž našla místo mřížka. Zmizely také viditelné závěsy zadního víka.
Pozměněn, ačkoliv spíše v detailech, byl i interiér. Kaplička přístrojů dostala hranatější tvar, stejně jako vstup do schránky před spolujezdcem. Oproti předchůdci byla pohodlnější také sedadla. Co zůstalo, byla sklopná zadní opěradla. Rovněž kufr vpředu opět doplnil menší prostor za zadními sedadly.
Označení 100 odkazovalo k litrovému benzinovému čtyřválci (skutečný objem 988 cm3) o výkonu 30 kW. Ten poháněl nejen základní model Standard, ale i lépe vybavenou verzi de Luxe, která nesla označení 100 L a rozeznat ji bylo možné třeba podle stříbrných linek kolem nápisu Škoda vpředu.
Verze 110 L byla nejen standardně v provedení de Luxe, ale měla i silnější čtyřválec s objemem 1107 cm3 a výkonem 35 kW. V obou případech byl motor spojen s manuální čtyřstupňovou převodovkou.
Stejně jako "embéčko", i "stovku" v AZNP postupně modernizovali. V roce 1971 došlo na změněné hrdlo palivové nádrže, jednodušší provedení zadní mřížky u verze Standard či nové mřížky v zadních sloupcích. Při další modernizaci přibyly například kruhové výdechy ventilace po stranách palubní desky a motory přešly z dynama na alternátor.
V roce 1973 dostaly všechny verze řady 100/110 zapuštěné kliky dveří a změnila se i přední část s nápisem Škoda více vlevo. Pod ním se pak u modelů de Luxe objevil štítek s tímto označením.
Zmínku si jistě zaslouží 2+2místné kupé 110 R. To se začalo vyrábět v roce 1970 v Kvasinách, jeho vývoj ale odstartoval ještě o pár let dříve. Hned od počátku dostalo kupé zapuštěné kliky, mělo také bezrámová okna dveří a samozřejmě jinak tvarovanou celou karoserii. Jiný byl i interiér, který se snažil hrát na sportovnější notu s upraveným volantem, anatomickými sedadly nebo kruhovými budíky.
Oproti sedanu byla 110 R nižší o 40 mm, a i když měla čtyřválec s objemem 1107 cm3, výkon poskočil na 38 kW. Kupé tak umělo jezdit až 145 km/h a hned od počátku také mělo alternátor, který běžný sedan dostal až později. Modernizace se nevyhnula ani 110 R Coupé - největší pro modelový rok 1973 přinesla přední část se dvěma kruhovými světlomety.
Technika 110 R Coupé si v roce 1971 našla cestu i do sedanu. Ten se jmenoval 110 LS, a dostal, stejně jako kupé, motor o výkonu 38 kW. I sedan měl nejprve jen dvojici kruhových světel, později ale dostal novou přední část se čtyřmi reflektory. Škoda 110 LS je také nositelem historického milníku, protože se 29. srpna 1973 stala miliontým vozem Škoda s motorem vzadu. Této mety přitom v AZNP dosáhli za devět let.
Podobně jako předchozí 1000 MB, i zmodernizovaný model byl úspěšný na závodních tratích. Především rallye, kde se ve skupinách A1 a A2 dařilo modelu 110 L Rallye s výkonem 53,6 kW. Typ 120 S Rallye byl sice s 38,3 kW z motoru převrtaného na 1172 cm3 slabší, z celkem sta vyrobených kusů však šlo padesát do rukou ministerstva vnitra. Tento ostřejší model tak bylo teoreticky možné potkat i na běžných silnicích.
Samostatnou kapitolu v historii tvoří od 110 R Coupé odvozené speciály s označením RS, tedy Rallye Sport. Nejprve se v roce 1974 ukázala dvojice 180 a 200 RS s výrazně sníženou karoserií či vytaženými blatníky. Model 200 RS dostal 120 kW, 180 RS měl 113 kW. Oba však zadní kola roztáčely přes manuální pětistupňovou převodovku Porsche. Dnes jde o raritu, celkově totiž vznikly dvě 200 RS a jedna 180 RS.
Mnohem slavnější je tak typ 130 RS, jehož debut si závodní oddělení naplánovalo na rok 1975. Vůz více připomínal výchozí 110 R Coupé, byl však lehčí a s motorem o objemu 1289 cm3 i výrazně silnější. Rallye verze dostala 96 kW, okruhová měla 103 kW. Největšího úspěchu dosáhl závodní speciál v roce 1977, kdy obsadil první dvě místa na Rallye Monte Carlo v kategorii do 1300 cm3. Okruhový speciál pro změnu vyhrál mistrovství Evropy v roce 1981.
Produkce Škody 100 a 100 L skončila v roce 1977. Celkem vzniklo 819 787 kusů tohoto vozu, více v základní verzi Standard. Produkce 110 L a 110 LS skončila už o rok dříve - prvního typu vzniklo 219 864 kusů, druhého 40 057 kusů. Řada 100/110 se tak stala první škodovkou s více než milionem vyrobených kusů.
Produkce 110 R Coupé pokračovala až do roku 1980 a zastavila se na 56 902 vyrobených kusech. Řada z nich šla v době vzniku na export, dnes jde o vyhledávaného veterána.
Zajímavou úpravou Škody 110 L vznikl v roce 1972 první prototyp, na jehož výrobě (konkrétně na stavbě plechové karoserie) se podíleli žáci podnikového učiliště mladoboleslavské automobilky. Šlo o typ 736 Buggy, jezdící na zkrácené platformě výchozího vozu a s jedenáctistovkou naladěnou na 33 kW. Do roku 1975 vznikly tři kusy tohoto zajímavého automobilu.
Zapomenout nesmíme ani na dva sportovní modely, které minimálně částečně vychází ze Škody 110. Prvním je kupé ÚVMV 1100 GT z roku 1970, přičemž zkratka ÚVMV značí Ústav výzkumu motorových vozidel. Vůz dostal laminátovou karoserii a techniku odvozenou ze 110 L. Z něj byla přední náprava s upraveným příčným stabilizátorem za nápravou a také motor, byť upravený na 1140 cm3. Kupé mělo 55 kW a údajně dosahovalo až 173 km/h. Vzniklo však v jediném kuse.
To stejné se dá říct i o bílém, jen 1,12 metru vysokém kupé 110 Super Sport z roku 1971. To dostalo laminátovou karoserii a především motor ze 110 L Rallye o výkonu 54 kW. Později došlo i na silnější jednotku s objemem 1147 cm3 a výkonem 76 kW, která mu umožnila dosáhnout rychlosti až 211 km/h. Vůz se dochoval dodnes, i když má zcela jinou karoserii střiženou Theodorem Pištěkem z roku 1981 pro film Upír z Feratu.
Mohlo by vás zajímat: